... za to, jaký byl můj rok 2019
___
Byl niterně objevný, tvořivý, okouzlený, vřelý a občas taky hrozně těžký. Ale proč by měl být lehký. Myslím, že už jsem se dávno tolik nenasmála, především sama sobě.
Jelikož si toho umím, myslím, opravdu hodně představit, představuji si, jak se asi tváříte, když přicházíte domů z nějakého workshopu Synestesis nebo když si dočtete můj článek. Protože jsem kromě představivosti vybavená také nehynoucím optimismem, občas se mi stane, že vidím samé spokojené tváře. Pochvalují si zejména to, že na ně tam ani tady nevyskakují žádné reklamy a můj naprostý nedostatek prodejního talentu činí z těchto zkušeností zážitky zcela prosté nátlaku a manipulace. Jsou rádi, že se tu řeší samé pěkné věci, protože těm nepěkným se věnuje mnoho jiných na mnoha jiných místech. Také oceňují, že jim nemůžu jít příkladem skoro v ničem. Nemusí si proto připadat nepatřičně, nesplňují-li právě váhový limit, vaří jen pro návštěvu a děti učí lhát ("Tooohle maminka vařííí kaaaždýýý deeen."). Nemusí si připadat nepatřičně, dokonce ani pokud nemají žádný parfém.
Občas se tedy takto v myšlenkách kochám pohledem na svoje zákazníky a čtenáře, radši tu ovšem nemám aktivované tlačítko s prstíkem nahoru ani komentáře. Umím být totiž taky strašně malomyslná, v malomyslnosti vynikám opravdu mimořádně.
Přestože tedy vlastně nevím, jaké pocity míváte, moc si přeji, aby naplnily mé nejbujnější představy a abyste tu se mnou zůstali i v příštím roce.
A přeji nám, aby nám to spolu dávalo dál smysl.