a jak v dětství najít spokojenou dospělost
---
Dnes je Den dětí.
Jako dítě jsem nechápala, proč se něco takového slaví a proč se to slaví tak, že se děti trestají. Den dětí byl pro mě za trest. Myslím, že rozumím soutěžení a existenciální úzkosti, která je za ním, ale nerozumím radosti ze soutěžení. A v době mého dětství byl Den dětí hlavně příležitostí, jak postavit děti proti sobě a odměnit toho, který porazí ty druhé. Skákalo se v pytli, přenášela voda kávovou lžičkou z jednoho kbelíku do druhého a na konci někdo velký pískl na píšťalku jako signál, abychom se seběhli k hromadě sladkostí a každý si něco ukořistil. Hůř pro mě celá ta "oslava dětství" skončit nemohla. Už v šesti letech pro mě bylo takové chování nepřijatelně ponižující, a tak jsem ze Dne dětí chodívala pravidelně s prázdnou. Musím říct, že ačkoli mí rodiče chválou spíš šetřili, Den dětí byl jedním z mála okamžiků v roce, kdy se ve mně, zdálo se mi, celkem shlížejí.
Nevím, jestli dnes děti musí ještě něco takového podstupovat, ale myslím, že by na písknutí o žádnou sladkost nebojovaly. Občas od jejich rodičů slýchám, že když se jich zeptají, co by si přály k Vánocům nebo k narozeninám, řeknou, že nic. Rodiče to obvykle pronášejí s hrdostí na to, jak skromně je vychovali. Nejsem si ale jistá, jestli to spíš než ze skromnosti děti neříkají proto, že prostě všechno mají, a jestli jejich duše, žijící ve stavu permanentní materiální napěchovanosti, intuitivně nedospěla k moudré potřebě udělat doma trochu místa vzduchu.
Zdá se mi, že až na smutné případy dětí bez pečujících rodičů je dnes jediným deprivovaným dítětem široko daleko naše vnitřní dítě. Naše vnitřní dítě úpí pod knutou zvnitřnělého autoritativního dospělého, takového organizátora Dětského dne v modré teplákovce, který jen přikazuje a zakazuje, kritizuje, ale zapomíná oceňovat, a odměňuje jednou za uherský rok na písknutí tak nedůstojně, že chceme-li si zachovat zbytky sebeúcty, musíme si i tu malou čokoládičku raději odepřít.
Myslím, že pro dobro těchto utlačovaných dětí by bylo dobré smysl 1. června přehodnotit.
Navrhuji udělat ze Dne dětí Den vnitřního dítěte. Děti dětského věku si můžou nechat celý zbytek roku, který tak jako tak mají, až je jim z toho překrmování kolikrát těžko. Ale 1. červen je ode dneška náš: patří nám, dětem vnitřním.
Dnes proto budu přemýšlet o tom, jak v sobě vnitřní dítě hezky uctíme a co pěkného si můžeme nadělit, budeme-li chtít. Měla jsem v úmyslu zařadit tento článek do rubriky Zázraky, kde píšu o skvělých parfémech, které se dají pořídit za babku. Zhruba za pětistovku. Za pětistovku je ale dobré kupovat dárky pro druhé. Jednak proto, protože koupit někomu parfém je vždycky bohapustý hazard, který se nám může šeredně nevyplatit, a jednak proto, protože dárky by měly být, zdá se mi, lehké, nezávazné a nezavazující. Pětistovka je prostě tak akorát. Ty dražší věci si umíme koupit sami, a taky to uděláme, pokud nebudeme nesmyslně utrácet za dárky pro druhé.
S ohledem na Den vnitřního dítěte tedy dáme jakákoli finanční omezení velkoryse stranou, a koupíme si ne to, co je relativně dostupné, ale to, po čem naše vnitřní dítě nejvíc prahne.
Budeme se držet posledních poznatků dětské vývojové psychologie, která překvapivě tvrdí, že dětství začíná narozením dítěte a končí nástupem dospívání. Začneme tedy s parfémy evokujícími nejranější dětství a rozloučíme se někde na prahu puberty. Vybírejte, přebírejte, hledejte, co je vám blízké. Je to, přiznávám se, holčičí čtení, ačkoli mám od minulého týdne už druhého abonenta mužského pohlaví a cítím vůči té nenadálé mase mužských čtenářů silný závazek. Ale cpát chlapovi parfém je už tak na pováženou. Cpát mu parfém evokující dětství by myslím mohlo vést k tomu, že se oba mí čtenáři z odběru newsletteru odhlásí, bez ohledu na to, je-li Den vnitřního dítěte nebo není. Slibuji, že příště napíšu zase něco pro ně.
