aneb kdo je žena, když se od ženy odečtou staletí diktátu smířlivosti
___
Myslím, že řekne-li se Carmen, devět lidí z deseti si představí ženu v šatech s volány karmínové a černé barvy. Přesně tak vypadají prakticky všechny pěvkyně ztělesňující Bizetovu Carmen. Občas takové ženy potkávám i na ulici. Ne, že by nosily nutně volány, ale jsou celé v červené a černé. Spíš než jako Carmen na mě ale působí, jako by byly za Carmen převlečené, jako by skrze ten převlek v sobě něco z Carmen hledaly.
Carmen se totiž nemůžete stát. Carmen musíte být.
Pravá Carmen rudou a černou nepotřebuje. Dokonce bych řekla, že pokud si pravá Carmen na sebe vezme rudočerné šaty, vyrazí okenní tabulky na míle daleko.
Carmen má totiž oheň v sobě. Její výbušnost čteme v jejím pohledu, v napětí svalů. Carmen nejsou volány, ale obnažené rameno, ne dlouhá sukně, ale hladké stehno, které z ní ledabyle vyklouzlo. Jakmile Carmen vejde do místnosti, chová se jako lvice v kleci. Carmen cokoli, co zavání mřížemi, z duše nesnáší.
Myslím, že když se řekne Carmen, devět lidí z deseti si představí ženu-rebela. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě. Carmen není rebel. Rebelové jsou úzkostní a vlastně netouží po ničem jiném než po přijetí okolím. Chtějí mít pravdu a chtějí, aby to uznali i ostatní. To Carmen je úplně fuk, jestli ji někdo přijme nebo ne. Dělá si, co chce.
Carmen není rebel, ale vyvrhel.
Carmen je nádherná, a její krása v kombinaci s lhostejným vyvrhelstvím nezpůsobuje nic menšího než fascinaci. U mužů i u žen. U mužů proto, že touží být mužem, který by takovou ženu zvládl. U žen, protože touží takovou ženou být. A ti i ony jí nekonečně závidí její nekonečnou svobodu. Proto Carmen musí z kola ven.
Carmen žije mezi dvěma světy. Mezi světlem a temnotou. Tam, kde pobývá ona, se nikdo jiný neodváží.
Carmen vidí to, co jiní nevidí nebo spíš vidět nechtějí. Vidí naše světlo tam, kde je sami nevidíme, a naši temnotu tam, odkud odvracíme zrak. Carmen není dobré dráždit vytáčkami. Jestli něco nesnáší, je to sklon sám sebe obelhávat.
Pokud se neumíte podívat pravdě do očí, raději za ní vůbec nechoďte. Pokud za ní půjdete a budete lamentovat, že nemáte peníze, že vás opustila žena, děti vás nechovají v úctě a nikdo vám nepřeje, otře si do stehen krev z ovoce a řekne jen:
"Tak nechlastej."
Carmen je typ čarodějky, co narovnává polámané nohy. Trhne vám nohou tak, že to bude bolet jako čert. Ale budete znovu chodit. Běžte za ní, pokud jste ochotni dozvědět se nepříjemné pravdy. To pak nikdo nepomůže víc.
Carmen pracuje ve fabrice na doutníky. Sedává v dusné hale pod točícími se větráky a válí na stehně listy tabáku. Občas do nich plivne, aby byly pěkně vláčné. Pokud jste ochotni dozvědět se nepříjemné pravdy, udělá s vámi totéž: poválí vás bez milosti na stehně a občas na vás plivne. Abyste pěkně zvláčněli.
Carmen voní vášní, vláčnými listy tabáku a temně rudou růží. Víc rudé nepotřebuje. Voní parfémem Habanita Cologne od Molinard, v němž voní cigáro vytažené z humidoru a ne růže, ale růž. Karmínová pastózní rtěnka. To jsou obě strany této ženy. Temnota a světlo. Chaos a řád.
Carmen je žena, kterou bychom mohly být, kdybychom se po staletí neučily každému vyhovět. Ženy, které nepotřebují každému vyhovět, představují značné společenské riziko. Ženy, které nepotřebují vyhovět nikomu, jedno z největších vůbec. Už jedna taková vyráží okenní tabulky na míle daleko. Je-li jich víc, zvedá se pouštní bouře.
"Live today as if it may become your last!"
"Žij, jako by to dnes bylo naposled!"