valentýnské zázraky za pětistovku

o vlivu lásky na čichové vnímání a o tom, že navzdory opojení lze i v tomto ošemetném stavu nakupovat parfémy chytře


Myslím na to, co všechno dnes musím stihnout v práci. Foto via Pinterest.

___

V životě ženy přicházejí okamžiky, kdy se pro oko kolemjdoucích, rodinných příslušníků, přátel i kolegů zcela promění. Zatímco ještě včera si potrpěla na dopnuté knoflíky a jistou strohost jednání, teď se světu ukazuje s rozdivočelými vlasy, ve svetru s předlouhými rukávy a s tajuplným úsměvem. Oproti včerejšku u ní došlo také k nebývalému rozvoji vtipu a duchaplné vynalézavosti hodné inženýra vývojáře, a tak dokáže vlasy elegantně spoutat ořezávací tužkou a vy jí věříte, že kdyby chtěla, spoutá je i ořezávátkem. Svetr, který by z každé jiné ženy udělal nevzhlednou almaru, na ní vypadá prostě úchvatně, obratným přepásáním starou šňůrou od vysavače nevtíravě zdůrazňuje pas a neustálá něžná bitva, kterou žena vede s předlouhými rukávy, rozehrává subtilní tanec jejích štíhlých zápěstí.


Byl to anděl. Foto via Pinterest.

Okamžiky, kdy se jeví ve zcela novém, neznámém světle, přicházejí v jistých životních obdobích také na muže. Tehdy se stává, že jeho srdce nečekaně zaplaví bezpodmínečná láska k celému Stvoření. V takových chvílích popadá na přechodu do náruče vetché stařenky a měkce je pokládá na protější straně ulice hluboce konsternované a jako osvěžené elixírem mládí. Tato sounáležitost s vesmírem u muže také způsobuje, že jde životem jako nahřátý nůž máslem: je schopen nést v rukou čtyři tašky a sedm krabic a přitom na poště neznámému dítěti vyprostit z pořadního automatu lístek s číslem a obrázkem medvídka Pů, za což na něj matka dítěte pohlíží jako na světce, a dokonce i přihlížející muži nemají daleko k tomu, aby mu zatleskali. Pokud mu netleskají, alespoň se narovnají v ramenou a cestou z pošty svým manželkám koupí narcis nebo svazek pažitky.


Tomuto podivuhodnému rozpoložení, jež takové ženě i takovému muži vhání do tváří neodolatelnou ruměnnou barvu, se neříká výhra v loterii, jak si možná myslíte, ale zamilovanost, ale někdy stojí na principu “dva v jednom”. Někdy taky ne.


V takových dobách jsou muž a žena otevřeni sdílení čehokoli. On se náramně baví u romantického filmu Malé ženy a ona cítí, jak jí jde do rukou chuť na nějaký projekt hodný billboardu společnosti Hornbach. Dokážou strávit hodiny mlčením na rybách nebo klábosením o tom, který lak (na nehty) zasychá nejrychleji.


Taky se stává, že se v nich probudí nebývalý zájem o parfém toho druhého. Žena přichází do práce ve “svém” sexy svetru nadměrné velikosti navoněná z čiré zvědavosti pánskou kolínskou (a od denního vrátného až po osazenstvo posledního patra budovy na ní všichni můžou oči nechat, o nosu nemluvě). A muž, ve chvíli, kdy se po dvou hodinách konečně dostane do koupelny, nejeví kupodivu nejmenší známky rozčilení, a naopak se zájmem zkoumá, která z neznámých lahviček nedbale - a neskutečně roztomile - rozmístěných po jeho koupelně je zdrojem té nádherné vůně. Nezřídka kdy se stává, že lahvičku neopatrně uchopí a nechtěně zmáčkne, a v práci se pak po něm všichni otáčejí, krčí nos a zvedají obočí.


Nakupujeme v lese a hygienu provádíme ve vaně plné fialek. Foto via Pinterest.

V tomto čase radostného sdílení muž i žena zjišťují, že mají všechno a nepotřebují nic. Ale jelikož se jim neobyčejně zostří smysly a mají přímo nadpřirozený smysl pro krásu, zabývají se vším, co smyslům lahodí, vůně nevyjímaje. A protože sdílí vše do naprostého vyčerpání, chtějí sdílet i vůni, chtějí vonět stejně, chtějí být jeden druhým, a přitom předejít tomu, že se do ženy s její kolínskou zamiluje celá budova a muž bude po té malé nehodě v koupelně budit směs závisti a veřejného pohoršení. Stejně se to ovšem stane a žádostivě na ně bude pohlížet celý svět, i kdyby se oba polili lákem od okurek.


