jak voní... láska

a co to vlastně je


___

Včera mi přišel elektronickou poštou krásný, vřelý dopis od zákaznice, jíž jsem o den dříve pomáhala najít překlad její duše do vůně. Lidé mi někdy píšou tak krásné věci, že si připadám, jako by mi někdo usadil srdce do křesílka a přisunul je ke krbu. Vůně, krása vůní, krása sama mají tak neobyčejnou moc! Krása v člověku probouzí dobro a dobro má tu dobrou vlastnost, že je rádo sdíleno. Už ze své podstaty chce být větší a větší. A tak krása plodí dobro a dobro plodí další dobro. Měli bychom na kráse víc lpět a ulpívat!


"... jako by mi to více otevřelo srdce..."


Nina se ve zprávě zmínila o scéně z filmu Jestřábí žena, v níž starý mnich rozmlouvá s mladým zlodějíčkem o hlavní hrdince příběhu Isabeau. Chlapec ji zná jen v podobě jestřába, do níž je zakletá. Na jeho otázku, jak vypadá, mnich odpoví:


"Jako by ses podíval lásce do tváře."


Není to nádherné?


Víte, já ten film dobře znám. A ta jediná věta mi stačila, abych si s plnou silou vzpomněla na prudkou, zaplavující směs lítosti, víry a naděje, jakou člověk v průběhu vyprávění zažije dvakrát nebo třikrát. Jestřábí žena je totiž jeden z těch příběhů, při jejichž sledování jako by se jeden dotkl něčeho, co jinak ve své křehkosti a prchavosti uniká uchopení. Nebo co je uloženo tak hluboko a tam odplývá jako temná řeka, že než se člověk naděje a upře pohled dolů, je to pryč. A možná je to dobře. Možná se tak děje proto, protože víc by toho neunesl. Jako by bylo najednou možné na nepatrnou chvilku položit ukazováček na srdce popelavého ptáčka, když spí v hnízdě, a náhle tak pochopit sílu a křehkost života. Je to drobounce monumentální, velkolepě nepatrné. Nádherné. Člověk se tak opravdu podívá lásce do tváře.


Ve dne krouží v oblacích a v noci je středem kruhů vlka. Láska. Foto z filmu Jestřábí žena (Richard Donner, 1985) via Pinterest.

A k tomu Nina dodala:


"Napadlo mě, jak vlastně voní láska?"


Otázku jsem si přečetla chvilku předtím, než jsem zaplatila oběd v restauraci V zahradě kousek od pražské Stromovky, a od té chvíle nad ní přemýšlím. Nadechuji se, větřím ji a hledám. Hledám ji na své mapě vůní. Co je mapa vůní? Možná začnu právě jí. Už dlouho jsem se k ní totiž nevrátila. Vlastně jsem ji obšírněji vysvětlila jen kdysi, téměř na začátku, a pak už jen ve zkratce, tu a tam, pro představu, kam zařadit tu či onu vůni. Mapu vůní jsem sestavila proto, abychom se s mými klienty snadno domluvili, odkud kam při společném putování za vůní jejich duše jdeme. A tam je postupně všechny ukládám: vůně a pachy. Připálenou chlebovou kůrku, v prstech rozemnutý heřmánek, pár gumových rukavic, esenciální olej z šalvěje nebo zimolezu i ten či onen parfém. Vůně, pro něž si jednou někdo přijde. Třeba právě vy. A pak už spolu jen prstem nakreslíme pohádkovou cestu tam a zase zpátky: od duše k vůni a od vůně rovnou do srdce.


A tak odkládám stranou napsání článku o tom, jak obléknout ženu plnou rozporů, což je téma, které se mi až do zaplacení oběda jevilo jako nanejvýš nosné. Je však něco důležitějšího než láska? Zvu vás tedy na cestu za vůní lásky. Za podstatou lásky. Věci jsou totiž ve své podstatě takové, jak voní. Pojďme tedy na to.

Tady jsou. Všechny vůně světa. Synestetická mapa osmi skupin vůní. Irena Kozelská pro Synestesis.

