a také o moudrosti blbé teorie o vůních pro blondýnky
___
Před pár lety mě na Instagramu mé milované blízké neznámé, francouzské obrazové umělkyně vietnamského původu jménem Mai Hua, o níž jsem vám už několikrát vyprávěla, zaujala jedna fascinující, osvícená a pro moji vlastní profesi zcela klíčová myšlenka - totiž nakolik mají vizuální umělci sklon tvořit svým dílem vlastní barevný autoportrét. Nemyslím to tak, že by ono dílo bylo autoportétem záměrným, pokud tedy námětem není přímo vlastní tvůrcova tvář. Pochybuji totiž, že by si byl Vincent Van Gogh vědom toho, do jaké míry se jeho zrzavost a olivové duhovky zrcadlí v jeho legendárních slunečnicích, nebo že by Wes Anderson vstoupil pokaždé do záběru připravovaného filmu a ověřil si, zda mu filmová dekorace sluší. Nejspíš jeden ani druhý vůbec netušili a netuší, že něco takového dělají.
Nejspíš ani vy netušíte, že děláte totéž.
Vincent Van Gogh Autoportrét, Večerní krajina za východu měsíce, Květy mandloní, Váza s dvanácti slunečnicemi. Vincentovy vlasy, Vincentovy oči, Vincentova pleť. Vyobrazení via Pinterest.
Možná mi budete oponovat, že vizuální umělci nejste. Směle vám ovšem budu vzdorovat nazpátek moudrými slovy Lenky Brzákové z posledního, skvělého krásnolipského Prolínání světů - totiž že umělci života můžete být, i když žádnými umělci nejste. Já osobně jsem například před pár dny sledovala na Youtube rozhovor dvou amerických psycholožek, které vysílaly každá z vlastního domova. Tmavovláska se zlatavou pletí a černýma očima, zjevně indického původu, seděla v obýváku temně třešňového odstínu, plavovláska s očima jako nebe před nábytkem z přírodního bambusu. Náhoda? Neřekla bych. Možná si i vy vybíráte - jako správní umělci života - nábytek, v němž se vaše osobní barevnost hezky vyjímá. Co se mě týče, nemůžu si třeba vynachválit na první pohled celkem fádní kachličky v naší koupelně, které jsme spolu s řadou výrazně méně povznášejících estetických prvků podědili po předchozích majitelích našeho bytu. Jsou bizarně béžové, s nádechem do olivova. Coby barevný rámec však svědčí mé lehce naoranžovělé pleti s olivovým podtónem natolik, že teprve v cizích koupelnách mi pravidelně dochází, kolik už je mi let.
Na prvním snímku Wes Anderson v celé své kráse, dále pak scény z filmů Až vyjde měsíc (2012), Grand Hotel Budapešť (2014) a Asteroid City (2023). Foto via Pinterest.
Myslím si zkrátka, že obklopováním se věcmi v naší přirozené barevnosti děláme sami sobě dobře: vytváříme kolem sebe harmonii sama se sebou, ladíme své okolí na vlastní osobitou vibraci, hledáme vně své širší tělo.
Dnes se tak podíváme na zoubek tomuto tajuplnému principu naší nevědomé tvorby, a pokusíme se učinit ho vědomým: proměnit ho v nástroj k povznášení vlastní přirozené krásy, vlastního estetického bohatství. Ukážeme si, jak ze svého vzhledu přečíst, co nám bude slušet, ladit s námi, lahodit nám. Jedním slovem svůj osobní ráj. A protože, jak už víte, miluji nimrat se v barevné typologii inspirované čtyřmi ročními obdobími, využijeme vlastností těchto dvanácti palet - tří jar, tří lét, tří podzimů a tří zim -, a osm miliard tváří zredukujeme efektivně na pouhých šest rysů, kterým je při volbě čehokoli, co dotváří náš zevnějšek, dobré věnovat pozornost. Ze všech věcí, o nichž by se dalo mluvit, se, když dovolíte, zaměříme na dva, k nimž, jak víte, chovám lásku nejvřelejší. A těmi jsou parfémy, což vás na blogu o parfémech nejspíš nepřekvapí, ale také šperky (jak se provalilo zejména zde, zde, zde a zde). Šperky jakožto objekty viditelné nám poslouží jako účinná vizualizace toho, co je z podstaty neviditelné, totiž parfému. Připraveni?
Začněme stručným připomenutím základních principů barevné typologie.
Jsou typy studené a teplé.
Světlé a tmavé.
Zářivé a tlumené.
Celkem dvanáct kombinací.