Tehdy přichází čas na tzv. unisexové vůně.


Osobně to slovo nemám ráda, protože devět z deseti takto označovaných vůní nejsou ani tolik unisexové, tedy “vhodné pro obě pohlaví”, jako spíš nemastné a neslané.


Jsou mezi nimi ovšem i takové, které mám na nejvyšších příčkách osobního parfémového panteonu a právě o těch vám chci dnes povědět.


Takže co to vlastně je…


Historicky vzato, parfémy nic takového jako deklarované pohlaví neměly. Dříve tu byly prostě... vůně. Nebyly apriori určené pro jedno či druhé pohlaví. Nebudu to tady dlouze rozvádět, je to téma na celou knížku (nebo alespoň na dvouhodinový workshop), a já chci rychle dospět k vůním, které si ti dva mají koupit a utratit za ně neškodnou pětistovku na osobu.


Vůně tedy v dějinách velmi dlouho žádnou pohlavní konotaci neměly, ale tak, jako nám marketing přinesl deset variant šampónu HeadAndShoulders pro všechny myslitelné i nemyslitelné odstíny vlasů, přesvědčil nás někdy v 50. letech o tom, že muž a žena nemůžou vonět stejně. Ale oni samozřejmě můžou. Jen někdy touží po větší a jindy po menší polaritě.


Nejprve nám tedy marketing v 50. letech vnutil protiklad pánských a dámských vůní, a poté, v letech devadesátých, vytvořil právě pojem “unisex”, tedy cosi vhodného pro obě pohlaví.


Calvin Klein CK One. Přelomová unisexovka z r. 1994. "Definujeme se jinak než pohlavím." Kampaň z poloviny 90. let. Foto via Pinterest.

Už od 70. let ovšem vznikají malé kreativní značky (L’Artisan parfumeur, Diptyque...), pro něž je rozdělení vůní na dvě pohlaví ekonomicky kontraproduktivní, takže se rozhodnou je na krabičkách vůbec neuvádět. Přesto v jejich nabídce existují vůně silně polarizované (se silně ženskou či mužskou konotací), stejně jako vůně téměř nepolarizované (bez pohlavní konotace). Tedy pozor: tyto pohlavně neidentifikované vůně tedy nejsou pohlavně neidentifikovatelné. Nejsou nepolarizované či “bezpohlavní”. Jde jen o pragmatické rozhodnutí v duchu myšlenky: “Dosaďte si do toho, co chcete, ale hlavně si to kupte”.


V 90. letech pak přichází fenomén “unisexových” vůní, tedy vůní skutečně pohlavně nepolarizovaných, vhodných pro obě pohlaví. Na mainstreamový trh (do Sephory a spol.) tak začnou masivně pronikat vůně jako Calvin Klein CK One z roku 1994, vlastně moderní interpretace historicky také bezpohlavní kolínské.


Do kategorie unisex se tak dnes ve skutečnosti řadí dvě skupiny vůní:

--- jednak vůně, u nichž výrobce nechce redukovat cílovou skupinu na jedno pohlaví

--- jednak vůně s minimální pohlavní polaritou


A teď čím vás tu chci mámit já:


Jak už jsem říkala, neslané nemastné vůně nemám ráda, protože se naprosto protiví mému základnímu nastavení, a to je spárovat osobité naladění člověka, jeho nejryzejší (nebo nejsyrovější) esenci, s podobně naladěným parfémem. Tudíž nevidím důvod zabývat se kategorií “nemastnosti neslanosti”: nikdo takový totiž neexistuje a i člověk nenápadný má v sobě neopakovatelný poklad, nezaměnitelnou osobitost, kterou lze vyjádřit v jazyce parfému.


Některé vůně ovšem mají kvalitu, která je zcela přijatelná pro obě pohlaví. Především nepřebírají žádné zažité kódy. Květinovost například přirozeně - i zcela bez znalosti parfémů - spojujeme s ženstvím, a čistě květinové parfémy pro muže také prakticky téměř neexistují. Naopak takový fougèrový akord (viz Glosář pod heslem "fougèrové vůně"), jímž voní každá pěna na holení, prostě patří k mužství, a také platí, že fougèrové vůně pro ženy jsou nanejvýš ojedinělé (a jangové až na strop).