Synestetická mapa osmi skupin vůní je vlastně kruh proťatý dvěma pomyslnými osami. Má tedy čtyři polarity: vlhko/sucho a chlad/teplo. Všechno je přece vlhké nebo suché a chladné nebo teplé. Ostatně i prodavačky v parfumeriích se nás obvykle ptají, zda máme rádi spíš vůně svěží nebo sladké. To je samozřejmě zvláštní kontaminace dvou ne zcela odpovídajících konceptů. Opakem svěžesti totiž není sladkost, nýbrž hřejivost, a opakem sladkosti není svěžest, ale nesladkost, nahořklost či přímo hořkost. Ale zároveň platí, že mnoho sladkých vůní je hřejivých a nemálo svěžích postrádá výraznější sladkost. Dvě polarity či kvality pak vždy tvoří specifickou esenci a všestrannou charakteristiku každé vůně: její příslušnost k tomu či onomu živlu. A tak každá vůně patří do říše vody, země, ohně či vzduchu. Voda je například vlhká a chladná, a vlhké a chladné budou i vůně či parfémy náležející do této části Synestetické mapy. Jaké jiné by také měly být.


Působivá krajina. Tady ovšem láska rozhodně nebydlí. Foto via Pinterest.

Rozvržení živlů je samozřejmě staré, prastaré. Jeho nejranější podoba pochází z 5, století před Kristem od filosofa předsókratovského období Empedokla z Akragantu a teorie čtyř kvalit je dílem Aristotelovým, tedy vkladem zhruba o sto let mladším. Tuto vrstvu jsem na mapu položila až dodatečně, poté, co jsem si vymezila osm základních skupin vůní a poskládala je do dynamického kruhu, tedy tak, aby svou podstatou jedna přecházela v druhou a protilehlé byly svými opaky. Jistě si ale představíte tu radost, když něco vymyslíte, a váš objev se v principu shoduje s něčím, co tvoří nezpochybnitelný základ naší kultury a vzdělanosti. Intuice mě zkrátka dovedla k nové vrstvě něčeho, co tu bylo vždycky, jakkoli se vůně, pokud vím, dosud nikdo nepokusil takto systematizovat. Jakmile se mi však podařilo najít každé skupině, každé vůni správné umístění, stala se mapa klíčem k jakémukoli dalšímu smyslovému vjemu, jenž je tomu čichovému ekvivalentní. K vůni či pachu tak lze přiřadit také příslušný vjem zvukový, chuťový, hmatový a zrakový, a stejně tak i naopak. Právě to je to, čemu říkám synestezie: soulad všech smyslových vjemů. A co je ještě zajímavější, každý smyslový vjem na mapě lze stejně tak přiřadit i k emoci. Najdete na ní překvapení, vděčnost, potměšilost i splín. Představte si, že si svým parfémem soustavně navozujete nějakou základní emoci! To je najednou úplně jiná zodpovědnost! Člověk si tak plně uvědomí, že věnovat čas volbě parfému - něčemu, co bude mě i mé okolí ovlivňovat několik hodin denně - má rozhodně svůj smysl.


Přihořívá. To, co vidím, ovšem není láska ale... zamilovanost! Oživující déšť, euforické barvy, bláznivá rozporuplnost pocitů a nekonečno naděje. Ještě to láska může být! Ještě to může být všechno, co si člověk dokáže přát! Zamilovanost je jako sluncem prozářený jarní déšť! Foto via Pinterest.

A láska? Kde bydlí láska?


Pojďme jí najít místo, jaké si zaslouží.


První krok je myslím jednoduchý. Je láska teplá nebo studená? Pro mě je rozhodně teplá, hřejivá, sálající. Láska je vřelost! A co na ose vlhko/sucho? Je láska teplá sprcha nebo teplá vlněná pokrývka? Já bych se jí chtěla nechat spíš suše ovinout než teple obtéct. Teplá voda stéká, a tam, odkud stekla, se rychle vrací pocit chladu. Teplá sprcha je láska milence nebo milenky v milostném trojúhelníku, kde je člověk tím, kdo žije sám: láska je tam jen tehdy, když má ten druhý čas - když není s tím třetím. Je to láska podmínečná. Pravou lásku bych hledala spíš někde u vlněné přikrývky. Není snad přikrývka jako objetí? Láska je teplem dvou dotýkajících se těl. Matky a děťátka. Kotěte v dlaních. Dvou propletených spáčů. Je to teplo měkké, hebké, objímavé, halící. Láska je teplá jako dobře využitý pelíšek. Hezky kulička na kuličce. Hnízdo chlupatých koulí.


