a zase zpátky
___
Milí čtenáři blogu Synestesis,
dnes se na Vás obracím s osobním oslovením, sdělením, pozvánkou. Poslední článek na tomto blogu jsem publikovala 21. prosince, a přestože byl prosinec, vztahoval se text ještě k listopadovému tématu temnot. Že rámec měsíce překročím, se mi stává. Čtyři autorské články měsíčně obnášejí velký objem práce a vedle této práce mě teprve čeká práce, která mě živí: osobní vonné konzultace a vonné workshopy. Málokdy se mi však stane, že by, až na dobu dovolené, na blogu Synestesis zmizel celý jeden měsíc. A prosinec tu zkrátka nebyl. Nebyl tu, protože do plného úvazku nelze vklínit druhý plný úvazek, a tak se člověk musí rozhodnout pro jedno či druhé. Prosinec tak "padl za oběť" intenzivnímu dokončování mého nového projektu, který bych Vám dnes chtěla představit. Doufám proto, že Vy i já tak získáme víc, než jsme ztratili.

Čtete-li tento blog delší dobu, možná si vzpomenete na únor 2023, kdy se na něm poprvé objevilo rámcové měsíční téma následované třemi články, jež hlavní téma rozvíjejí. Rámcové téma je pravidelně uvozeno měsícem a rokem - třeba právě "Únor 2023: indigo". A související články tvoří často vyšší tématické celky, jako je můj srdeční projekt v projektu "Filmáč pro synestetiky" nebo "Antologie pachů". Počínaje tímto - přinejmenším pro mě - přelomovým datem přináší každé měsíční téma celkem 4 vůně. Jednak 2 parfémy, jež v článcích zasazuji do všesmyslově harmonického - synestetického - kontextu. Ty je možné, pokud Vás chytí za srdce, vždy objednat i formou vzorku. Čtveřici vůní pak doplňuje ještě 1 parfém a 1 surovina, jež bývají předmětem online vonného workshopu, jakéhosi cyklu sama o sobě s příhodným názvem "Jak přeložit vůní..." - doplňte si, cokoli Vás napadne. V tomto druhém případě jsou vzorky součástí pracovního balíčku, který vám doručuji poštou. Takto jsme přeložili do vůně třeba právě indigo, ale také červenou, mlhy, půlnoc, ticho, rosu, zen, žně, pomalost, krev a mnoho jiných témat. Za rok spolu dokážeme prozkoumat přes čtyřicet vůní!
Až do února 2023 jsem články publikovala nahodile - když se ve mně "dopeklo" téma nebo jsem prostě a jednoduše měla čas. Za hranicí února 2023 se psaní stalo závazkem, jistou formou disciplíny a také všepohlcujícím přemýšlením, protože vymyslet od základů čtyři obsáhlé texty měsíčně znamená přemýšlet i při mytí vlasů a vynášení koše. Vůbec si nestěžuji. Jsem tělem i duší průzkumnicí, a za dobu, kdy pracuji tímto způsobem, jsem výrazně upevnila svou vonnou erudici, a čtete-li můj blog pravidelně, nevyhnutelně i Vaši. Postupně společně zkrátka objevujeme svět vůní a pohybujeme se v něm s větší a větší jistotou.
Na starých mapách, u nichž celé toto vonné dobrodružství začalo, se neprobádaná území za hranicemi známého světa označují nádherným, poetickým označením "zde jsou draci". Hic sunt dracones. Já jsem však za sedm let, co pracuji na tomto projektu, zjistila, že draci - ono obávané neznámo, kam je lépe nevstupovat - neobývají území někde daleko za hranicemi světa, který známe. Draci žijí přesně v jeho středu: tím nejméně probádaným z vonných světů je... naše vlastní země. České vonné bohatství!

