proč k parfémům přistoupit jako Indiana Jones a před každým nákupem luštit záhadu koncentrace
___
Každý, kdo někdy zabloudil v labyrintu nějaké parfumerie a bloumal chvíli podél nekonečných polic s parfémy, asi postřehl, že je tam toho nějak hodně. Páni, tam toho je! Jsou tam nejen stovky podivuhodných jmen, zejména v obskurním jazyce, jímž se za pouhé čtvrtstoletí stala ještě v 90. letech dokonale světová francouzština. Některá jména se tam vyskytují hned dvakrát, třikrát, někdy rovnou desetkrát, a flakon i obal jsou pokaždé trochu jiné a někdy dokonce úplně. Stává se i věc tak neslýchaná, že jméno i balení jsou stejné jako loni, ale to, co je uvnitř, voní úplně, ale úplně jinak, a není to jen další pustošivou reformulací. Dojde-li ve vašem životě k regulernímu zázraku a podaří se vám do půl hodiny v té džungli nalézt parfém hodný vaší pozornosti, najednou tam stojíte, a vidíte týž parfém v mnoha dalších variantách. Nevypadají stejně ani nestojí stejnou cenu. Co teď? Co to znamená? Má smysl s nimi ztrácet čas?
Tato pro vás zcela nežádoucí, nevítaná mnohost, tato neblahá přitěžující okolnost, jež ve vás budí zcela odůvodněnou nedůvěru a odtažitost, má několik příčin a jednou z nich je koncentrace parfému (za druhé je to existence odnoží neboli flankerů* a za třetí marketingově zcela nesmyslné, až bych si dovolila říct idiotské opětovné použití téhož jména pro dva zcela odlišné parfémy, pominu-li jiné “dobré nápady” marketérů, o nichž bude řeč zase v jiném článku, natolik je toto téma obsažné).
Právě koncentrace stojí za oním tajuplným označením na krabičce - eau de cologne, eau de toilette, eau de parfum atp. - a za odpovídajícími zkratkami o třech písmenech - EDC, EDT, EDP… - , jež se objevují například na průsvitné nálepce nebo gravírování na dně flakonu, na cenovce uvedené na polici, u každé položky v e-shopu atd.
Ačkoli s přemítáním nad koncentracemi parfému vzniká pro nebohého zákazníka spousta práce navíc, pokusím se vysvětlit, co všechno můžete získat, pokud nad nimi nemávnete rukou a nevezmete to první, na co vám padne zrak. Pokud totiž tento moment podceníte, můžete se zcela minout se svojí životní láskou, se svou parfémovou spřízněnou duší, jak vysvětlím níže.
Možná ale naopak vůbec nechápete, proč byste s podobnou podružností ztráceli čas, proč byste vlastně vůbec utráceli peníze za takovou zbytečnost, jako je parfém. Pak vám řeknu, že vaší duši jako sůl chybí parfémová osvěta, a v tom případě vás rovnou odkážu na kalendář workshopů Synestesis. To je šance, jak pochopit existenciální důležitost parfémů v životě člověka jakéhokoli pohlaví, zejména pak ženy, a zažehnout tak legitimní zájem o jistá, zdánlivě nevýznamná písmenka. Jakmile dojde k vašemu životnímu prozření, můžete se k tomuto článku kdykoli vrátit.
Takže zpět ke koncentracím.
Začnu pojmem “vonná pyramida”.
Co je vonná pyramida, lze asi nejlépe vysvětlit na rozdílu mezi parfémem a dílčí vůní (v této chvíli je nevnímám jako synonyma, což je ovšem jinak v češtině také možné). Parfém je kompozice tvořená dílčími vůněmi. Například v Chanelu No 5 najdeme - mimo jiné - vůni citronu*, růže* a vanilky*. Vybírám záměrně složky velmi snadno představitelné. Tyto dílčí vůně (terminologicky správně “složky*”) jsou ve skutečnosti výtažky z přírodních surovin nebo jejich syntetickými náhražkami a budeme se teď na ně dívat jako na cihly.
