styl: paní M

jediná žena, které zůstal James Bond věrný


___

Nevím, nakolik je třeba představovat M. Obdivuhodnou Judi Dench jako M.


Bílá, několik linek a šperk, který chcete prozkoumat. Tajemství se jmenuje M. Foto via Pinterest.

M je hlavou MI6, oddělení britské tajné služby zaměřené na zahraniční špionáž. Je šéfkou Jamese Bonda, který žádné vedení neuznává. Co ovšem uznává, je služba.


Mohlo by se zdát, že služba je odpovědí na moc a vedení - že kdo slouží, je slabý, a že slouží silnému -, a také to tak může být. Služba je ovšem také formou řehole. Možná vás to překvapí, ale James Bond je navzdory svým avantýrám řeholníkem, a jediné, čemu se zodpovídá, je královna. Vlastně ani to ne. Zodpovidá se Koruně. Ne osobě, ale principu. To je velký rozdíl. Můžete být nezvladatelný, nespoutaný, neochočitelný, ale zcela podřízený a oddaný vyššímu principu. To je James Bond.


A pak je tu M.


M je jediná žena, kterou Bond respektuje. Jediný člověk, kterého respektuje. Je jedinou osobou, které je podřízený a oddaný. Proč? Protože jako královna ztělesňuje Korunu, M ztělesňuje službu Koruně. Ztělesňuje Službu. Ten muž ji respektuje, protože ví, že ona ho neovládá. O vládu jí nejde. Ona slouží. Slouží stejně jako on.


Co znamená M? Nevíme. Agenti nemají jména, ale přezdívky. Písmena a čísla. M. Q. 007. M tak nemá jméno, nemá soukromý život, nemá koníčky. Má práci. Službu. Ani řeholník si ze služby nebere dovolenou.


M není jen taková řeholnice. Je Matka představená. "Mother..." "Matko...," říká ji v Skyfallu padouch Raoul Silva v bezchybném podání Javiera Bardema.


M přitahuje sirotky. I Bond je sirotek. I Silva. Sirotek přijme snadno za matku Matku představenou. Nebo Korunu. To místo je prázdné a zrovna toto místo tak volá po obsazení. A tak se v osobách a obsazení objeví M.


M je matka velice tvrdá. Byla by jako matky z Shakespearových tragédií, kdyby v nich nějaké matky byly. A tak je jako mateřské prázdno v Shakespearových tragédiích. Mateřské prázdno, z něhož rostou velicí muži bez emocí.


Je tvrdá natolik, že má-li si vybrat mezi službou Koruně, Službou, a dítětem, zvolí Službu. Klidně nechá Bonda zastřelit. Klidně, ale ne s klidem. Je to oběť. Je to ta nejvyšší oběť. Něco, co už si dnes neumíme představit. Ale v dřívějších dobách stál někdy příznivý vítr dceru a spása lidstva syna.


Béžová, několik linek a náušnice neokázalé královny. M umí i zezlátnout. Foto via Pinterest.

Vůni té ženy vidím ve dvou polohách.


Jednak ve Službě. Ve službě nosí M elegantní uniformu. Je jako z oceli. Je ocelově modrá, bílá jako chladný odlesk kovu, neosobní, ostrá, smrtící. Ona si ruce nikdy neušpiní. Na to jsou tu jiní.


Její druhou polohou, sotva přítomnou, ale velmi důležitou, jsou okamžiky, kdy se sesouvá do křesla, kdy si odličuje tvář, kdy si jen tak povzdechne. To se hlásí o slovo její lidství. Protože to je velmi lidská žena, nenechte se mýlit. Jen to na ní nevidíme. Nedohlédneme to. Nevíme, kolik lidí zachraňuje obětováním syna. A v této lidskosti M pije whiskey. Je sama jako broušená sklenice s kostkami ledu, která ožívá, když do ní nalejete hřejivý nápoj ambrové barvy. Ambrosii. Nektar bohů, který oživí i mrtvé.


Ocelová M voní jako Iris Silver Mist od Serge Lutense. Metalický kosatec. Něco z čerstvého chřestu krájeného uprostřed kostela s udusanou podlahou. Jako stříbro, kdyby bylo mlhou.


Jantarová M voní jako Coco Chanel. Hřebíček vylovený z whiskey. Oživující teplo. Jako kdyby mlhou bylo zlato.

newsletter

©2019-2020 irena kozelská