jak voní... euforie

aneb malý průvodce povrchností pro moderní ženu


---

Také jste musely v dospívání slýchat tu větu plnou nepochopení a životního míjení: “Už jsi zase v koupelně?”


Také jste byly v okamžiku plného soustředění na pečlivé nanesení laku na nehty nabádány k okopání brambor nebo rozebrání starého zahradního skleníku slovy: “Dělej proboha něco pořádnýho!”


Máte ještě v živé paměti ten osten, když vám někdo uprostřed vašeho vybroušeného výkladu o oku lahodící symbióze puntíků a proužků neomaleně řekl: “Bože, ty máš starosti…”


Nezdravé ideály současné společnosti. Zcela přirozenou potřebu zírat do blba jste nuceni kamuflovat zájmem o neoklasicistní umění. Foto via www.sugarhighlovestoned.com.

Ano, tyto soustavné útoky plné předsudků a neomluvitelné hrubosti na našich duších zanechávají těžko zhojitelné šrámy a mnohdy nás ženou do ordinací psychologů nebo k pultům se zákusky, což je jen úspornější varianta prvně jmenovaného způsobu řešení tohoto palčivého problému. Vzhledem k pandemičnosti tohoto negativního jednání jsem se proto rozhodla odhodit zábrany a seriózně se zamyslet nad existenciální důležitostí povrchnosti v životě moderní ženy.


Jelikož se sama hlásím k ženám hrdě povrchním - i když jsem, přiznávám se, dlouho působila takřka v ilegalitě -, začala bych krátkou, ale důraznou obhajobou povrchnosti s ohledem na její klíčový přínos pro tělesné i duševní zdraví. A protože jsem se po letech tápání v akademické sféře, ve světě knižních nakladatelství a podobně tíživých prostředích konečně našla ve šťastné plytkosti parfémů, dovolím si připojit zejména několik tipů na vůně, jež jsou nejen přímo ztělesněním této bezstarostné povrchnosti, ale hlavně vám terapeuticky pomohou ukotvit se v této explicitně nerozumné energii.


Prach, plísně, houby a lišejníky. Do tohoto nezdravého prostředí nás žene společnost stavící na piedestal zestetizovanou trudnomyslnost. Foto via www.hazy-october.tumblr.com.

Nebála bych se říct, že současná společnost parfémům s jejich mámivou lehkomyslností trestuhodně nepřeje. Jste-li vůbec ochotny se k takové zálibě přiznat, musíte přinejmenším neodkladně migrovat ze všech půvabně pouťových Sephor, Douglasů a Marionnaudů do temného prostředí artových parfumerií a předstírat touhu po vůni, jež věrně přejímá standardy staroegyptského pohřebnictví. Tak nějak přirozeně se očekává, že tato neodpustitelná libůstka bude vykoupena nějakým bohulibějším trávením volného času, například četbou súfijské poezie 13. století nebo alespoň návštěvou dvou až tří přednášek o posledních objevech kvantové fyziky. Jinak člověk neúprosně padá do pekla zvnitřnělých výčitek: "Už jsi zase v koupelně? Dělej proboha něco pořádnýho! Bože, ty máš starosti..." Jistě to znáte.


Nedostatek povrchních podnětů se přitom neblaze podepisuje na našem tělesném i duševním zdraví. Mezi nejočividnější symptomy deprivace v této oblasti patří:


- ochablé svalstvo palce a ukazováčku, které jinak zcela přirozeně trénujeme svižným listováním módními časopisy

- poruchy barvocitu způsobené nedostatečnou konfrontací s širokým spektrem barev v obchodech s konfekcí

- prudké zhoršení dovedností v oblasti elementární aritmetiky, které se jinak efektivně procvičují praktickými příklady typu: když budu vydělávat tolik, kolik vydělávám, a budu jíst jen obden, za jak dlouho ušetřím na diamantový náhrdelník od Cartiera?