Všechny vůně obsažené v parfému lze zanést do jakéhosi plánku nebo mapy (jsem, ehm ehm, silně techický typ, a proto všem plánkům, schématům a nákresům říkám mapy a hrdě se k tomuto praktickému zjednodušení hlásím). Této pomůcce se říká vonná pyramida*. Tato pyramida sestává ze tří pater: nejvyšší (špička) se označuje jako hlava*, střední jako srdce* a spodní (základna) jako základ*. Například cihla citronu v Chanelu No 5 bude patřit do hlavy, cihla růže do srdce a cihla vanilky do základu.
Proč právě tam? Má to své opodstatnění. Každá dílčí vůně (složka, naše cihla) má totiž svůj interval “halasení”: citron si pohvizduje jen pár minut na začátku, růže odvíjí své koloratury dvě tři hodiny a vanilka si klidně brouká celý den. Rychle vyprchávající tóny proto zařazujeme do hlavy, středně trvalé do srdce a ty nejvytrvalejší do základu. Hlava je tedy pryč nejdřív, proto také ono přirovnání k neobjemné špičce. Základ trvá nejdéle, odtud příměr k hezky rozložité základně. Zároveň platí, že vyšší tóny vnímáme intenzivněji než tóny nižší, vyšší ty nižší “překřičí”: vanilka je samozřejmě v Chanelu No 5 přítomna od začátku, nejprve ale “uslyšíte” cvrlikání prvních houslí citronu, pak altovou, viole podobnou růži, a teprve nakonec kulatý, violoncellový tón vanilky.
Co kam patří, jinými slovy kam zařadit třeba lilii nebo santal, je otázka zkušenosti, tedy čichání a pozorování a také neustálého studia vonných pyramid. Tuto informaci ale najdete také v Glosáři, který píšu a průběžně rozšiřuji na tomto blogu. Stačí vždy srolovat k pojmu, který hledáte.
To myslím stačí jako úvod k parfémové pyramidě. Pojďme na ta divná písmena.
Už víte, že písmena odpovídají koncentraci. Parfém je směsí vonných složek a ethanolu (neboli denaturovaného lihu - to je ale sexy představa, viďte, je to takové luxusní). Vonné složky se vyskytují ve čtyřech různých koncentracích, seřadím je od nejvyšší po nejnižší:
čistý parfém / extrait či parfum*
parfémovaná voda / eau de parfum / EDP*
toaletní voda / eau de toilette / EDT*
kolínská voda / eau de cologne / EDC*
Sice neexistuje žádná norma, jaké procento odpovídá té či oné koncentraci, ale obecně platí, že EDC obsahuje asi 5℅ vonných složek, EDT zhruba 12℅, EDP přibližně 20℅ a čistý parfém až kolem 35℅ (o zcela “čistý” parfém tedy nejde, ale zkuste přičichnout k jakémukoli 100℅ esenciálnímu oleji, a - pokud na místě neomdlíte - uznáte, že tato skoupost je míněna ve váš prospěch). Už z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že nejlepší výdrž nemá smysl očekávat od kolínské. Má to ale jisté odstíny, a k těm se ještě dostanu níže. Pro přehlednost ještě jednou i s ciframi:
extrait - asi 35℅ vonných složek
EDP - asi 20℅ vonných složek
EDT - asi 12℅ vonných složek
EDC - asi 5℅ vonných složek
Tyto koncentrace mají svoji historii a s historií souvisí i jejich specifické společenské využití.
Nejstarší koncentrací parfému je čistý parfém neboli extrakt, jenž se objevuje v době zrodu moderního, industrializovaného parfumérství, lehce po polovině 19. století, a je nástupcem parfému vyráběného na míru (kterému se říkalo prostě “parfém” a byl extraktu podobný jako vejce vejci). Prodává se v bohatě zdobených flakonech malého objemu s vrškem ze zabrušovaného skla, jenž se používá zároveň pro jeho aplikaci na pulzující body na těle (za uši, na zápěstí, do loketních jamek). Jeho nákladnost a vysoká koncentrace jej předurčovaly k použití movitou společenskou vrstvou, a to pro “mondénní” události, zejména večerní: společenské večeře, návštěvy divadla, plesy, oslavy.
