proč důsledně kultivovat roupy a lelkování
---
"Něčím je zaměstnej, ať nemají roupy."
Snadno si představím, že tuto větu pronese žena směrem k otci svých dětí nebo nadřízený vůči podřízenému, jemuž obvykle připadá nevděčný úkol zdánlivého zadavatele nepopulárních úkolů. Ale zcela dobře se takto umíme "zaúkolovat" sami.
Roupů - rozumějte nápadů, jež narušují stávající řád - se bojíme.
Vytáhnout cihličku z dokončené stavby je nebezpečné. Chvilku to vypadá, jako by nic, pak se ale věž začne nápadně podobat té v Pise, až je najednou pozdě. Zejména jedinci s chronickým sklonem k roupům obvykle přesně vědí, kam sáhnout, aby nenapravitelného pádu dosáhli s minimálním úsilím. Než se stihnete otočit, buclaté štěňátko sedí u hromady trosek a předstírá hluboké zaujetí myšlenkou sedící na stropě. Jakmile uslyší vaše zoufalé bědování, v mžiku stojí jako příkladný německý ovčák u vaší pravé nohy a běduje s vámi. Běduje a vrtí u toho ocáskem. Kdepak roupy. Odvrátit roupy u dětí, štěňátek a lelkujících zaměstnanců se zdá být prostě zcela přirozeným obranným mechanismem jakékoli zodpovědné autority. Jak si ale ukážeme níže, je takový přístup nezřídka zcela kontraproduktivní.
Toto je ovšem úvodník k měsíci únoru 2024, a vy se chcete dozvědět, o jaké hluboké, osvícené otázce bude na tomto blogu celý měsíc řeč. Nebojte se, jdeme rovnou k věci. Naším tématem budou, z jistého úhlu pohledu, právě roupy. Roupy totiž k únoru neoddělitelně patří.
Únor je druhý zimní měsíc. Broučci - myslím ty Karafiátovy - tou dobou už dlouhé týdny sedí na bobku v chaloupce zaváté sněhem, přikládají ubývající polínka do ohně a úzkostlivě počítají zavařeniny na polici. Přežijeme? Nepřežijeme? Teprve někdy v půli února se ukáže. Když se sečte počet polen v přístěnku, množství zavařenin ve spíži a zásoby tenčícího se sádla v pase, a rozloží se do týdnů zbývajících do prvních dubnových ředkviček, brouček náhle ví: má vyhráno. Přežije. Hurá!
Je tu ovšem jisté ale.
Brouček sice přežije - a je tomu nesmírně rád -, ale najednou se zima stane... dlouhou. Jejej, to to neutíká, to se to táhne... Brouček už má peří dávno nadráno, vlákna lnu spředena a co teď?
Nastane čas roupů.
Brouček častěji vychází ven. Zbůhdarma se kouluje, v pekáči na buchty se klouže ze svahu dolů, a i když ví, že nesmí, vyplazuje na jiné broučky jazyk. A taky náhle vnímá, co je všechno špatně: bylinky se daly nasušit líp, mrkev uskladnit šikovněji. A to jako budeme do smrti svítit loučemi? Brouček najednou vidí, jak celá chaloupka stojí šejdrem. A pokud ho nebudete brát vážně, v mžiku s neochvějnou jistotou identifikuje takový přehlédnutelný trámek - dílek skládačky -, který stačí lehce povytáhnout, a už stojí štěňátko jako na pružinách po boku bědující hospodyně a se směsí účasti a pobouření kroutí nad hromadou trosek nevěřícně hlavou. Jak se to mohlo stát?