Předesílám, že parfémy, které jsem vybrala, nejsou vůně dětské, i když i to existuje, vzpomeňte na komára. Naše vnitřní dítě, nyní náležitě hýčkané, si ale hoví v těle krásných žen, a proto jsem sáhla po vůních, pod jejichž závojem budeme stále krásnými ženami, jen tu s rozpustilostí májového kotěte, tu s třpytivostí pohádkové víly.
Jean-Charles Brosseau Ombre rose L'original EDT
Bílý králíček. "Jdi za bílým králíkem." Za bílým králíkem běží Alenka a Neo, a kdo četl Alenku a/nebo viděl Matrix, ví, že běžet za bílým králíkem není jen tak. Každý se toho neodváží. Myslím například, že mí čtenáři mužského pohlaví se hned za slovem "bílý králíček" odpoutali od čtení, a už dávno se zabývají činnostmi méně riskantními. Zbytek odvážlivců se může připravit na prudký pád králičí dírou do obrovitánské hromady prachového peří.
Ve světě parfémů bychom totiž sotva našli něco nadýchanějšího, načechranějšího, něco, co se tak měkkce rozletí do všech stan, když do toho foukneme. Nadýchanost je vlastností, jež vzniká tam, kde se setká lehounká hmota se vzduchem. A přesně to je Ombre rose, "Růžový stín", vůně Françoise Caron z r. 1981. Už to není růže, ale její prachový stín neohraničených kontur, a není to růžové, ale růžovou jen pohlazené. Ale stejně tak by to mohl být stín modrý, protože v Růžovém stínu je přesně tolik růže* jako kosatce*, který každou vůni barví do tichých modro-fialových odstínů. Cítím i dotek ochmýřené broskvovosti, který vůni zaobluje tak sladce, že by nemusela závidět ani buclatým kojenčatům s jejich oblinkami a faldíky. Ombre rose tak voní jako něžná oblaka lehounkého pudru, zpoza nichž prosvítá průzračně modrá obloha a červánkově všeobjímající láska.
Pokud milujete vůni kosmetiky pro miminka nebo starou dobrou, nepřekonatelnou Niveu, pak jásejte: odečtěte od Nivey její krémovou texturu a dosaďte nasládlou pudrovost, a jste doma. S tímto parfémem vás po dlouhých útrapách hledání čeká konečně to nejměkčí přistání a několik hodin blaženého putování z náruče do náruče. Ne-li doopravdy, pak ve vzpomínkách určitě.
Annick Goutal Eau de Charlotte EDT
Culíkatá snídaně. Tady už nám to trochu povyrostlo a už se to oddává prvním pokusům o abstraktní umění. Na bavlněném ubrusu s jemnými proužky se tak objevují umělecky pojednané skvrny od marmelády z černého rybízu* a vulkanické ostrůvky suchého kakaa*, které občas vykýchnou do vzduchu něco ze své prašné hmoty. Na stole stojí váza s kyticí kuřátkově žluté, pylově pudrové mimózy* a neurčitých bílých květin - konvalinky* nebo gardénie*, prostě něco, co v mládí prvních tří dnů od otevření poupat voní bíle a zeleně, a co do té chutné kompozice vnáší neodolatelnou botanickou čerstvost, jako by nad stolem vzrušeně dýchalo něco nevinného a rozpustile dovádivého. Asi Charlotte. Charlotte je dcerou Annick Goutal, zakladatelky slavné stejnojmenné značky, a Eau de Charlotte, kterou r. 1982 vytvořila Isabelle Doyen, je vůní inspirovanou Charlottinou culíkatostí a oblíbenými dětskými pochoutkami. Není to ale vůně gurmánská. Je to naprosto unikátní směs pikantní ovocné sladkosti, svěží květinovosti a kakaové pudrovosti, jaká se sejde jen v duších věčně hravých, neodolatelně škádlivých žen.
Dívka na koláži názorně ukazuje, do jaké podoby může taková malá abstraktní umělkyně dospět. Kalhoty z ubrusu, košile od pyžámka, které roste s námi, sáčko s motivem marmeládových skvrn a variace na culíky. A jaký to má šmrnc!
