styl: bláznivá viktorka

bez pádu není povstání


---

Viktorka chodí po lukách. Vyhýbá se stezkám, míjí vřes a remízky, na nichž ulpěl otřepený závoj mlh, a cestou hladí stébla trávy. Přihrnuje peřinku blankytným drozdím vajíčkům v hnízdech, mladým stromkům v hájcích trpělivě ovíjí kolínka. Do lesa se ale neodváží. Les má černé oči.


Foto via Pinterest.

Viktorka nebloudí. Ví, kam jde. Kamkoli jde, dojde k vodě.


Čistá k čisté. Viktorka s černými vlasy je voda sama.


Z hladiny studánek něžně odhrnuje listy jako matka vlásky z čela dítěte. Kotníky smáčí v kalužích, z nichž pijí vrabci, kteří se jí nebojí. Potoky ji vedou za ruku správným směrem. K řece. Ke splavu.


Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Co bylo, je pryč. Proud odnese i svatební věnec, obklad ze zlatého kapradí a hoře. I ztěžklé tělo se v něm ztratí.


Viktorka je na lukách mezi svými. Povolí v nivách, zklidní se schoulená mezi blatouchy.


Bojí se vesnice.


Viktorka je nejkrásnější dívka ve vsi. Na tom nic nezmění to, že nosí otřepený závoj z mlhy. Špinavé svatební šaty, potrhanou svatební košili. Bílé cáry mraků. Dokud měla černé vlasy v hladkém lesklém copu, muži i ženy na ni vrhali pohledy. Muži na ni ostatně hledí dál, a někdy jí soucitně hodí přes ramena starý plášť. To ženské po ní hází kamením.


Žena je ženě největším přítelem i nepřítelem. A za krásu ženy ženy kamenují.


Viktorka, nejkrásnější dívka ve vesnici, byla také dívkou nejcnostnější. Dokud byla ctná, chodívala na jarmark do Scarborough pro kerblík, šalvěj, rozmarýn a tymián. Ale ctnost je někdy jen neprobuzená vášeň. Viktorka nezná střed, ve všem jde do krajnosti. Nejkrásnější, nejcnostnější dívka neví, že chce všechno nebo nic, ale chce to. A aby dostala vše, je schopna všechno vsadit. "Nic" bolí méně než "půl". A tak ztratí v mžiku vše.


Ty, kdo nevsadily nic, aby měly alespoň něco, si zatím plní kapsy kamením.



Alexander McQueen a něco z Němcové. Model 1 a 2 P/Z 2006, model 3 J/L 2007. Foto via Pinterest.


Viktorka voní divokým heřmánkem a mýdlovou čistotou bílých cích, jež se jí otiskly do černých lesklých vlasů. Voní nahořklou růží, co prokvetla trsem šalvěje. Zapaluje ohníčky, hází do nich polosuchou trávu a postává v dýmu, dokud ji pohanské kadidlo neposvětí. Na noc se ukládá do důlku po kuličkách. Viktorky ztracené ve městech nosí Aromatics Elixir od Clinique.

Foto via Pinterest.

Viktorka se jmenuje také Catherine Earnshaw a bydlí Na Větrné hůrce. Vlastně se jmenuje Heathcliff. A Fanny Robin, a utíká s bříškem hladového děcka Daleko od hlučícího davu. Jmenuje se Maruška, a déšť jí rozmáčí na rtech borůvky a svatební šaty z břečťanu a zvonků, zatímco Honza se stává málem králem. Viktorka zpívá hlasem Ivy Bittové. Viktorka může klidně jezdit autem, ale venku bude vždycky téměř tma, bude pršet a na čelním skle bude svět plakat.


Viktorka je žena, která padla. Padlá žena. Když žena padne, chová se podle druhých jako bláznivá. Ona ale teprve tehdy pochopí, kdo je a jakému živlu patří.


Není to tak, že na světě jsou i padlé ženy. Žena se stává ženou tím, že padne. Padlá žena je jednou z žen v ženě.


Bez pádu není povstání a fénix z popela vstává. Popel odnese voda a život jde dál.


Padlé ženy poznáte na druhý pohled. Nehází kameny a druhým pomáhají se zvedat.



newsletter

©2019-2020 irena kozelská