Kolínská voda (EDC) se prodává prakticky od téhož okamžiku jako čistý parfém a v době svázané konvencemi, kdy bylo výrazné navonění vhodné jen při výjimečných příležitostech, nabízíla denní, lehkou verzi čistého parfému.
I kolínská je dědicem epochy před vznikem moderního parfumérství. Její nejstarší známá verze vznikla roku 1695 v německém Kolíně a roku 1716 odtud coby vyhledávaný obchodní artikl expanduje do Evropy pod názvem... Eau de Cologne, "Voda z Kolína", Kolínská voda. Formuli této původní kolínské si nárokují dva stále prodávané - a velmi krásné - produkty, a to německá kolínská 4711 a francouzská Roger & Gallet Jean-Marie Farina, obě snadno dostupné v e-shopech za velmi příznivou cenu.
Tato původní kompozice později zakládá velice početnou skupinu parfémů obdobné stavby, jež se vyznačují citrusovou svěžestí v hlavě, bylinnými složkami v srdci a sotva patrným základem nejčastěji na bázi větvičníku* a dřevitých složek*. Je to zároveň parfém velmi málo koncentrovaný, rychle vyprchávající, a původně se používá jako všestranný psychomagický prostředek vhodný pro tzv. suchou hygienu (otírání pokožky kolínskou potřísněnými ručníky), ale také perorálně jako jakýsi všelék na nejrůznější neduhy, bolestí zubů počínaje a cholerou konče. Pamatuji si, že ještě ve francouzském filmu s Robertem Hosseinem ze sedmdesátých let (na jeho název si bohužel nevzpomínám), který se odehrává v době svého vzniku (nemám tedy na mysli Angeliku), Hossein přibíhá domů řádně zbrocený potem z běžeckého tréninku a jeho matka volá na dalšího člena rodiny: “Ručník a kolínskou!” Jinými slovy se “suchá hygiena” praktikovala v této civilizované zemi ještě v sedmdesátých letech! Kolínská také historicky není vybavena rozprašovačem, právě proto, že se používala doslova k polévání těla.
V současné platné terminologii tedy “kolínská” znamená dvě základní věci: jednak parfém s nejnižší koncentrací (to je význam, jenž nás zde eminentně zajímá) a jednak typ vonné pyramidy, jenž je variantou oné původní kolínské z roku 1695 (to uvádím spíš pro pořádek). Neplatí totiž, že každý parfém s označením EDC bude vonět citrusově jako 4711, ani že parfém se stavbou kolínské musí být nutně v koncentraci EDC.
Guerlainův Shalimar, archetyp orientálního parfému, tedy absolutní protiklad 4711, například také existuje jako EDC (vedle všech ostatních koncentrací). Přesto zůstává orientálním parfémem, jen jsou v něm maximalizované hlavové složky a minimalizované složky základové, takže vyznívá mnohem vzdušněji. Oproti tomu taková Aqua allegoria Herba fresca, rovněž od Guerlaina, má typickou “kolínskou” stavbu a DNA 4711 jí jednoznačně koluje v žilách. Je to ovšem parfém prodávaný v koncentraci EDT a má tak svělou výdrž, že strčí do kapsy kdejakou parfémovanou vodu. I tady platí, že sovy nejsou tím, čím se zdají být a ze všech mozkových center parfém nejlépe vyhodnotí váš nos.
Pojďme dál, k písmenům E, D a T. EDT alias toaletní vody se objevují kolem roku 1900, aby nabídly výraznější navonění než kolínská, ovšem při nižší ceně než za čistý parfém. Například již zmiňovaný Chanel No 5 je uveden na trh roku 1921 zároveň v koncentraci čistý parfém i EDT.