Pro mnoho lidí jsou jejich charakteristiky nepřehledné, nejednoznačné, nesrozumitelné. Myslím, že je to právě tím, že věnujeme málo pozornosti správnému uchopení oněch výše už zmiňovaných šesti charakteristik. Pojďme si je tedy na úvod jednoduše a jednoznačně definovat. Studené barvy mají modrý podtón, teplé žlutý. Světlé barvy jsou "ředěné" bílou, a proto působí lehce, tmavé "zahuštěné" černou, a proto působí těžce. Zářivé barvy jsou čisté, ryzí, tlumené naopak zkalené přimísením šedé. (V tomto kontextu bych tedy vůbec nedoporučovala označovat tzv. Soft sezóny - Soft Summer, Soft Autumn - jako "jemné", jak často vídám všude možně. "Jemnost" o barvě neříká vůbec nic. Ve skutečnosti jde o opak lesku, tedy mat. Přikláním se proto právě k pojmu "tlumenost" a pro srozumitelnost dodám, že plochy v tlumené barevnosti vykazují při bližším ohledání jemné barevné variace. Stačí, když pomačkáte látku, a změny v úhlu dopadu světla vykonají své. Soft sezónám zkrátka svědčí, když moc nežehlí.)
A můžeme rovnou ke konkrétním příkladům: k vlastnostem palety, šperku i parfému, jež budou v dokonalé harmonii.
Dívka na fotografii je například "Pravé léto". Chladný, spíše světlý a spíše tlumený typ. Její přirozenou barevnost - odstíny vpravo od její tváře - můžete porovnat s celkovou paletou Pravého léta. Slušet jí bude valná většina odstínů. Všechny nejspíš ne. Její osobní barvy totiž leží v barevném kontinuu, kde se může, ale nemusí stoprocentně protnout s jednou z dvanácti palet. Je zcela dobře možné, že tato žena leží někde mezi dvěma paletami, a tak k jejím barvám bude patřit i něco ze Světlého léta nebo z léta Tlumeného. Vy jste jen vy. Ne jeden nebo jedna z dvanácti. Přesto je barevná typologie myslím skvělým nástrojem, jak se dostat blíž sám k sobě. Přinejmenším co se týče vlastní barevnosti. Koláž výše a schéma níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto a barevná škála vpravo via Pinterest.
Co nás zajímá pro výběr šperků a parfému pro ženu tohoto vzhledu, jsou tedy následující aspekty:
chlad
spíše světlost
spíše tlumenost
Začněme s tím, co to bude znamenat pro výběr šperku:
kov stříbrný (rhodiované stříbro, bílé zlato, platina); kameny s modrým podtónem (viz úplná barevná škála výše); bílé či stříbřité perly
kov spíše čistý, bez patrnější patiny; kámen spíše průsvitný, ne však zcela čirý
kov nikoli plně leštěný, spíše kartáčovaný či prolamovaný; kámen s náznakem textury
Pravé léto je Žena voda. Svěží bystřina běžící přes oblé kameny, nízká hladina, v níž se třpytí slunce, vodou unášené květy lnu. Čím jiným by měla vonět než chladem, lehkostí a měkkostí vody? Snažím se tak zkrátka říct, že harmonická vůně pro Pravé léto bude mít tytéž vlastnosti jako její šperk: bude chladná, spíše prosvětlená a s jistou mírou textury. Takové vlastnosti má například oroseně pivoňková L'esprit libre od Divine, Omnia crystalline od Bvlgari (EDT!), v níž taje kostka ledu i s kouskem šťavnaté hrušky, úsvitně vlahá Sisley L'eau d'Isa nebo zvonivě konvalinková Dior Diorissimo (EDT).
Prohlédněme si jiný příklad.
"Tmavá zima" je spíše chladný typ a první ze tří zim. Jednou nohou tedy stále ještě vězí v teplém podzimu. Zároveň je to typ tmavý a spíše zářivý. Koláž výše a schéma níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto a barevná škála vpravo via Pinterest.