Žena v mužské energii je kulturně v pořádku. Muž v energii ženské se stále hledá. Cítím, že parfém v tom může sehrát zajímavou roli. Foto oficiální kampaň Hornbach.

Pak jsou tu ovšem vůně, které v sobě obsahují obě polohy: je v nich něco maskulinního i něco feminního. Ale vždy lehce převažuje to mužské. Muž si prostě nic s převahou ženského principu na sebe nikdy nevezme, pokud nejde o excentrického umělce od pohlavní vyhraněnosti zcela osvobozeného. Zato pro ženy je zcela přijatelné, když si toho u mužů hodně vypůjčí (kalhoty, sadu šroubováků a velké plány). Tak to teď prostě je. To ženské je v naší kultuře devalvováno, zatímco to mužské oceňováno. Proto je pro ženu jednodušší si z toho “hodnotného” něco vzít, zatímco pro muže (ale pro ženu také) to ještě bude cesta, pochopit, že to ženské je také hodnotné, a potom si z toho třeba ukousne (nebo v případě žen ponechá) víc. Je to trochu past, kterou si muži sami na sebe vytvořili, a teď ji musí hodit do starého šrotu.


Takže vůně, které vám chci představit, mají onu polaritu v sobě, ale integrovaná polarita je zkrátka smířenější, smířlivější, méně polarizovaná než polarita neintegrovaná. Je to polarita harmonická. Je to až jakési překonání pohlavnosti. Rozhodně ne nemastná neslaná bezpohlavnost. Ošem celkové vyznění tohoto typu vůní klouže vždycky lehce na pánskou stranu.


Tak.


Pojďme na ně.


Je zima, začnu vůněmi, které zahřívají.


Stejně jako u předchozích zázraků (tady a tady) se držím pravidla, že když kupuji parfém jako dárek, můžu se snadno minout účinkem, “netrefit se”, je tudíž lepší příliš neblbnout a moc za vůni neutratit. Zůstaneme u bezpečné pětistovky, ale protože je to parfém pro dva, tentokrát vynásobíme částku dvěma, ale zato koupíme systematicky to největší možné balení, tedy 75 respektive 100 ml.


A protože se nejlíp naladíme na obraz, na scénu či scenérii, člověk na člověka, půjdu na to přes filmové a literární zamilované dvojice. Ach...



L’Artisan parfumeur Piment brûlant


Pralinka s pálivou papričkou. Piment brûlant (doslova “Pálivá paprička”) je gurmánský originál, který oproti současným všudypřítomným gurmánským vůním, které bych si dovolila zcela bezostyšně označit za odporně přeslazené, nabízí vytříbený “chuťový” zážitek, kde se hledá něco skutečně unikátního, nějaká neobvyklá kombinace, která tu něco vyváží, tu něco rozvine v nečekané spirále vjemů.

Foto via Pinterest.

Syrová paprika* v hlavě* tady především vytváří dokonalý kontrapunkt k ultračerné čokoládě v základu*. Svěžest proti sladkosti, vlahost proti suchosti. Čokoláda je ozvláštněna tónem máku, který podporuje a rozvíjí určité aspekty čokoládovosti a zároveň je přesahuje a zve vaše patro a chřípí na nová, neznámá území. A to vše krásně prohřívá oheň pálivé papričky. Tento suchý, prašný, sálavý tón pozvedá chladně-teplý akord papriky a čokolády do trojrozměrné dimenze totální slasti. Toto je olfaktorické vyjádření vzrušení, nečekaného impulzu a chuti ho následovat. Tuto neotřelou záležitost ocení dobrodružné povahy, jaké ztělesňuje Juliette Binoche a Johny Depp v Čokoládě (Lasse Hallström, 2000): tyto duše jdou tam, kam je srdce zavolá, konvence je nespoutávají, materiální kotvy neukotvují. Vezmou igelitku a jdou, ať si o tom myslí, kdo chce, co chce. Rozdělávají ohně vášně a tančí kolem nich svůj “ritual of fertility”. Hrají na kytaru jako Bůh a občas ji taky někomu rozbijí o hlavu. Deliciosamente tentador.

100 ml za 1042 Kč



L’Artisan parfumeur Al Oudh


Celkově slabší zápletka, ale něco mě na tom filmu očarovalo. Z doby dospívání si vybavuji trojúhelník York-MacDowell-Olbrychski. Uhrančivý slepý mág Olbrychski a Andie MacDowell, princezna žárlivě střežená jako jeho osobní poklad, měli unikátní temný, smyslný náboj. York si vlastně ani neškrtl. Foto via Pinterest.