V 80. letech, jež milovaly vše velké, nápadné a křiklavé, už je ovšem i EDT málo, a tak vznikne koncentrace vyšší, ale zároveň stále méně koncentrovaná a méně nákladná než čistý parfém, a to tzv. toaletní parfém, parfum de toilette, označovaný také jako parfémovaná voda, eau de parfum, EDP (vůbec poprvé je označení EDP použito u parfému Anaïs Anaïs značky Cacharel z roku 1978). Jedno vzniká, druhé zaniká, a tak s nástupem EDP ustupuje, až téměř mizí výroba EDC jako jedné z možných koncentrací. K výraznému oživení kolínských vod dochází až na úplném konci 20. století, ale to už je zase jiný příběh. Vrátíme-li se ke vzniku parfémovaných vod, Chanel No 5 v koncentraci EDP tak například vzniká až roku 1986, více než 60 let po původní formuli. Jelikož je původní tvůrce parfému Ernest Beaux tou dobou už dávno na pravdě Boží, EDP vytváří tehdejší interní parfumér domu Chanel Jacques Polge. Toužíte-li tedy po dobové klasice, sáhněte po čistém parfému nebo toaletce, ty jsou navzdory nevyhnutelným reformulacím původní formuli nejblíže. EDP už, chtě nechtě, nese rukopis jiné doby: je sladší, kulatější, “prostornější” jako móda 80. let.
Takto se obloukem vracím k otázce, nakolik je smysluplné zabývat se u parfému jeho různými koncentracemi. Už z pouhých numerických údajů je zřejmé, že koncentrace zásadně ovlivňuje techické vlastnosti parfému: čím vyšší koncentrace, tím déle parfém vydrží. Možná jen pro upřesnění dodám, že kdo hledá maximální rozlet do prostoru, expanzivnost, přijde si na své spíš s EDP než s čistým parfémem. Zní to paradoxně, ale opět to souvisí s dobou vzniku fenoménu EDP: v 80. letech nastupuje éra marketingu, tvrdý boj o klienty, a tudíž potřeba okamžitě zapůsobit. Ne až po hodině, kdy se parfém plně rozvine. EDP má proto zářivěji formulovanou hlavu než čistý parfém, nedosahuje však jeho hloubky ani výdrže.
Navzdory všem odbočkám nicméně platí, že nejvíc a nejdéle bude vonět čistý parfém. Je ovšem vždycky osm řad perel víc než jemný řetízek? Dlouho jsem si to myslela. Dnes už to ale vidím jinak. Co teď pokládám za mnohem důležitější, je to, nakolik mi ta či ona koncentrace zalahodí z hlediska kompozice. Hned vysvětlím.
Každá - dobře provedená - formulace ve specifické koncentraci totiž vyžaduje přepracování celé formule: například již zmiňovaný Shalimar v koncentraci EDC není pouze méně výraznou variantou vyšších koncentrací. Je to parfém jinak zkonstruovaný. Je zkonstruovaný tak, aby se jeho dominantní interval - to, co má nejvíc vyniknout - přesunul ze základu do hlavy nebo se k hlavě přinejmenším přiblížil. Každá koncentrace tedy dává vyniknout jiným složkám.
Jak si to konkrétně představit? Například Shalimar je postaven na kontrastu bergamotu* a vanilinu*, tedy hlavového a základového tónu, převažují však tóny základu. Ostatně, když jsme zvažovaly svatební parfém pro Káju, přestože normálně nosí právě Shalimar v koncentraci EDP, rozhodly jsme se najít jí parfém jiný, k nevěstě a bělosti lépe ladící. Pro svatební den, obzvlášť na začátku horkého léta, by se Shalimar nehodil ani v lehčí koncentraci, protože ta z původně balzamického parfému (opravdu si jeho vůni můžete představit jako nějaký ušlechtilý balzám pro princeznu vystupující z lázně s kolečky bergamotu a růžovými a jasmínovými lístky) dělá parfém kadidlově kouřový, až punkový, a tudíž silně jangový, téměř pánský. Vlastně by to byl opravdu skvělý parfém pro nějakého umělce v kůži, pro sametového rockera. Nebo pro Báru Basikovou s jejím nenapodobitelným, něžně drásavým, indigovým hlasem. Prostě žádná nevěsta.