Podobně tak budou i ladící šperky - a přirozeně také parfém Tmavé zimy - spíše chladné, tmavé a spíše zářivé. Podívejme se, co to bude přesně znamenat v prvé řadě u šperků:
kov stříbrný i zlatý, s efektem hloubky (stříbro tvořící patinu, starozlato); kameny s modrým podtónem (viz úplná barevná škála výše)
kov s reliéfem (tvořeným patinou či trojdimenzionální konstrukcí šperku); kámen syté barvy, spíše tmavý, který jako by ze středu prohoříval světlem
kov rozptýleně třpytivý; jemně fasetovaný kámen se zářivými odlesky
Tmavá zima je křehce uhrančivý, čarovný typ, jemuž svědčí jemně klenotnicky propracované šperky jako z jiné doby, z jiného času. Stejně jako u galerie šperků pro Pravé léto mimochodem stojí za povšimnutí, jak jednoduché oblečení stačí k vyjádření naší podstaty, pokud je doplněno moudře zvoleným šperkem (a parfémem): je to samozřejmě jen můj osobní názor, ale mám za to, že oblečení nám stačí dobře padnoucí, proporčně vyvážené a ve vhodných barvách, ale stylově relativně neutrální. Pak se nám dobře kombinují dílčí kusy v šatníku. Šperk a parfém si naopak zaslouží naši soustředěnou pozornost a čas. Z první ženy dělá Ženu vodu právě šperk a parfém, a právě šperk a parfém vytváří listopadovou magii naší Tmavé zimy. Jejím pokladem ve vůni tak bude například Lancôme Magie noire, která je jako víla Morgana vystupující z hlubiny smaragdových velelistů, listopadově tklivý Lanvin Arpège, Patricia de Nicolaï Patchouli Intense s jeho mokrými závějemi podzimního listí. K tmavé zimě ladí temně vášnivé Patchouli noir od Histoires de parfums i Sisley Soir d'Orient, který je jako růže pro černou šachovou dámu.
Do třetice všeho dobrého si dopřejeme ještě jeden vizuál, jako příklad barevnosti teplé.
Pravý podzim. Ryze teplý, spíše tmavý a spíše tlumený typ. Zrzky volají po rzi. A po šafránu, kurkumě, zázvoru a skořici! Koláž výše a schéma níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto a paleta vpravo via Pinterest.
Jaké budou svědčit zrzce šperky:
kov "rezavý" (lze i žluté zlato, ještě lépe však žluté zlato s oranžovým podtónem, měď, bronz, mosaz); kameny se žlutým podtónem (viz úplná barevná škála výše)
tmavší, "těžší" kov se známkami patiny; neprůhledné kameny sytých barev s žíhaným efektem
kov s hrubším, organickým povrchem, jakoby hněteným; surový kámen
Tato žena je jako Matka země. V její kráse cítíme bohatství země: půdu, horniny, rudy, podzimní zlátnutí listí i jeho návrat do země. A také teplé koření. Z vůní tak její zemitě kořenité kouzlo podpoří tibetsky zlatistá Shangri La od Hirama Greena, mirabelkově opojná Femme od Rochase (EDP!), Kenzo Jungle L'éléphant, která je jako koření na planetě Duna. Bude jí lahodit L'erbolario Méharées s prašnou skořicí a sklovitými datly, starověce sálavý Ambre sultan od Serge Lutense, tavené zlato v Hermès Elixir des merveilles.
Dodnes občas narazím na článek, kde se parfémy dělí na ty, které jsou vhodné pro blondýnky, a ty, které ladí k brunetkám. Když se nad tím člověk pořádně zamyslí, vůbec to vlastně není tak plytké, jak se zdá. Přirozená blondýnka je prostě žena světlé barevnosti. Přirozená brunetka tmavá. A s tím jde ruku v ruce i přiměřená barevnost všeho, co ty ženy mají na sobě. Tedy i šperku. A logicky i parfému.
Slušet nám bude to, co je stejné jako my.
Ženě vodě voda.
Listopadové čarodějce tma, z níž vyšlehují drahokamy.
Matce zemi země.
Možná nejste umělci, ale můžete být umělci života.
Pořídit si kabát.
Prsten.
Vůni.
A být v nich přítomni, jako je Vincent přítomen na plátně s vázou a dvanácti slunečnicemi.
Možná právě tak přechází do obrazu, prstenu, vůně kus naší duše. Možná právě tak se věci stávají oduševnělými. Možná právě tak se z nich stávají... poklady.
___
P.S. Pokud kýžený poklad ne a ne najít, zvažte jednu z osobních konzultací Synestesis. "Vůně mé duše" vede k pokladu v podobě parfému, "Od vůně ke stylu" k bohatství ve formě stylového archetypu a barevné palety. Spolu nebo sami, každopádně se dříve nebo později za svým pokladem vydejte, ať už vás to vábí kterýmkoli směrem. Všechny cesty totiž vedou tam, kde ten poklad skutečně leží. K nám lidem zkrátka patří, že musíme hledat nejdřív za sedmero horami a sedmero řekami, abychom nakonec zjistili, že tím pokladem jsme... my sami. A ta cesta vede... domů.