Zatímco na obrázku je Eau de Charlotte v současném flakónu, po kliknutí na jméno parfému se objeví flakón původní. Firmu Annick Goutal totiž r. 2011 koupila jihokorejská společnost Amore Pacific, která, soudě podle reakcí uživatelů, přizpůsobila všestranně její produkty asijskému vkusu. Všechny vůně Annick Goutal, které mám ve své kolekci, jsou ještě z francouzské éry, a můžu vás ujistit, že flakón z té doby bude vonět tak, jak jsem ho popsala.
Lolita Lempicka Lolita Lempicka EDP
V stínu kapradiny. Tento vůbec první parfém značky Lolita Lempicka byl uveden na trh r. 1997, pět let po archetypu tohoto typu vůní, parfému Angel od Thierryho Muglera. Pamatuji si, že když jsem se s oběma na přelomu století poprvé seznámila, připadaly mi jednak nehorázně přeslazené a jednak nehorázně podobné. Tehdy jsem totiž netušila, že máme před sebou dvě dekády monotónní sirupovité sladkosti, kdy teprve bude příležitost pochopit, co je to "podobné".
Takto by se mohlo zdát, že se mi ani jeden z těchto dvou parfémů nelíbí, ale opak je pravdou. Potřebovala jsem jen zpracovat olfaktorický šok z toho množství kalorií, protože něco takového prostě v předchozích desetiletích parfémového vývoje nemáte šanci potkat. Dnes si naopak pod vlivem převládající nabídky trhu bohužel mnoho žen myslí, že parfém ani jinak vonět nemůže. A mnohdy proto raději nenosí žádný. Ale zpátky k Angelu a Lolitě. Určitě platí, že patří do jedné rodiny, a určitě platí, že jsou to vůně velice sladké a svou sladkostí polarizující: jeden je bude milovat a druhý nenávidět. Mezi gurmánskými vůněmi ale z mého pohledu představují vrchol dokonalosti a s odstupem dvaceti let života vedle mnoha velmi sladce navoněných žen můžu říct, že jsou to vůně svojí sladkostí podobné, ale také zcela svébytné.
Famózním tahem parfumérky Annick Menardo, která vytvořila tuto sladkou pohádku, bylo použití větrového akordu lékořice* a hvězdičkového anýzu* jako kontrapunktu k sirupovitému a krémově čokoládovému základu, který připomíná višně v čokoládě. Mezitím se ocitneme na polštářích z mechu a kapradí - jemný závan zelenosti přináší tón břečťanu* - a v závějích kosatců* a fialek* zalitých měsíčním světlem. Spojte lektvarovitou větrovost, indigové odstíny a dětskou sladkost, a vznikne něco mezi kýčem a nejvyšším uměním. V každém případě znám málo parfumérů, kteří se umí na této hranici pohybovat tak sebejistě jako Annick Menardo. A mluvíme-li o famózním tahu, musím ještě dodat, že ve světě parfémů je jen málokterý zabalen do tak dokonale synestetického příběhu: toto je prostě marketingový sans faute.
Pokud ve vás zůstalo něco z holčičky, která okouzleně packá přes maminčiny plesové šaty, tahle vůně ve vás probudí třpytivou křehkost osmileté víly. Jen bych byla v aplikaci velmi úsporná. Je to velmi individuální, ale pro můj nos vytváří jeden dva střiky iluzi snové chvějivosti, ale víc než tři už dětinskou přeplácanost.
Parfém získal r. 2010 nový, kubističtější flakón a dovětek "Mon premier parfum". Nicméně letos se na trhu objevil týž, ovšem už s přívlastkem "Original". V e-shopech je zatím nedostupný. Na oficiálních stránkách značky jsou v nabídce oba, prakticky s identickým popisem. Obě varianty už představují reformulace původní "receptury", ale tak to ve světě vůní prostě chodí. Pokud chcete strávit život bušením hlavou do zdi, že už nic není takové, jako bývalo, samozřejmě můžete. Já jsem se s tímto faktem smířila a žije se mi líp. Pokud ovšem ještě někde objevíte flakón z původní kampaně, rozhodně po něm skočte.