Na tomto místě se nám do hry vrací vzduch. Cítíte, jak je ta hra napínavá? Hnízdo chlupatých koulí je jako dobře natřesená duchna. I když... Duchna přinejmenším z počátku na povrchu studí a mnohdy je také příliš tíživá. Láska je spíš jako hora prachového peří. To by ovšem stačilo jedno upřímné kýchnutí, a láska by se rozlétla do všech stran! Láska je mastně ochmýřená jako peří, ale vzduchu v ní musí být méně. Láska je kašmírová! Je jako svetr upletený z kachních peříček. To je ono!


Tak, to bychom měli. A teď jak takový kašmírový svetr přeložit do vůně?


V přírodě je nejvíc lásky v létě při západu slunce a také v době babího léta, když nás slunce přichází naposledy hřejivě obejmout. To vzduch voní překvapivě téměř jako Vánoce. Bude to však přesně naopak: uprostřed zimy, v čase chladu a smrti, si vůněmi teplých letních večerů připomínáme čas, kdy nás příroda laská nejvřeleji. Foto via Pinterest.


Budeme potřebovat suroviny, jež mají stejné kvality jako kašmírová pletenina. Bude se v nich snoubit hřejivost, nadýchanost, hebkost a budou příjemně přiléhat k tělu - ani moc, ani málo.


Myslím, že skvělým adeptem pro vyjádření těchto jakostí je v prvé řadě pudrové koření. Vanilka, skořice, případně její vzdušnější, větrovější příbuzný kardamom. Vanilka přírodní bude mastná, téměř likérovitá. To vanilin, jenž je jejím derivátem, bude povahy nepoměrně prašnější. Mastnějšího efektu tak dosáhneme přidáním tonky, která voní po vanilce a marcipánu. Není snad mandle jádro, jež uvolňuje olej? Lásce také myslím neobyčejně sluší perníkové koření. Srdce z lásky se nepeče z perníku jen tak zbůhdarma. Pečení je vůbec jakýsi akt zhmotňování lásky a nejvíc lásky je, zdá se mi, právě v perníku a vánočním cukroví. Pečení se také neobejde bez pálení a připalování, a to už jsme u posvátných obřadů: u pálení pryskyřic a vzácných dřev. Láska tak voní i špetkou ušlechtilého kouře z kadidla a santalu, které dýchají neuchopitelností mystéria i surovou hmatatelností "těla" z mouky, jež roste ve výhni za sklem trouby. Právě santal totiž voní jako spoře oslazené máslové sušenky a kadidlo dodá nezbytný závan poněkud velkoryse propečených okrajů. To vše zanechá v nose tu nejpříjemnější vůni laskavého sálání.


Když tak ve své kolekci parfémů pátrám po vůni lásky, mám jasno celkem rychle.



L'Occitane L'eau des Baux


Láska je klid, prostota a bezpečí. L'Eau des Baux voní jako láskyplné bezpečí kuchyně s otevřeným krbem, kde mají všichni nohy natažené k ohni. Ve vzduchu voní sálavá sladkost pečení a třešňový tabák. Přesto je tu vlaze, kypře, volně se tu dýchá.


Velice podobně voní kupodivu léto, když zapadá slunce, a také léto babí, zejména kolem poledne. Jako by příroda právě dopekla to nejlepší: zlaté obilí a vláčné letní ovoce, jehož lahodné vůně sytí prosychající vzduch. Cítím i odrostlý vrh světle hnědých králíčků v kupce medového sena! K vytvoření této překrásně prosté, a přitom tak výmluvné vůně stačilo parfumérce Karine Dubreuil-Sereni pár tónů, z nichž většinu už znáte: vanilka a tonka hebké jako králičí chmýří, moučná směs cedru a santalu v základu, prostě "grunt", senná tabákovost a větrovost kardamonu a cypřiše, díky nimž je to vše lehounké jako hora kašmírových klubek.


L'Eau des Baux mluví Gandalfovým hlasem.

Pipin: Nemyslel jsem si, že to vezme takovýto konec.

Gandalf: Konec? Ne, tady cesta nekončí. Smrt je jen další cesta, na niž se všichni musíme vydat. Šedá dešťová clona se rozestře a promění ve stříbřité sklo. A pak to uvidíš.