- náhlá ztráta schopnosti vyrovnávat se s životními otřesy, kterou přitom za jiných okolností účinně aktivují praktická zjištění, například že na náhrdelník od Cartiera nevydělám, ani kdybych jedla jen jeden den v týdnu a přestěhovala se pod Libeňský most

- a v neposlední řadě zoufalý nedostatek endorfinů, jelikož kvantová fyzika zkrátka nikdy nebude mít na jejich uvolňování takový vliv jako nákup nového parfému


Věřím, že v tomto okamžiku jsem rozehnala vaše poslední pochybnosti ohledně nenahraditelného významu povrchnosti a legitimní potřeby vlastnit alespoň jeden zcela nekomplikovaný parfém. Můžu tedy plynule přejít k vlastní selekci.



Jen pro přehlednost připomenu, že hledáme-li přímočarý požitek ryzí euforie, pohybujeme se v segmentu "citrusových vůní", o nichž jsem rozsáhle referovala už v souvislosti s kolínskou 4711 a kolínským akordem vůbec. Ten je ale pro naše účely nepřiměřeně intelektuální a zatížený nežádoucími historickými reminescencemi, jež by nás srážely zpět do světa nadměrné kultivovanosti. My se zaměříme naopak na ryzí poživačnost, na efekt a ničím nekalenou radost. Aby euforická vůně byla stále dostatečně euforickou a nepřípomínala přitom pánskou kolínskou, musíme z její stavby vyloučit typicky "kolínské" prvky a nahradit je jinou, ale stejně lehkou a osvěžující variantou. Abych do čtení vtáhla všechny vaše smysly, zabývala jsem se několik dní vytvářením obrázků ilustrujících svou náladou, tvary a barevností vyznění parfémů, které, jak věřím, dokonale ztělesňují vůni lehké mysli. Doufám, že mé snažení, tak povrchní, jak jen to bylo možné, oceníte. Pojďme na to.


Začneme v pravé polovině mapy, mezi nesladkými. Ty nejeuforičtější mezi euforickými vůněmi jsou totiž nesladké nebo jen velmi mírně sladké. I ta nejsladší, jak uvidíme za chvíli, bude sladká jen tak přiměřeně. Euforie voní tak, jak chutná ledový citrusový nápoj v parném létě. Euforie prostě nechutná jako sladký čaj.



Sisley Eau de campagne EDT


Líná zahradnice. Eau de campagne neboli "Venkovská voda" z r. 1976 je vůbec prvním minimalistickým parfémem Jeana-Clauda Elleny, o němž jsem toho už hodně napsala (mimo jiné tady a tady). Toužíte-li po nekolínské kolínské, vpodstatě můžete sáhnout po třech čtvrtinách Ellenovy produkce - pravděpodobně v tomto žánru nenajdete nic lepšího, kreativnějšího, technicky bravurnějšího. Přesně to lze říct i o Eau de campagne. Tato vůně přejímá klasickou až konzervativní strukturu chypré* kolínské (tedy osu bergamot* v hlavě*, byliny v srdci* a pačuli*, vetiver* a větvičník* v základu). Na tuto stavbu přitom roubuje prvky geniálně nečekané a zároveň geniálně logické.



Ke svíravému bergamotu se tak v prvních okamžicích připojují rajčata*: nejsou snad nejlepším vyjádřením vysokých svěžích tónů v říši zeleniny? Vzápětí se přidá peprně kopřivová pelargonie* se svěže bílou, trávovou konvalinkou. Všechno je to přitom neskutečně autentické, přirozené, přírodní, jako byste to právě nasbírali všude kolem sebe. Chcete-li vědět, jak tato vůně voní, kupte si v Albertu trs keříčkových cherry rajčátek i se stonkem a na chvilku do nich zabořte nos. Chcete-li zjistit, jakou má ta vůně náladu, zavřete při tom oči. Já tomuto stavu říkám implozivní euforie nebo také hezky česky pohoda.