Když se dívám na přehled článků na tomto blogu nebo na instagramový účet Synestesis, často se také musím smát. Nezasvěcený by totiž možná ani nepoznal, že jde o platformu věnovanou vůním. Na té či oné stránce můžete vidět fotografie ilustrující témata, jimiž se průběžně zabývám. Flakón s parfémem na nich však najdete jen výjimečně. Když snímky vybírám a sestavuji z nich přebálku pro článek, někdy flakón do návrhu vložím a zase ho odstraním. Jsem celou svou bytostí minimalistka, a mám-li si ze všech prvků ve hře zvolit to, co je pro mě nejdůležitější, není to vůně, ale... identita. Každý obrázek, každé téma pojednává o identitě. Kdo je ona žena, která nosí tento parfém, tuto brož, tuto barvu? Co o nás říkají věci, které nosíme - oděvy, šperky, vůně? Pomoci té či oné duši najít vlastní vonné alter ego - najít překlad duše do vůně - je mojí nejsilnější motivací, posedlostí, vášní. Často přemýšlím nad tím, co to znamená. Proč to tak mám. Myslím, že půl života se člověk sám sobě vzdaluje, a půl života se k sobě vrací. Protože se práce s vonnou identitou stala mou profesí až v čase, který v běhu života leží právě v jeho půlce, řekla bych, že tím, že vám pomáhám vrátit se k sobě, se sama k sobě vracím i já.
A tak jsem skrze přemýšlení nad duší začala přemýšlet nad duší českou. Jste-li mými pravidelnými čtenáři, přemýšlíme nad ní už nějaký čas spolu. Většina úvodníků k měsíčním tématům krouží kolem českého cyklického času. V Antologii pachů zkoumám české vůně a pachy. Ve Filmáči pro synestetiky jsme inhalovali vůně (česko)slovenské Šulíkovy Záhrady i Menzelových Postřižin. Celý květen roku 2023 jsme se kochali českou krásou a odvážně nořili do českých stínů: zkoumali českou městskou divočinu, českou druhorozenost i nedoceněnou nádheru české divokosti. Hledali jsme vůně pro české princezny (zde a zde). Nemůžu mluvit za vás, ale co se mě týče, měla jsem tak opakovaně možnost si uvědomit, jaké bohatství je kolem nás a jak málo si toho všímáme. A také že vůně pro českou duši zatím postrádáme.

A proto přicházím s projektem Česká duše. Bude zasvěcený českému vonnému bohatství a vůním pro českou duši. Více se o jeho záměrech a rámci dozvíte na jeho webové stránce. A zejména pak v úvodním textu na stejnojmenném blogu s příznačným názvem Leden 2025: volání české duše. Na konci článku najdete všechny odkazy, jak zůstat propojeni: na Facebooku, Instagramu, Linkedinu, formou odběru novinek nového blogu. Zvu Vás tak do světa, který známe i neznáme: zase Vás vábím na území draků.
Když jsem psala už zmiňovaný úvodník k tématu indigo, první v novém, intenzivním režimu, mluvila jsem o tom, že mě něco volá, jako když se před Alenkou objeví bílý králík s kapesními hodinkami, a ona prostě nemůže než běžet za ním. Ta ochota opustit jistoty a vydat se do neznáma se může zdát bláznivá a riskantní, a jistě takovou i je. Ale myslím, že je to stejné, jako ono pravidelné odložení fotografie s parfémem při tvorbě přebálky k článku: kdybych nenásledovala intuici a parfém použila pokaždé, kdy se to očekává, neuvědomila bych si, že vůně pro mě není cíl, ... ale prostředek. Nevěděla bych, že jsem průzkumnicí identity. Průzkumnicí duše. Nešla bych na té cestě tam a zpátky k sobě, ale od sebe. A tak se bojím, důvěřuji, bojím se a důvěřuji. Chvilku platí to a chvilku ono a nejčastěji obojí zároveň. Ale vidím králíka a musím jít. Česká duše tak dostane vlastní platformu, aby i ona povstala v obrazech, které mluví o ní.

Neobyčejně si vážím Vašeho zájmu, přízně, vřelosti, když se naskytne příležitost, a sdílíte se mnou, co si z tohoto projektu odnášíte. Díky své čtenářské věrnosti jste ze všech mých příznivců nejznalejší a nejsčichalejší. A tak bych si moc přála, abyste se mnou tou cestou šli dál. Přála bych si, aby nový projekt byl více otevřený diskusi, společnému hledání, spolupráci: spolupráci s českými tvůrci, spolupráci s Vámi, čtenáři. Jednotlivou duši najde nejlíp jednotlivec sám. Českou duši však najdeme jen společně. Jinak budu hledat ne českou duši, ale svou představu o ní. Přátelé, potřebuji Váš znalý, sčichalý názor! Potřebuji Vás!
Projekt Synestesis poběží paralelně s projektem Česká duše včetně celého rozsahu konzultací a workshopů. Ten první bude širším rámcem druhého. Hnízdem pro vajíčko. Protože nezvládnu napsat víc než čtyři texty měsíčně, najdete je rozložené na obou blozích. Vše, co se dotýká české vonné kultury, na blogu Česká duše. Vše obecné na blogu Synestesis. Stačí jen klikat tam a zpátky. Poměr článků si v tuto chvíli netroufám odhadnout, ale předpokládám, že mládě s otevřeným zobáčkem bude žádat větší porci mé pozornosti. Možná, že až se rok s rokem sejde, mise Česká duše bude splněna. A potom uvidíme.
A tak Vás zvu zase na území draků jako kdysi: tentokrát draků českých. Vlastně trochu do pohádky, ale s tím, že se nezalekneme stínů.
Moc se na to těším. A vyhlížím Vás, přátelé!
Velmi srdečně a s díky za Vaši velkorysou přízeň
Irena Kozelská
průvodkyně světem vůní
Synestesis a Česká duše