a také o tom, jak uhájit pevnost srdce a vyvarovat se nepřípustnému selhání rozumu
---
Pokud nevěříte na skřítky, víly, elfy, fauny a vlkodlaky, asi byste se dnes v noci neměli pouštět příliš hluboko do lesa.
Možná by bylo lepší, kdybyste do lesa vůbec nechodili, a to ani na tři metry daleko.
Vlastně si říkám, že jste-li z rodu skeptiků, měli byste nejspíš raději minout i ostrůvky jehličnanů mezi zastávkami tramvají a vyhnout se bučinám na okrajích otevřených ploch.
Když to vezmu kolem a kolem, bude vůbec nejlepší, když se kolem deváté večer zavřete doma, zkontrolujete, zda vám dobře doléhají okna, stáhnete pečlivě žaluzie a necháte všude bohapustě rozsvíceno.
Tma je totiž přitahuje, i když necítí vůni borové pryskyřice a hořkost čerstvého listí.
Kolem deváté přijde jejich čas. Při západu slunce.
Čas skřítků, víl, elfů, faunů a vlkodlaků.
Svatojánská noc.
Zatímco vy, co na skřítky nevěříte, tak budete sedět ve skeptickém bezpečí svých zakuklených domovů a usilovně se snažit nezamhouřit oko, protože skřítky přitahuje i tma pod vašimi víčky, v hloubi lesa, už na tři metry daleko od jeho okraje, ba dokonce i v ostrůvcích jehličnanů mezi zastávkami tramvají a v bučinách na okrajích otevřených ploch to začne.
Velký rej světlušek, velké hemžení chichotavých skřítků, plavný pohyb vílích závojů a náhlá oslnivá zjevení chvějivé záře plavovlasých elfích hlav. Nastane chvíle nespoutaného skotačení faunů s červenými šálami a tušení temných stínů krvelačných vlkodlaků.
Ti všichni budou spolu pít. Budou pít na počest slunovratu, zpijí se, aby uctili cestu slunce až na okraj temnoty, nejdelší den v roce. Budou pít létu na přivítanou, na přivítanou dnům horka, bezhlavosti, mámení, blaženého bloumání odnikud nikam a zase zpátky, lásky, lásky a lásky. Lásek. Budou třískat číšemi na oslavu denního snění, nočního bdění, srdcí proklátých Amorovými šípy a hojených svěžím proseccem, klábosením pod kvetoucími lípami, dobře vychlazeným pivem a sem tam i kapkou něčeho ostřejšího. Třeba skokem do studené vody.
Guerlain L'Heure bleue
Nejprve přijde Ona. Jakmile slunce sklouzne za obzor, krajina nasákne melancholickými odstíny kosatců, fialek a otočníku a potáhne se jemnou zrnitostí organtýnových závojů. Nastane modrá hodina. Čas Titánie, královny víl, čas tichého usebrání a čistého tady a teď. Vděčného sycení se pomíjivou krásou.
Jak jinak může vonět Titánie, vládkyně už ne dne a ještě ne noci, než jako "Modrá hodina", L'Heure bleue? Jak jinak může vonět než pudrovostí - očních - stínů, prachem z mandlí a anýzu a nugátovou sladkostí teplého letního večera?
V Modré hodině voní zastavený čas a kouzla. Příjemné osamění. Tiché usebrání se jen zřídka děje ve dvou, a pokud ano, zůstává tichým a usebraným. Příjemným osaměním ve dvou.
Titánie tak sotva koho potřebuje. Ze všeho nejmíň potřebuje scénu. Žárlivost.
Ale je svatojánská noc a věci už jsou na pochodu. Obrysy černají proti indigovému nebi, až s ním splynou v souvislou tmu.
Guerlain L'instant pour homme
Je to otázka okamžiku. Tušení mocné přítomnosti a náhlý záblesk ohně. Oberon. Mág. Je vidět i není. Je spíš cítit. Je tam všude. Je to jeho les. Má to být jeho žena. Musí.
Oberonovou vůní je "Okamžik". L'instant. Okamžik uchvácení. Příležitost pro černého pantera. Uštknutí štiplavou citrónovou kůrou a temná kakaová záludnost. Vášeň kouzelníka. Pikantnost elemiové pryskyřice a dotek lektvarovitého anýzu.
Sítě a lži. Strach být zranitelný. Hlavně nepodlehnout.
L'instant je vůně uhrančivého muže. Nebezpečného. Vůně temného krále. Vysoká hra. Udělá cokoli, aby zakryl svoji slabost.
Najde si bezelstného služebníka, pošeptá mu, aby roztočil zbloudilce a postrčil je přes bludný kořen. Pryč se svědky. Zamést stopy.
A získat Ji.
L'Artisan parfumeur Fou d'absinthe
Skřítek Puk voní po absintu na kostce cukru. Je to takový malý rozmarný "Absintový blázínek", Fou d'absinthe. Cítí temné vášně, kterým nerozumí, ale neskonale ho baví, že může tu hru cvrnkat tam, kam se mu zlíbí. Než se totiž nadějete, máte v číši doušek absintu. Nápoj lásky. A to se pak dějí věci!
Puk rád pozoruje jiné, aniž o tom vědí. Krčí se za keřem černého rybízu, dřepí tiše v pelyňku a někdy vykukuje zpoza borovic. Ty vůně se mu vpily do kůže. A na povrchu pobleskuje kabátek z hadí kůže a s každým návalem smíchu se mu jemně zatetelí perleťová křidélka. Poťouchlík, pacholek, malý dryáčník.
___
Ale vy se nemusíte ničeho bát. Sedíte strnule doma s očima dokořán. Už je skoro ráno a noc jste přežili v bezpečí. Za chvilku vám spadne obrovský kámen ze srdce.
Vaše srdce bylo uhájeno. Hordy nájezdníků zůstaly za hradbami. Žebříky jste shodili, barbary zasypali kamením. Amorovy šípy vás minuly a ostří mečů padla na kámen.
Jen, až si půjdete čistit zuby, nesahejte si raději na vlasy. Vlasy nechte tam, kde jsou. Ledabyle padající přes uši.
Hlavně se nedívejte na uši.
Co kdybyste zjistili, že jsou do špičky...