ikony: nina ricci l'air du temps

jak voní nebe nad Paříží


___

Ikonické vůně poskytují jedinečnou zkratku ducha značky, pod níž se zrodily. Jsou jako loga, jako pečeti, jako cejchy, jež nám vpalují do limbického systému, kde leží v těsné blízkosti centrum čichu, emocí a paměti, vonný otisk toho, co značka postihuje ve vizuální rovině. V jazyce šatů, šperků, doplňků. Ikonické parfémy jsou esencí stylů různých značek. A velké značky nesou velká poselství. Jsou zhmotněním snů o kráse, někdy zářivým, někdy temným, někdy zářivým i temným.


Nina Ricci, kolekce Jaro 2014. Foto via Pinterest.

Každá značka má svou klientelu. Značka Nina Ricci například obléká anděly. Obléká bytosti utkané z jemných energií, éterické a nepolapitelné, a přesto nezpochybnitelně přítomné. Bytosti, jež se vyjadřují beze slov a pohybují zcela nehlučně. Až na občasné bití obrovských křídel, strašlivé a majestátní.


Značka Nina Ricci je esencí nehmotného půvabu, nadnášení a neuchopitelné vzdušné plavnosti, která je v jazyce módy vyjádřena závoji mlžných barev, jež se v pohybu měkce vzdouvají a zase neslyšně klesají dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Jako když pod vodní hladinou pulzují těla průsvitných fantaskních živočichů.


Žena v šatech Nina Ricci se chodidly nedotýká země. Vznáší se. Pluje. Má jemně modelované dlouhé paže, labutí šíji a měkký pohled anděla. Když po ní natáhnete ruku, rozplyne se. Přesto i nadále budete cítit její něžnou, chlácholivou přítomnost a s myšlenkou na ni se vám bude dobře usínat. Andělé voní hřebíčkovou vůní laskavosti a květinovou křehkostí mýdlových vloček.


Nehmotný půvab, nadnášení a neuchopitelná vzdušná plavnost se jmenuje L'Air du temps, "Duch doby". Parfém Niny Ricci z roku 1948, velké dílo velkého parfuméra Francise Fabrona. Nejsubtilnější interpretace kořenitého karafiátu na světě. Karafiát je v ní oslnivě bílý jako křídla andělů a vrstvu po vrstvě skládá z vybělených spodniček svého okvětí sněhobílé perutě nebeské slávy. Jakmile anděl rozpřáhne křídla, vzduch se v okamžiku nasytí oslnivě bílým hřebíčkovým teplem. Čas plyne, stanice míjejí, a mýdlově bílý, kořenitý karafiát průsvitní a rozpadá se v lehounkou, zkypřenou masu santalu a kosatce. A pak ve voze metra vznikne průvan, z reproduktoru zazní: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají", a najednou je pryč. Zůstane jen nesmazatelná stopa vřelosti a okřídlená naděje.


Andělé mezi námi. Oficiální kampaň Nina Ricci L'Air du temps z roku 1999. Foto via Pinterest.

Ikonické parfémy většinou samy sobě velmi dobře rozumí. Takový L'Air du temps dobře ví, že je vůní andělů, a přichází proto v překrásném flakonu vyjadřujícím pohyb vzhůru a smírné poselství holubic. Flakon s křídly, který roku 1951 vytvořili Robert Ricci a Marc Lalique, synové velkých rodičů, dal okřídlené vůni křídla a nepochybně přispěl k tomu, že se stala jedním z nejchválenějších, nejvítanějších darů, jaké lidé nadělují andělům nebo andělé sobě. Vzestupný vír teplého světla a krouživý pohyb dvojice sněhobílých ptáků.


L'Air du temps je oslavou míru po letech války a chválou ženské křehkosti po těžkých dobách, kdy ženy musely být silné. Takové poselství se jen tak neztratí. Ani v dobách míru, kdy se od žen žádá nasazení jako od vojáků cizinecké legie.


Anděl Agyness Deyn, foto Mike Caiazzo via Pinterest.

Nemusíte nosit mlžné závoje, aby svět uviděl, že jste andělé. Můžete nosit třeba bílé tričko. Nebo bílou tutu a kanady. Často potkávám nejandělštější z andělů s oholenými hlavami a v černé kůži s kovovými ostny. Vlastně si nedokážu představit krásnější uchopení této nostalgické, mlžně zářivé a něžně hřejivé vůně, než nosí-li ji mladá křehká žena, tak křehká, že nemůže vyjít na ulici jinak než s oholenou hlavou a v černé kůži s kovovými ostny. Nebo s velkým zlým psem u nohy.


Tak. Teď víte, jak voní nebe nad Paříží.


Víte, jak voní nebe nad Berlínem, kde andělé chodí v černé kůži a ve starém baloňáku.


A taky nebe nad Londýnem. A nad Prahou. Andělé jsou jeden národ.


L'Air du temps je vůní andělů na střechách velkoměst, kteří čekají, až přijde čas roztáhnout křídla.


Ti, co skáčou ze střech, jsou možná andělé, co zapomněli, že mají křídla. Nebo neunesli Ducha doby.


Přijmout svou křehkost je úkol nad úkoly. Ale rozpoznáte-li ji s dojetím a zatajeným dechem v parfému, zamilujete-li se do křehkosti ve vůni, udělali jste první krok dál od hran vysokých střech.



newsletter

©2019-2020 irena kozelská