Pipin: Co, Gandalfe? Co uvidím?

Gandalf: Bílé břehy... a za nimi... daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.

Pipin: To není tak zlé.

Gandalf: Ne. Ne, to není.

Láska zahřeje i tam, kde fouká severák.



Jak věci voní, takové i jsou. A tak si stačí přivonět k L'Eau des Baux, a člověk pochopí, že


... láska je prostá. Láska nemusí ohromovat, přesvědčovat ani uplácet. Nemusí se moc přikrášlovat ani vystavovat na odiv. Nejokázalejšími svatbami začínají nejkratší manželství a nejvíc zamilovaných fotek visí na instagramu nejokoralejších srdcí.


... láska je jednoduchá. Když je plná rozervanosti a trápení, svíjí se v peripetiích a točí v kruhu, není to láska. Láska plyne hladce kupředu. Nikdo jí nemusí moc pomáhat ani jí určovat směr. A když se tu a tam objeví jez, prostě to loďkou zhoupne a jede se dál!


... láska je hřejivá. Teplá. Láska nepálí - to dělá vášeň, a ta má s láskou obvykle málo společného -, není vlažná - k tomu myslím netřeba nic dodávat -, a ani nezpražuje, nesmaží, a už vůbec po sobě nenechává spálenou zemi. Gandalf uměl Pipinovi pěkně vynadat, ale i přesto vedle něj ten pacholek o pěkný kus vyrostl. Nerostete-li, odejděte. Tak velký pacholek nebo ničemnice nejste, aby vám stále někdo zatápěl. Jděte tam, kde je teplo. Jděte za láskou.


A pokud jste na cestě a cíl se zdá v nedohlednu, sedněte si dnes večer někde venku a natáhněte nohy. Natáhněte nohy, jako byste je natahovali ke krbu. Nebojte se, teplo při těch současných vedrech bude, jako by vedle vás někdo pekl cukroví. A jen tak buďte. Všímejte si vůní, větřete.


Letní vzduch je totiž plný lásky. Láska se ohlašuje vůní vanilky a sena. Tak se jen v klidu rozhlížejte, to úplně stačí. Ona už se přitočí. Otře o nohu.


A nezapomeňte: PJH. Podle toho ji poznáte. P-rostá, J-ednoduchá, H-řejivá. Jako L'eau des Baux.



P.S. Chcete-li zažít setkání s vůněmi, věnujte prosím pozornost synestetickému kalendáři skupinových workshopů. V nejbližších dnech, týdnech a měsících nás čeká:


so 30|07|2022 a so 10|09|2022 9:00-13:00 Praha: Jak čichem na osobní styl (kde bude k očichání i L'Eau des Baux a dalších 15 vůní, které všechny oblékneme do náležitého stylu; přijděte se pročichat ke svému stylu!)


so 8|10|2022 9:00-12:00 Praha: Jak vonět ve svém živlu (kde nebude k očichání L'Eau des Baux, zato 3 jiné ohnivé vůně a také 3 náležející vodě, 3 vzdušné a 3 zemité, nemluvě o celé řadě tónů s potenciálem stát se vaším vonným totemem!)


so 22|10|2022 9:00-12:00 Praha a út 1|11|2022 16:30-19:30 Krásná Lípa: Jak voní postavy z Pána prstenů (kde očicháme nejen vůni Gandalfa, ale i Froda, Galadriel, Aragorna, Arwen a dalších hrdinů Příběhu všech příběhů; přijďte najít čichem svou archetypální postavu z Pána prstenů - nedozvíte se tak nic menšího, než odkud a kam plyne příběh vašeho života)


Jste srdečně zváni, přátelé! A samozřejmě můžete také napsat na adresu irena.kozelska@synestesis.com a domluvit se se mnou, kdy spolu najdeme překlad vaší duše do vůně, jako jsme to předevčírem udělaly s Ninou. Věřím, že na konci této cesty vás čeká nová láska!


P.S.P.S. A chcete-li dostat zprávu, až vyjde další synestetické pátrání po vůni čehokoli, vložte svou e-mailovou adresu do políčka vpravo níže. Stanete se tak odběrateli synestetických novinek: zamilujete se do vůní!