A takto bych mohla pokračovat donekonečna: dobrý parfém nabízí v každé koncentraci nový, neopakovatelný zážitek. Specifická koncentrace může dát prostor některé z jinde - v jiné koncentraci - utajených složek, a může také naopak některou nevítanou složku obratně potlačit. Zkoušení různých koncentrací je jako ladění hudebního nástroje. Něco vás v parfumerii zaujalo? Zaujal vás nějaký parfém natolik, že se k němu stále vracíte, něco vás na něm přitahuje, dráždí, ale ne natolik, abyste jej okamžitě nesli k pokladně? To znamená jediné. Přihořívá. Jste na správné, ba přímo na nejlepší cestě “domů”. Přesně tady byste se měli zastavit, být trpěliví a neúnavně testovat. Ladit, ladit, ladit. Protože tak můžete místo něčeho “celkem zajímavého” získat “totální zásah”.
K tomuto článku mě inspiroval dotaz od Blanky, mé úplně první klientky individuálního workshopu, které si proto považuji, jako si strýček Skrblík považuje svého prvního desetníku. Myslím to úplně vážně a bez nadsázky, protože jen tyto dobrodužné povahy, které vsadí na neznámého koně, mají moc dát mu - byla bych napsala “křídla” -, ale on je to spíš oves nezbytný pro další běh. Oves není ani zdaleka tak fotogenický jako křídla, ale já si ho vážím mnohonásobně víc.
Blanka na skupinovém workshopu, který navštívila po workshopu individuálním (to je ovsa, to je ovsa, jen víc takových duší) zapřemýšlela nad Chanelem No 5. Už ho měla doma v koncentraci EDP, dostal se k ní jednou z těch podivuhodných cest, o nichž sami nerozhodujeme. A líbil se jí, ale tak nějak... napůl. A protože se na individuálním workshopu zamilovala do Une folie de rose, parfému od Les parfums de Rosine, nádherné jinovatkou postříbřené růže, napadlo mě, jestli to “napůl” u Chanelu No 5 nebude problém s teplotou.
Asi si budete myslet, že mi definitivně přeskočilo, ale věřte mi, že vůně mají různou teplotu a že je to dokonce jedna z jejich dominantních vlastností. Vlastně by se dalo zjednodušeně říct, že čím vyšší koncentrace, tím je vůně teplejší. A mezi koncentrací EDP a EDT je u Chanelu No 5 v teplotě poměrně zásadní rozdíl. Zatímco parfémovaná voda je, jak už jsem naznačovala výše, sladší a kulatější, dychtivě prohřátá jako jaro v dubnu, v EDT ještě křupe únorový sníh, mokrá prostěradla se v něm plácají v mrazivém větru a celé orgie jara jsou v něm zakleté jako v té mrazem ojíněné růži, kterou si Blanka vybrala předtím. Tak jsme si o tom chvilku psaly, pak chvilku nebylo nic, a pak Blanka poslala zprávu, že už má EDT - bez vyzkoušení - doma. A že je “doma”! Že je to konečně ono! Hrozně moc chci od vás dostávat co nejvíc takových zpráv!
To jen abyste věděli, že z těch tří podivných písmenek může vzejít víc radosti, než si člověk rozpačitě stojící před policemi s parfémy může představit.
Pokud byste si také rádi ujasnili nějaký problém nebo záhadu z oblasti parfumérství, napište mi. Třeba z vašeho nápadu vzejde článek jako tento, který pomůže i někomu dalšímu, nebo dokonce někoho navede na cestu domů. Chcete-li předejít tomu, že vám nějaká mapa na cestu domů unikne, vložte svoji emailovou adresu do políčka Newsletter níže na stránce. Každý týden tak budete o parfémech vědět víc.
A pokud jste dočetli až sem, možná oceníte, že celé to náročné putování mezi flakony a přemítání nad milionem koncentrací si můžete výrazně ulehčit, přijdete-li místo pátrání na vlastní pěst na individuální konzultaci nebo skupinový workshop Synestesis. Budete se tak jen kochat a říkat "ano" či "ne", a já vás už doprovodím až tam, kde vaše srdce zaplesá: k překladu vaší duše do vůně.
Tak brzy, doufám, na shledanou.
N.B. Definice pojmů opatřených hvězdičkou najdete v Glosáři, jenž je přístupný z hlavního menu blogu.