styl: filosof ve vlaku

jak voní muž ve vleku lásky a myšlenek


___

Tak. Ještě chvilku počká. Jen co se vlak vytrhne z hangáru Hlavního nádraží. Ještě nechá odplynout Florenc a Harfu. A rybník u Dolních Počernic. A pak vytáhne notebook. Ještě chvilku nechá běžet krajinu.


Čas člověk nesmí nechat moc rozlézt.


Ve vleku myšlenek. A vášní. Foto včetně všech níže via Pinterest.

Neměl by jí zavolat? Ještě chvilku počká. Ve čtvrtek přijdou na tu revizi kotle. Jen co vlak projede Klánovickým lesem.


Nepozná to?


Musí dohledat do poznámkového aparátu ještě ty citace z Patočky, sakra, to než zase najde. Kde to bylo? V Kacířských esejích? Ty zná nazpaměť. Tam to nebylo...


Pozná to.


Teď jí raději volat nebude, za Úvaly stejně vypadává signál. Až při průjezdu Kolínem.


Ale voní to dobře. Celkem svěží to je. I když... Vlastně už moc ne. Ještě na nádraží to vonělo, jako když člověk vytrhne víčko z plechové krabičky Earl Greye. Teď to voní spíš jako ta zelená kaše, co se pije v Argentině. Jak se jmenuje? Maté...


Pozná to.


Bude si říkat, proč si to koupil. Proč má najednou jinou vůni. To už se mu nelíbí ta, co od ní dostal na Vánoce?


Diptyque.Tempo. Kde k tomu přišel? Bude jí to divné. Proč mu to připomíná ten klavírní kus od Chillyho Gonzalese? Train of thought...


Sakra, Kolín, prošvihl to.


Proč tu práci nepíše radši u Josefa? Kdyby alespoň neměla takovou pusu. Ale zkuste se jí nedívat na pusu, když mluví.


Pozná to.



Ta vůně ladí k těm khaki manšestrákům, co má dnes na sobě. Čert ví proč. Voní to zeleně a trochu to drhne v nose. Jako když jeden hladí manšestr proti vlasu.


Taky tvíd v tom cítí. A pletenou vestu. Vínovou. Co na pusu... Zkuste se jí nedívat na nohy, když jde dva kroky před vámi... Ve čtvrtek nemůže. To je ta revize kotle. Jindy než ve čtvrtek o konzultačních hodinách není šance ji vidět. Musí jí zavolat a říct jí, jestli by kvůli tomu kotli nezůstala doma.


Ještě tu žádost na GAČR musí dopsat. To je papírování, bože. Rok od roku horší.


Stejně bude naštvaná. Jestli zavolá nebo nezavolá. Řekne, že jí volá, jen když něco potřebuje. Něco tuší.


Pačuli se to prý jmenuje, to, co je v tom parfému. To už někde slyšel. Nedává se to do vonných tyčinek? Ale jo... Ale ne... Tam se dává santal. Ovšem pačuli možná taky. Voní to spíš jako sklep s vrásčitými jablky obrostlý mechem, plísní a khaki manšestrem... Je v tom něco z knih. Kacířské eseje, kdyby do nich napršelo. Líbí se mu to. Líbí se jí to.


Pozná to. Nebude se jí to líbit.


"Jestli to nepozná, tak už fakt nevím..."


On to rozhodně poznal.


To už se jí nelíbí ta vůně, co od něj dostala na Vánoce?

newsletter

©2019-2020 irena kozelská