Únor je proto měsícem myslitelů. Vynálezců, objevitelů a filozofů. Všech, kdo mají schopnost s neochvějnou jistotou identifikovat takový přehlédnutelný trámek, který stačí lehce povytáhnout, a už se celá dmoucí se velestavba klidí k zemi. Někteří tak dají zcela novou definici naší představě ohně a jiní zase ukážou, že časoprostor je za jistých podmínek zakřivený a za jiných sestává z kontinentu zvaného Středozemě, v jehož mírně zvlněné oblasti jménem Kraj žijí tvorové drobného vzrůstu s velkýma chlupatýma nohama. Všechno toto dobrodiní totiž vzniká ve stavu duševního svědění a neposednosti, kterou netaktně nazýváme "roupy".
Jistě vás tedy nepřekvapí, když do kategorie myslitelů zařadím i nekorunovanou královnu detektivek Agathu Christie. Tak, přátelé. Teď konečně víte, o čem bude celý měsíc řeč. O Agathě Christie, o její ikonické postavě Hercula Poirota a také o zločinech, které mohly zůstat nepovšimnuty, kdyby se k nim nebyl přitočil jeden malý, cupitající brouček s neomylným citem pro to, kterou cihličku vyjmout, aby poslal celou nabubřelou konstrukci rovnou k zemi. Žuch!
Co nás tedy čeká? Samozřejmě budeme vybírat parfém pro Poirota. Jak s oblibou říkám, přeložíme si Poirota do vůně. Jistěže toho jediného pravého, nenahraditelného, nepřekonatelného Poirota - Poirota v podání fenomenálního Davida Sucheta. Nevynecháme přirozeně ani Filmáč pro synestetiky, a z celé nezapomenutelné série s Davidem Suchetem vybereme, s ohledem na sezónu a počasí, zločin, z něhož doslova mrazí. Co je podstatou února, si připomeneme v pravidelné Antologii pachů. A na závěr, pokud to všechno stihnu, se možná zastavíme ještě u nejvíce inspirujících Agathiných ženských postav a zamyslíme se nad historickými parfémy, které by nejvěrněji zrcadlily jejich půvab a charakter - uvidíme.
Zbývá ještě dodat, že v rámci pravidelného online synestetického workshopu budeme zcela logicky přemýšlet, "Jak přeložit vůní... důvtip". Je důvtip sladký nebo hořký? Svěží či hřejivý? Vlhký nebo suchý? To vše, přirozeně včetně vůně důvtipu a její nejdůvtipnější suroviny, se mnou můžete prozkoumat ve čtvrtek 29. února od 19 do 20 hod. Přihlásit se můžete do pátku 23. února nebo nejpozději tři dny před tímto datem, pokud žijete mimo území České republiky. Jinak se mi nepodaří vám poštou doručit důvtip přeložený do parfému. A pokud toužíte po masivní, bezprostřední, autentické čichové zkušenosti, připojte se ke skupinovému workshopu "Jak čichem na ženské archetypy", který se koná přesně o týden dříve, ve čtvrtek 22. února od 17 do 20 hod. v Praze Dejvicích. Seznámíte se s celkem 16 parfémy, dvěma pro každý z 8 základních ženských archetypů, a konečně pochopíte, proč se vám nedaří dopsat disertační práci nebo přivábit muže, který umí nabídnout důstojný program na svatého Valentýna. Ano, přátelé, je to parfémem. Parfémem a tím, co vyzařuje. A co se týče důstojného programu na svatého Valentýna, jedním dechem nabídnu k úvaze třeba takovou párovou konzultaci "Vůně mé duše ve dvou", kde namísto parfémů, z nichž doma zázračně neubývá, konečně objevíte to, co se vám ve světě vůní skutečně líbí.
Navrhuji tedy společně únor oslavit jako měsíc podnětného lelkování, důvtipu, který má moc od základů měnit svět, a chytrých žen, díky nimž máme my, chytré ženy, možnost vyžehlit hromadu prádla při hodnotné televizní zábavě, a předejít tak zešílení.
A jestli na vás vaši broučci vyplazují jazyk, samozřejmě je přiměřeně ztrestejte - všechno má své meze -, ale neztrácejte naději.
Možná mají nefalšované roupy.
A víte, co všechno roupy začalo...