Tato vůně je, jak už jsem předesílala, naprosto nesladká, a svým vyzněním navzdory době vzniku velice unisexová (o historii gendru v parfémech a o tom, že unisex přichází až v 90. letech případně píšu tady). Často ji tak najdeme jednou mezi dámskými a jindy zase mezi pánskými vůněmi. Hodí se rozhodně pro obě pohlaví. Máte-li doma líného zahradníka, můžete si užívat její implozivní euforičnost ve dvou.


A jako obvykle ještě připojím, co se děje na jiných smyslových kanálech, když tento parfém inhalujete:


Co vidím: v horizontální ose salát, ve vertikální hrozny keříčkových rajčat, mezi tím tráva, plevel a spokojenost

Co slyším: ševelení kropených listů, broukání přecházející ve hvízdání a zase zpátky

Co cítím v prstech a na těle: ruka bloudící po zvlhlých, ochmýřených listech rajčat

Co cítím na jazyku: salát z kopřiv a mladého špenátu s cherry rajčátky



Hermès Jour d'Hermès EDP


Světlo v rozprašovači. Tuhle vůni z r. 2013 jsem vybrala mamince loni, když se chystala k moři a zdálo se jí, že její Coco je na posedávání v přímořském vánku nějak těžkopádná.


"Pošlu ti pár vzorků, přece si tu vůni nekoupíš jen tak."

"Prostě mi vyber tu správnou a já ji rovnou objednám." Maminka je někdy lehkomyslně impulzivní a zcela iracionálně důvěřuje cizím lidem.


Za dva dny volá v extatickém rozpoložení: "Přesně to jsem chtěla!" Uf.


Co přesně maminka chtěla? Svěží vůni, která "nevoní jako kolínská a působí hodně žensky". Už jsem ji za ta léta trochu naočkovala tím správným slovníkem. Takže mě hned napadla tato další skvostná Ellenovka. Ellenův postup už znáte: drží se těch správných kvalit - svíravosti v hlavě, svěží zelenosti v srdci a chladivého zemitého základu - a použije k jejich vyjádření něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí. V tomto případě nahořklý grep*, a gardénii* a hrachor*, které patří k medově opojným bílým květinám s trávovým podtónem podobně jako třeba pustoryl*, zimolez*, ale i lípa*. Základ je jemný, lehký, čechravě dřevitý. Ačkoli jsem nikdy neměla možnost přivonět si ke grapefruitovým květům, myslím, že tento parfém voní přesně jako květy obalený grapefruitovník. Je svěže grepový, ale opravdu velmi ženský, jak si maminka přála: prostě jako grep, dokud je ještě něžnou kyticí.



Co vidím: jiskrnou zeleň za východu slunce začátkem června

Co slyším: ptačí symfonii po ránu

Co cítím v prstech a na těle: slunce na tváři a prostěradla pruhovaná stíny z žaluzií

Co cítím na jazyku: suché bílé víno (vy ho snad nepijete po ránu?)



Guerlain Ginger piccante EDT


Efervescentní zázvor. Ginger piccante neboli "Štiplavý zázvor" parfumérky Delphine Jelk je, bohužel, pouze limitkou* z řady Aqua allegoria, kde najdete mimochodem nejeden skvost "euforického" žánru. Ginger jsem koupila speciálně pro účely tohoto, ehm, ehm, odborného článku. Jsou prostě dny, kdy se se svými sklony k povrchnosti vyrovnávám méně srdnatě, a nákupy parfémů vydávám za akvizice vědeckých pomůcek. Po prvních hodinách už jsem se chystala parfém připravit k prodeji v inzerci na Arome (o tomto geniálním vynálezu spořícím prostředky vám musím podrobně poreferovat v některém z následujících článků). Ale pak uběhl den, pak týden, pak tři, a já jsem zjistila, že po téhle vůni toužím každé ráno, když absolvuji svůj euforizující rituál sprchování ledovou vodou.


