otevřeně o všem, co děti chtěly vědět o parfémech a nebály se zeptat
___
Kdo je Mathilde Laurent?
Mathilde Laurent je “nosem*”, který je slyšet.
Tato mezinárodně respektovaná francouzská parfumérka patří mezi zatím spíše vzácné příslušníky parfumérského řemesla, kteří tvoří vůně a zároveň ochotně šíří parfémovou osvětu. Podobně jako Jeanu-Claudu Ellenovi jí tak vděčíme za to, že vysoký plot mnohdy úmyslných mystifikací, kterými se parfumérský průmysl opevnil před dotěrnými otázkami veřejnosti, se pozvolna vyvrací a padá.
Mohou být parfémy zdraví nebezpečné?Jsou přírodní parfémy hodnotnější než ty vyrobené s použitím syntetických látek?Platí, že čím dražší parfém, tím lepší?
Mathilde nejenže se takovým otázkám nevyhýbá, ale její odpovědi mnohdy šokují svou přímostí a upřímností.
Není tudíž až tak překvapivé, že právě Mathilde Laurent byla před třemi lety oslovena redakcí tehdy vznikajícího časopisu Nez (“Nos”), prvního nezávislého tištěného magazínu o parfémech, aby periodiku poskytla interview do jeho úplně prvního čísla (jaro/léto 2016). Pamatuji si, že byla také jednou z několika málo parfumérů, kteří vystupovali na záznamech promítaných ve smyčce v dnes již bohužel zaniklém Velkém muzeu parfumérství, jež krátce, v letech 2016-2018, existovalo v Paříži v ulici Faubourg Saint-Honoré.
Je to jistě dáno tím, že jakožto interní parfumérka domu Cartier je Mathilde Laurent pravidelně součástí komunikačních kampaní této značky: publikum dnes vyhledává kontakt s osobnostmi, jejichž ruce vtiskly podobu tomu, co lidé nosí, a některé značky tento potenciál umí velmi dobře využít. Z Mathildina projevu je ale zřejmá i zcela osobně motivovaná vůle k tvůrčímu sebevyjádření a upřímná ochota komunikovat s laickou veřejností, a proto je tu dnes o ní také řeč.
Právě v souvislosti s jejím veřejným vystupováním totiž vznikla útlá knížka s názvem Svět vůní, kterou vidíte na fotografii.
Vyšla roku 2015 v nakladatelství Bayard v řadě “Les petites conférences”, “Malé přednášky”, a jde o transkripci Mathildina vystoupení před dětským publikem od deseti let výše.
Je to knížka roztomilá. Mluvit k dětem člověka nutí vyjádřit se přesně a jednoduše a dětské otázky jsou mnohdy odzbrojující.
Zdálo se mi proto, že spíš než nabídnout její shrnutí bude zajímavější posadit se do publika a chvilku Mathilde poslouchat.
Vybírám proto z publikace ty otázky, které si, jak se domnívám, klade mnoho z nás, i věku dospělejšího. Ptá se Gilberte Tsaï a přítomné děti, odpovídá Mathilde Laurent.
___
G. T. : Máme každý jiný nos, nevnímáme parfémy všichni stejně?
V čichovém vnímání platí, že něco jako pravda neexistuje. Přičichnete-li si k jahodě se zavázanýma očima, můžete klidně říct, že vám to připomíná babičku, protože máte vzpomínku na to, jak voněly její jahodové koláče: souvisí to s vaší čichovou a emocionální pamětí. Spornější bude, řeknete-li, že to voní jako citron. Ale můžeme to brát tak, že jahoda je nakyslá a že citronem chcete vyjádřit kyselost. Každý vnímá po svém a nikomu nelze jeho čichové vjemy upírat.
G. T. : Nedávno jsme měli malou přednášku o pěti smyslech a děti chtěly vědět, jak souvisí čich s chutí. Jak se dělí chuťové vjemy a vjemy čichové?
Tím, co nazýváme chutí a co se nachází v ústech, můžeme vnímat jen pět vjemů: hořkost, kyselost, sladkost, slanost a umami (tón, který se hojně vyskytuje v asijské kuchyni, v podobě glutamátu sodného). To je pět chutí rozpoznatelných v ústech. Všechno ostatní jsou vůně, jež vnímáme nosem. Ochutnáte-li jahodu jenom na jazyku, bude se vám zdát sladká nebo kyselá, a pokud v ten den nebudete mít dobrý čich, budete vnímat jen sladkost nebo kyselost. Jahodu rozpoznáte jen čichem, jen nos umí zachytit vůni jahody. Tak poznáme jahodu, malinu, maso nebo chléb. Nosem.