Karavana exotických pokladů. Al Oudh je parfém pro ty, kdo se nebojí své živočišné stránky. Charakteristický akord Blízkého východu, růže* ovíjející se kolem oudu/agarového dřeva*, je tady změkčen a zvláčněn, prohněten s měkkým sušeným ovocem - datlemi, fíky a všemožnými sušenými plody se sklovitou texturou. Všude okolo jsou samozřejmě pytle s kořením nemyslitelných barev: kanárkově žlutý šafrán*, rubíny červeného pepře*, pistáciově zelený kardamom* a hlavně římský kmín* nenápadné barvy, ale nápadné vůně, který spolu s cibetkou* dodává vůni až neřestnou vřelost. Ze všech oudových vůní, které znám, se tato vymyká specifickým tónem, jejž se mi stále nedaří uchopit a definovat, a proto mě tato vůně neskonale zajímá a fascinuje. Představte si úhelného Michaela Yorka a tajemnou introvertní krásu Andie MacDowell v minisérii Tajemství Sahary (Alberto Negrin, 1988), a k tomu nepřekonatelnou, velkolepou hudbu Ennia Morriconeho. Duny žlutého písku a tyrkysové nebe, kam se podíváte. Al Oudh jako na dlani.

100 ml za 1093 Kč



Bvlgari Black


Biomechaničtí milenci Roy a Pris, vlevo v indigovém světle. Foto via Pinterest.

Vanilkový cyberpunk. Black je futuristická vůně vonící jako nelegální opravna vesmírných kluzáků v nějaké gigantické Metropolis, kde je stále noc a prší, a jak padáte po vertikále mrakodrapů dolů, přibývá otevřené kriminality a bahna. Kriminalita a bahno jsou samozřejmě i nahoře, jen nosí drahý oblek a kravatu. V lidské stoce úplně dole tak najdete i to nejryzejší, co v tomto rozkastovaném světě lze najít: dobro, které se musí skrývat. V nasládlém pachu spálených gum a průvanu, který do garáže nese odér tuhnoucího asfaltu, se na černé podlaze potřísněné vodou odráží indigová světla z ulice: soumračná melancholická fialka*. Black vidím na cyberpunkové milenecké dvojici z Blade Runnera (Ridley Scott, 1982), na albínských modrookých androidech v černé kůži a latexu, které velkolepě hraje Rutger Hauer a Daryl Hannah, brutálních zabijácích, na něž se pořádá všeobecný lov a již se v závěru ukážou jako jediné lidské, soucitné bytosti v nelidském světě. Navenek anorganická džungle, uvnitř vanilkové* ptáče.

75 ml za 977 Kč



Bvlgari Eau parfumée au thé bleu


Šálek čaje na Thornfieldu. Eau parfumée au thé bleu (doslova “Voda vonící modrým čajem”) interpretuje v parfumérství mnohokrát zpracované čajové* téma.

Čajově hnědá a levandulová modř. Nejkrásnější literární zpracování ne zamilovanosti, ale lásky. Rovný s rovným. "To můj duch promlouvá k vašemu, jako bychom byli už oba za hrobem a jako bychom stáli před Bohem - jako bychom si byli rovni - a to také jsme!" Foto via Pinterest.

Tady ovšem vzniká něco nenapodobitelného, něco velmi anglického nebo spíš staroanglického: rituálně podávaný oolong s mlékem, který se rozvonívá ve starodávném pokoji s hořícím krbem, jehož vzduch prostoupuje sametová vůně sušící se levandule*. Je to na povrchu klidné, střídmé až strohé a neokázale působivé, v skrytu však temné a čarovné, jako první rozhovor pana Rochestera s Janou Eyrovou. Podrobuje ji křížovému výslechu a probodává více či méně otevřenými sarkasmy, aby viděl, co vydrží. Myslí si, že zjišťuje, jestli se ho bojí. Ale ona se ho nebojí. To on se jí bojí. Ze všech filmových adaptací (díky své mamince, která mě láskou k této látce doživotně infikovala, znám snad všechny) se mi nejvíc líbí Jane Eyre Caryho Fukunagy (2011) s Miou Wasikowskou a Michaelem Fassbederem, s uhrančivou, čajově levandulovou hudbou Daria Marinelliho.