Té vůně se prostě nedá nabažit. Má zcela nenapodobitelnou texturu divoce perlícího nápoje a tento její dynamický aspekt je tak úchvatný, že vůni odpouštím i trochu banální "bavlněný" základ utkaný z cedru* a bílého pižma*, jaký dnes člověk vyčichá v každé druhé svěžence na trhu. Vrátím-li se ještě na okamžik od průměrného základu k vysoce nadprůměrné hlavě a srdci, ty tvoří velkolepé spojení zázvoru* a růže*, díky němuž jsem pochopila růžové fasety zázvoru a zázvorové fasety některých růží. Je to zkrátka exploze nápadité a přitom velice harmonické svěžesti, díky níž se vám bude bláznivá radost z překonání skotského střiku rozlévat po těle celý den.


Co vidím: tibetské mnichy, jak sedí nad propastí a vyprávějí si vtipy

Co slyším: perlivý smích

Co cítím v prstech a na těle: zatřeste lahví čehokoli šumivého, uvolněte prst a “uvidíte”, co ucítíte

Co cítím na jazyku: nakládaný zázvor (ten, co se podává k sushi) zalitý proseccem



Guerlain Pamplelune EDT


Mocná Afrodíté. Tuhle vůni jsme vybraly pro moji bývalou kolegyni Káju, a musím říct, že Kája se pro mě stala jejím dokonalým ztělesněním. Kája sice nosí v podpaží každý den jinou knihu a je bezkonkurenčně nejsečtělejší osobou v mém okolí, ale vůbec nevypadá jako knihomolka. Vypadá jako mocná Afrodíté. Je to mladá žena plných tvarů, ocelově modrých očí a dokonalé pleti s půvabným ruměncem, vedle níž si člověk připadá jako neduživá chudinka. Když se Kája zasměje, směje se celým tímto nádherným tělem a vy si jen říkáte, kde že se vzaly všechny ty estetické ideály naší doby, které neví nic o opravdové ženskosti.


Něco takového prostě volá po masité šťavnatosti, po syté probarvenosti, po sladké oblosti. Pamplelune vytvořila r. 1999 parfumérka Mathilde Laurent a spolu s jiným jejím výtvorem tohoto roku, Herba fresca, je to, nemýlím-li se, jediná Aqua allegoria, která se i po letech stále vyrábí.


Jak vypadá Kája, už víte. Jak voní Pamplelune? Mathilde Laurent o ní pro časopis Nez (1/2016) se svou obvyklou přímočarostí prohlásila, že stojí na syntetické molekule vonící grepem a bílými květinami, jež byla původně určena do mycích prostředků. Grepovou květinovost už jsem zmínila v souvislosti s Jour d'Hermès. Zatímco Jean-Claude Ellena přitáhl grep ke květinové zelenosti, Mathilde jej propojila s řízným černým rybízem a vytvořila cosi, co připomíná stejně tak dětství, jako Káju v jejích svatebních šatech s odhalenými zády. Od mycích prostředků jsme se každopádně nekonečně vzdálili.



Co vidím: slovy Milana Kundery mládí jako "kyprost buněk"

Co slyším: sopránové koloratury Nathalie Dessay

Co cítím v prstech a na těle: obejměte se - přátelsky - s takovou ženou, a uvidíte

Co cítím na jazyku: masíčko zralého grepu


Ještě pro přehlednost připojuji mapu se všemi čtyřmi parfémy, abyste si udělali představu o tom, nakolik jsou sladké či nesladké a nakolik se blíží květinovým nebo zeleným vůním.


Zleva doprava: Guerlain Pamplelune, Guerlain Ginger piccante, Hermès Jour d'Hermès, Sisley Eau de campagne.