(s. 33-35)
Otázky z publika:
Zajímalo by mě, jak se dělá pižmo. Taky bych chtěl vědět víc o zapáchajících látkách, které používáte.
Existují dvě skupiny pižem. Z historického hlediska je v parfumérství pižmo surovinou živočišného původu, jež pochází z pohlavních žláz takové malé kozy žijící v Tibetu. [...] Dnes už se živočišné pižmo v parfumérství nepoužívá [...], ta zvířátka jsou teď chráněným druhem. [...] To je konec konců moc dobře, i když pro parfumérství je to velká ztráta, protože tato surovina je nenahraditelná. Nic podobného neexistuje. Od nástupu chemie v parfumérství, jenž spadá do konce 19. století, do let 1850-1870, se vědci pokoušeli pižmo nahradit syntetickou molekulou. Tak byly objeveny všechny ty molekuly, kterým říkáme syntetická pižma. Existuje parfém, který vůni těchto molekul velmi dobře přibližuje: White Musk od The Body Shop. [...] Podle mě je ale chyba si myslet, že tyto molekuly mohou pižmo nahradit, jsou totiž úplně jiné, ale lze s nimi dosáhnout určitých efektů. Proto existují dvě skupiny pižem. V současnosti ovšem můžeme říct, že pižmo je syntetické, protože živočišné pižmo už dnes nikdo nepoužívá. [...] K živočišným pachům, které jsi zmínil, patří například cibetka*, ambra (míněno šedá ambra*, pozn. překl.) nebo kastoreum*. Ve všech těchto živočišných produktech jsou některé tóny silně zapáchající, hrozné. Například cibetková pasta opravdu páchne jako nejsmradlavější psí hovínka, do jakých se dá šlápnout. Přitom je to jeden z nejcennějších produktů v parfumérství, který vytváří ty nejkrásnější efekty. [...] tyto tóny, v koncentrované podobě z čichového hlediska příšerné, dodávají kompozici něco nádherného, velice krásnou auru. Často říkám, že tyhle nepříjemné tóny vytváří něco člověčího, zvláštní vonnou stopu, jako by parfémem prosvítala vůně kůže, něco heboučkého.
(s. 39-43)
Když začnete vyrábět parfém s nějakou přísadou, která je potom zakázána, třeba se zmiňovaným pižmem, můžete ho s danou přísadou vyrábět dál, nebo musíte výrobní postup změnit?
[...] Stává se, že Evropská unie některé suroviny na radu instancí ze světa parfumérství zakáže. Pokud nějaký zákon určitou přísadu zakazuje, musíme ji odstranit, i když dotyčný parfém existuje už třicet nebo sto let. Je to problém, o němž jste všichni slyšeli, a možná proto byli smutní, protože některé parfémy občas změnou suroviny dost utrpí. [...] Když nám řeknou, že nějaká přísada může být rakovinotvorná nebo dráždivá, nechceme ji v parfému ponechat. Raději ji odstraníme. Pak vyvstává problém s jejím nahrazením. Buď parfumér dělá svoji práci velmi zodpovědně a nikdo si nahrazení nevšimne, nebo daná firma parfuméra nemá, a tudíž ani neví, co v jejích parfémech je, a tak se ani nedozví, že dodavatel, který pro ni parfém vytvořil, tu surovinu změnil. [...] Máte-li interního parfuméra, víte, že své parfémy dokážete přepracovat tak, aby byly maximálně slučitelné se zdravím a přitom nedošlo k jejich zmrzačení. [...] Existují spory, velmi silné polemiky ohledně reformulovaných parfémů, protože mnoho lidí bylo špatně provedenými reformulacemi rozčarováno, dobrou reformulaci ale nepoznáte.
Tvoříte raději parfémy z přírodních surovin nebo syntetické?
Mám ráda obojí. [...] V parfumérství člověk zjistí, že přírodní ingredience není vždycky zdraví prospěšnější než ingredience syntetická, že je syntetická přísada někdy mnohem dražší než přísada přírodní a že surovina syntetická může být zajímavější než některé suroviny přírodní, které moc kvalitní nejsou. V konečném důsledku můžeme mít velmi nekvalitní růžovou esenci, která parfému na kráse nepřidá. V takových případech raději použiji fenethylalkohol, který pochází z růžové esence a který bude velmi čistý, protože tato molekula má koncentraci 99,9 %. Fenethylalkohol má nádhernou, velmi zajímavou vůni svěží růže, kde cítíte prakticky jen okvětní plátky. Ty debaty ohledně chemie a přírody jsou opravdu nesmyslné, protože to rozdělení je příliš černobílé. Zcela přírodní parfumérství neexistuje už od roku 1853. Nikdo z nás nemohl nosit čistě přírodní parfém. Vyzkoušejte si to sami a uvidíte, že čistě přírodní parfémy jsou někdy příliš tradiční, trochu nudné, protože přírodních surovin je jen omezené množství.