L'Artisan parfumeur La chasse aux papillons EDT
Piknik mezi hluchavkami. Tuto vůni jsem poprvé "ochutnala" někdy na samém počátku tohoto století v lyonské parfumérii "La mûre favorite" neboli "Nejoblíbenější ostružina". Pro ženu s duší dítěte tam měli, jak lze tušit už z názvu, velké pochopení. Tehdy jsem hledala, jak už víte, parfém, jenž by byl dokonalou fúzí svůdné divy a Huckleberryho Finna, a do "Ostružiny" jsem tak vstoupila s odhodlaností zapáleného průzkumníka a cílem najít vůni na bázi vetiveru a pačuli, prostě cokoli, co bude v základu vonět jako "manšestr". Řeknu vám hned, že hledáte-li něco, co tak nevoní ani trochu, pak sáhněte bez váhání po La chasse aux papillons. S mojí povahou je to ale těžké. Člověk se snaží soustředit na manšestr, ale zamávejte mi před nosem kusem poezie a jdu za mrkví jako oslík. Projdete-li lhostejně kolem něčeho, co se jmenuje "Hon na motýly", pak hoďte kamenem. A tak jsem se rázem ocitla po kolena v hluchavkách, s motýlem na nose a očima mhouřícíma do sluníčka, a všechno to tak příjemně šimralo chřípí, že Motýlci záhy skončili na mé poličce hned vedle Huckleberryho klimbajícího nohama v rozšklebených kotníkových botách a dalších neodolatelných exemplářů.
Hon na motýly vytvořila r. 1999 Anne Flipo pro jednu z mých nejoblíbenějších značek vůbec, L'Artisan parfumeur. Proč tuto značku miluji a proč miluji tuto vůni? Protože vytváří jímavé olfaktorické obrazy, křehké krajinomalby pro čich. Téma "parfém krajina" je tu už od slavné, fenomenální Après l'ondée, Po dešti, nádherného a nenahraditelného parfému od Guerlaina z r. 1906, ale myslím, že žádná značka nepracuje s tímto motivem tak důsledně, tak poeticky, tak citlivě jako L'Artisan.
V La chasse voní zcela neopakovatelně jarní rozpuk, louky pestrobarevných květin a stromy a keře, které vypadají jako obrovské kopečky našlehané zmrzliny. Její dominantní složky - lipový květ, vzdušná tuberóza a další bílé květiny - vytváří ve svém souzvuku tón, jenž připomíná nejvěrněji ze všech parfémů, které znám, tu překrásnou směs vůní ve vzduchu, kterou člověk cítí na procházce kvetoucí jarní přírodou. Jestli existuje ve světové kinematografii obraz, který by tohle něžné vanutí vystihl, je to Linda Rybová kráčející v Kytici F. A. Brabce sadem bíle kvetoucích ovocných stromů, které sněží, jako by v nich tančily roje bílých motýlků. Něžné, éterické, božské.
A jak si tyto poklady stojí na mapě mezi "sladkostí" a "nesladkostí" a mezi "svěžestí" a "hřejivostí"? Posuďte sami.
Tak co? Jak vonělo vaše dětství? Našli jste je v některém z oněch čtyř čichových obrazů? Pokud ano, možná držíte v rukou návod na spokojený život: věřím totiž, že v našich dětských hrách je v zárodku přítomno vše, co bychom měli dělat jako dospělí, abychom se cítili šťastni. Někdo se zhlédne v péči o druhé, jiný v tvořivosti, další v nějaké formě "civilní" magie - třeba v uzdravování - a další konečně v profesionálním snění. Tím může být třeba psaní poezie. Jak šťastné by bylo naše vnitřní dítě, kdyby mu nic nebránilo roztáhnout křídla!
Možná si říkáte, že to je sice všechno pěkné, ale život se s nikým nemazlí a člověk musí být trochu realistický, jinak to s ním jde od desíti k pěti. Na to rázně odpovím, že pokud si to myslíte, pak vás právě celkem hrubiánsky umravňuje váš zvnitřnělý dospělý v modré teplákovce s píšťalkou na krku. A ze všech lidí na světě jste to právě vy, kdo nejvíc potřebuje nechat své vnitřní dítě pořádně vydovádět. Ničemu totiž nevěřím víc, než že právě vnitřnímu dítěti bychom měli popřávat více sluchu.
A tak vás dnes, na Den dětí, důrazně nabádám: udělejte svému vnitřnímu capartovi radost! Kupte té malé dívence vůni, v níž se bude cítit jako doma. Možná vás překvapí, co všechno se vám z dětství vybaví a jak silně se vaše dětské touhy přihlásí o slovo, když se takovou vůní zahalíte.
Parfém k uctění vnitřního dítěte v sobě může obsahovat celkem zásadní změnu životního kurzu. Uvidíme za rok, až budeme zase slavit. Doufám, že tou dobou bude váš vnitřní malý pirát vítězoslavně hlásit, že cíl je v dohlednu: konečně připlouvá tam, kde si vždycky přál být.
Tak všechno nejlepší!
N.B. Definice pojmů opatřených hvězdičkou najdete v Glosáři, jenž je přístupný z hlavního menu blogu.