Na závěr se musím přiznat, že můj vztah k lehkomyslným vůním je až nevhodně hluboký a dávný. Skoro zavání v tomto kontextu zcela nežádoucí nostalgií. Ta vášeň byla zažehnuta někdy na začátku tohoto století, v době mých dijonských studií, mého prvního velkého hledání sebe sama v parfému. Jak už víte, žila jsem tehdy ve dvou paralelních světech, stejně jako postavy Letopisů z Narnie. Jednak v Dijonu, samozřejmě. A pak v Narnii, do níž se procházelo skříní módních časopisů typu Elle nebo Marie Claire.


A jednou si takhle v Narnii povídám s Liv Tyler. Liv určitě znáte. Liv je ohromně sympatická. Tehdy právě natáčela Pána prstenů, kde hrála elfí princeznu Arwen Večernici. V Narnii se ale rozpovídala o tom, že když nepracuje v sametu a hedvábí, nejradši nosí bílé bavlněné tričko, vytáhne si z ledničky dobře vychlazené pivo a navoní se parfémem M*usti***, který "voní jako citrón". Jelikož jsem s Liv cítila silnou sounáležitost - i já jsem se velice konzistentně cítila být přesně ze tří čtvrtin napůl spanilým elfem přivolávajícím divoké říční koně a zároveň holkou v bílém bavlněném tričku, co pije pivo a voní citrónem -, musela jsem prostě jít, a tu vůni někde sehnat. Název jsem si nezapsala, časopis zapomněla v kavárně, a tak mi zůstalo jen pět písmen a silné tušení, že hledám komára.

Simply Liv. Foto via Pinterest.

Francouzsky se totiž řekne komár "moustique". Foneticky "mustik". Takže chodím po všech dijonských parfumériích, a ptám se prodavaček, jestli mají komára.


Neměli.


Hledala jsem proto alespoň vůni s citrónem, a od té doby jich našla mnoho. Seznámila jsem se tak s kolínskou, jak už víte, i s vůněmi, které z kolínského akordu vycházejí. Ke své velké spokojenosti, radosti, ba dokonce bych řekla euforickému zadostiučinění.


A loni v září takhle brousím po lékárně v prostorách supermarketu Leclerc v bretaňském Brestu. Kupuji si totiž ve francouzských lékárnách pravidelně kolínské a sprchové gely Roger & Gallet, jak už jsem psala v článku o kolínských. A jak si tak nesu svoje úlovky k pokladně, uvidím komára. V regálu s dětskou kosmetikou se vyvaluje kosmetický balíček pro kojenčata značky Mustela s nějakými těmi pudříky, krémy a modrým froté medvídkem s pěkně naducaným bříškem. A s dětskou vůní... jménem...


Musti.


Aleluja!!!!!!!!!! Aha, tak tester nemáte. A co píší na stránkách Fragrantiky? Cože? Čemu že se Musti silně podobá? Pramáti kolínské 4711???


Cesta k parfémové erudici je, jak vidíte, plná povrchnosti, lehkomyslného těkání a nahodilých euforických objevů.


Já například když slyším slovo komár, nedělám z něj velblouda, ale cítím citróny a hrudník se mi tlakuje k záchvatu smíchu.


A přesně tak to budete mít i vy. Citrón jsem vám totiž propašovala do všech parfémů, jimiž jsem vás dnes euforicky ocákala.


Takže teď už k výbuchu - smíchu, šampaňského a ohňostroje - zbývá jen

  • vytáhnout ze skříně šaty v barvě citrusů

  • dobře vychladit lahev Veuve Cliquot, Moët & Chandon nebo naši starou dobrou českou Bohemku

  • na ledničku pověsit kus euforického Hollywoodu - Marilyn, Audrey nebo Juliu - a pod strop girlandy z nabíječek od telefonů a obalů od žvýkaček

  • pozvat holky, co se umí smát (na věku nezáleží)

  • a pořádně se navonět!


My, co spolu chodíme, zkrátka umíme žííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííít !




N.B. Definice pojmů opatřených hvězdičkou najdete v Glosáři, jenž je přístupný z hlavního menu blogu.


Článek není sponzorován.

0 zobrazení
newsletter

©2019-2020 irena kozelská