Jaký produkt už byl zákonem zakázán?
Například mošus-xylen [...]. Ten byl zakázán, protože byl pokládán za rakovinotvorný. Některé molekuly se mohou označovat jako rakovinotvorné, ale v parfumérství není třeba se příliš obávat, protože k tomu, aby se zjistilo, zda není nějaká ingredience rakovinotvorná, je třeba měsíce krmit nějakou nebohou myšku obrovským množstvím takové látky. To neznamená, že pokud parfém nosíte, můžete onemocnět rakovinou, to vůbec ne. Je ale důležité, aby odvětví, jako je parfumérství, takové suroviny nevyrábělo ve velkém množství.
(s. 45-50)
Proč jsou některé parfémy dražší než jiné?
Protože se některé značky domnívají, že tu cenu mají. Bohužel, a to nemám na mysli nikoho konkrétního, cena parfému vždycky neodpovídá ceně použitých surovin. Někdy ovšem ano. Mám takovou zkušenost s Les Heures de parfum, protože vidím, že parfémy, které dělám pro tuto řadu, jsou velmi nákladné. Bohužel, a to mě mrzí, na trhu vidíme velmi často velmi drahé parfémy, protože panuje přesvědčení, že čím je parfém dražší, tím je lepší. Dnes člověk neví, na čem je, někdo za luxus vydává něco, co luxusní není, a naopak kreativitu najdete v malých firmičkách. Specifikem trhu s parfémy je to, že nemá vůbec žádná pravidla. Je velmi důležité, abyste se nenechali ohromit a vybírali podle vlastního uvážení, vytvořili si vztah k tomu, co se líbí vám a nenechali se ovlivnit manipulativními frázemi. [...]
(s. 59-60)
Když potkáváte lidi na ulici, umíte poznat, jakou vůni mají na sobě?
Někdy, ale ne pokaždé, protože musím přiznat, že se nesnažím znát všechny parfémy na trhu. Poznám parfémy, které mám ráda, které pokládám za dobré a dobře je znám. Lidé se mě často ptají, jestli sleduji všechno, co přichází na trh, jestli znám všechny parfémy, jaké kdy byly na trhu vytvořeny. Ve skutečnosti mě tato otázka zaráží, protože tak bych určitě začala dělat totéž, co všichni ostatní. Raději se soustředím na vlastní nápady, na vlastní inspiraci. a taky přiznávám, že velká část věcí, které se na trhu objevují, jsou si podobné, vzájemně se kopírují, nesnaží se přinášet nic nového, i když mě to trochu mrzí. [...]
(p. 71-72)
Může mít toaletní voda vliv na pokožku?
Obvykle ne. Každý parfém se testuje z hlediska toxicity a dermatologické snášenlivosti. [...] Obecně ale radím vůni aplikovat na oblečení. Tvrzení, že je rozdíl mezi tím, stříkáte-li si vůni na kůži nebo na oblečení, jsou marketingové fráze. [...] Stejně tak není pravda, že vůně je na každém jiná. Bude vonět stejně na vás i na vaší sousedce. Tyhle marketingové fráze vznikly v důsledku masového nárůstu prodeje parfémů, abyste si mysleli, že si můžete koupit stejný parfém jako celá čtvrť, a přesto být jedineční. To vám opakují pořád dokola: jste jedineční, protože na vaší kůži se parfém rozvine jinak. Přitom velké parfémy, které znáte, na každém poznáte, na každé ženě, která nosí Shalimar, No 5 nebo Flower od Kenza. Tahle lež se úspěšně drží, protože když sami nosíte nějaký parfém, cítíte rozdíl oproti jinému člověku, který má na sobě týž parfém [...]. Když nosíte nějaký parfém, pomalu si na něj zvyknete a přestanete ho cítit, to je normální. Když ho pak cítíte na někom jiném, vnímáte ho jinak. [...]
(s. 73-75)
N.B. Definice pojmů opatřených hvězdičkou najdete v Glosáři, jenž je přístupný z hlavního menu blogu.