150 ml za 1038 Kč



Hermès Eau de narcisse bleu


Nebesa v březnu. Pomalu dospíváme od nejteplejší pojednané vůně k vůni nejchladnější. Eau de narcisse bleu je ze všech výše uvedených vůní také nejbližší pojetí unisexovosti z 90. let, tedy jakési androgynii nebo, jak se dnes říká, pohlavní fluiditě.

Ta žlutá mi to trochu kazí. Představte si to prosím bílé a nebesky modré, až z toho bolí oči. Foto via Pinterest.

Je někde vysoko v nebi, nad pozemským pachtěním, v chladném oslepujícím světle a polyfonii andělských kůrů. Eau de narcisse bleu (“Voda s modrým narcisem”) je jednoduchou, ale brilantní kompozicí na bázi dvou velmi specifických květin. Kosatce*, takové květiny nekvětiny, protože to, co se z něj v parfumérství zpracovává, není květ, který nevoní, nýbrž oddenek, který voní, ale ne úplně jako květina, spíš - rozhodně v tomto parfému - jako lahodná zelenina, jako chřest, na jehož řezu vyskakují krůpěje vody a jehož vůně je příjemně, svěže nahořklá. Kosatec se snoubí s narcisem*, k němuž si někdy přivoňte, až vám přijde do cesty: jeho vůně je oproti jeho nevinné jarní kráse nečekaně smyslná, připomínající vůni koní a stájí, koňských sedel a teplého sena. To musíte jít ale opravdu hodně blízko. Eau de narcisse bleu mám spojenou s Claire Danes a Leonardem di Capriem v rolích Romea a Julie. Tento film Baze Luhrmanna z roku 1996 jsem nikdy neviděla, znám jen scénu prvního setkání Romea a Julie. Ale ta podstatu této vůně dokonale naplňuje. Julie má andělská křídla a Romeo stříbřitou rytířskou zbroj a prohlížejí si okouzleně jeden druhého přes obrovské akvárium. Pro toho druhého se tak vznášejí v nějaké nepoznané dimenzi, ovíjejí se kolem sebe jako květiny pod vodou a zároveň jsou svým způsobem fatálně odděleni.

1350 Kč za 100 ml

(Při posledních rešerších jsem měla pocit, že cena je kolem tisícovky. Tak není. Ale už to tak nechám.)


Teď to vypadá, že by se člověk raději ani neměl chtít zamilovat.


No, jestli chce nebo nechce, stejně nehraje žádnou roli. Zamilovanost je vedle smrti jednou z fatalit lidského života. A je pravda, že zamilovanost nevydrží, že Romeo a Julie musí zemřít.


Ale pak se zamilovanost může proměnit v lásku, laskavost a láskyplnost, a to je vlastně to nejlepší, co se člověku na světě může stát, než zemře.


Takže skončíme happy endem. jako ve filmu.


Pokud nemáte čas vymýšlet na dnešní večer mýdlové bublinky a ohňostroje, je tu ještě jedna bombastická možnost. Přijdete domů a řeknete své lásce: “Zlato, tohle jsem pro tebe googlil/a celý den a celý den jsem přemýšlel/a, kdo my z těch pěti dvojic vlastně jsme a co bychom si mohli spolu koupit. A ty mi teď musíš říct, jak to vidíš.”


A pak si otevřete dobrou láhev a budete si číst stále dokola můj článek (jsem hrozně skromný typ), stáhnete si některý z těch filmů a bude vám strašně dobře u srdce. Ostatně, máte všechno a nepotřebujete nic.


A jelikož jsem prožila spoustu Valentýnů díváním se na filmy sama a vím, jak je to těžké vracet se domů a míjet všechny ty muže s kyticemi, ještě chci říct, že kdo v sobě i přesto najde laskavost a láskyplnost k lidem a zůstane plný naděje, si zaslouží od života to nejlepší, a taky to dostane.


Jak řekl Rúmí, “co hledáš, hledá tebe”.


A my, co máme to štěstí a právě milujeme a jsme milováni, děkujme Nebesům a uvědomme si, jak strašně je to nesamozřejmé.


N.B. Definice pojmů opatřených hvězdičkou najdete v Glosáři, jenž je přístupný z hlavního menu blogu. Někdy ale na něco zapomenu nebo to nestihnu dopsat včas.

234 zobrazení
newsletter

©2019 irena kozelská