top of page

říjen 2023: jablka

čím žije zahrada, než přijdou čarodějnice


___

Když se řekne říjen, vybaví se mi česká jabloňka, strom, který nikdy člověka moc nepřeroste, tak aby i malý Čech zvládl vylézt do koruny stromu s pomocí důmyslných schůdků z chatrné bedýnky opřené o kmen a velký Čech si dopřál, aniž by ho to stálo víc, než postavit se na špičky, natáhnout ruku o trochu výš, než je zvyklý, a nechat hřbet příjemně křupnout mezi lopatkami. Do českých jabloněk se v říjnu uchyluje putovní duch české krajiny, veliká česká Matka, která Čechy od výbuchu jara nepřestává sytit dobrem ve všech podobách, od bujné májové píce, přes medovou tíhu červnových lip, až po koše sladkých plodů, které svým poněkud nevděčným dětem nosí až pod nos od začátku léta až na práh zimy.

České výšiny. Buďme za ně vděčni. Jsou prosluněné a plné sladkých soust. Foto via Pinterest.

Tak jako je září prvním měsícem podzimu, je říjen posledním měsícem léta. Zní vám to nesmyslně? Září je přece jen na krok od podzimu a říjen na krok od léta. A tak se po táhnoucím se, ubíjejícím srpnovém horku v září člověk raduje ze svěžích podzimních rán a s vyhlídkou na holé stromy, jimiž vane ostrý vzduch, se v říjnu kochá letním sluncem v každém zlátnoucím listu. Vždycky jsme přece jednou nohou tady a druhou jinde - tam, kde je líp.


Po srpnovém prázdnu a zářijovém Carpe diem navrhuji vrátit se v říjnu na českou zahradu. Na zahradu s několika jabloňkami. Tam je totiž všechno, co v říjnu Čech potřebuje, co má udělat. Bude třeba otrhat všechny plody, uložit je tak, aby se daly do posledního sníst nebo zpracovat a sníst. Nebo taky vypít. Bude třeba sladké odnést dovnitř, aby včelí medvídci pochopili, že už není co mlsat a přišel čas jít spát: "Do pě-ti, do pě-ti..." Uklidí se nářadí, aby člověk s prvním sněhem nešťastně nešlápl na hrábě a v konvi nezamrzla voda. A mezitím ještě bude čas několikrát znovu vynést ven uklizenou lavičku nebo pár židlí a sníst na slunci několik plechů jablečného koláče a zapít je černým čajem.


Podzimní vzduch voní hořkostí vlašských ořechů a lahodností padavčat. Obojí se pak line z českých prádelníků při každém povlékání. Hezky je natřesme, ty naše hory voňavého peří! Ach... Foto via Pinterest.


Říjen je měsíc ústupu dovnitř. I člověk má své venku a uvnitř. Část duše tak žije na světle, v prostoru otevřeném do všech stran, a část v dutině vystlané pírky, tmou a papírky od čokoládových bonbónů. A tak je v každé půli roku člověk někým trochu jiným, podle toho, která část duše převládne. Venku - v teplých měsících - je hovorný, hýbe se, chce toho hodně dostat. A uvnitř - v čase chladu, kdy se musí stáhnout do tepla, do sebe - utichá, znehybňuje a rozhlíží se, co má. Ale někdy hlavně, co nemá. Zbývá nám ještě měsíc na to, odnést z prostoru vně do prostoru uvnitř všechno, co je cenné. Protože pak prostor vně ovládnou čarodějnice. A zmar. A smrt. Promění se v zemi duchů. Nepředbíhejme však. Je říjen a kdo má hrubý svetr a gumáky, žije ještě létem. Sklízí.


I my budeme sklízet.


Vpravo říjnové nebe mírného pásu, vlevo halenka Sézanne. Inspirují se snad u Sézanne českými jabloněmi v říjnu? Nevím. Ale my bychom s tím měli začít! Ať žije česká krása! Foto via Pinterest.


Co sladkého nás v říjnu čeká?


• V prvé řadě se vrátíme k jednomu výjimečnému synestetickému filmu z poloviny 90. let, v němž hrají jablka velice důležitou roli: jablka, jabloně a jeden sadař - Učitel! -, který až pod jabloní zjistí, kým je a kde, jak a s kým chce žít.

• Také bude řeč o dvou projektech, z nichž jeden, Antologii pachů, jsem vám představila v posledním článku náležejícím ještě k zářijovému tématu Carpe diem. Jak si čas žádá, Antologii pachů - můj soubor textů věnovaných vůním každodennosti v plynutí roku - otevřeme na stránkách věnovaných právě vůním října.

• S druhým zmiňovaným projektem vás budu ještě chvíli napínat. Zatím tak řeknu jen tolik, že se v jeho rámci seznámíte s nanejvýš pozoruhodnými lidmi, kteří se svou osobní vášní dotýkají všech smyslů. A taky jsou takoví, že byste je chtěli mít doma. A protože je říjen a dozrávají jablka, přijde řeč i na ně. I jablka totiž patří k synestetickým vášním.


Má se boží dárek zkazit? Šup s jablky do závinu! Šup se závinem, víte kam! Foto via Pinterest.

A mezitím budeme samozřejmě mluvit o vůních. Zejména o vůni jablek. Jablečná vůně je v parfumérství velice obtížnou disciplínou a vyžaduje skutečný parfumérský um, aby člověk neměl pocit, že mu na hlavě pění šampon Dixi - pamětníci mi jistě rozumí. Vytvořit přirozeně vonící jablko a dát mu zajímavý rozměr, hloubku, příběh, ba jistou osudovost, to už je velké umění. A nic menšího než velké umění nás v říjnu nečeká.


Chcete-li si vůně doopravdy vychutnat i vlastním nosem, můžete jako každý měsíc využít průběžné zásilkové služby a vůně, o nichž budu psát, si objednat formou vzorku. Nebo se můžete zúčastnit některého z nadcházejících workshopů, kde každého odvážlivce čekají hodiny čichových orgií. Však je říjen, čas sklizně! Pravidelný online synestetický workshop bude tentokrát věnovaný otázce "Jak přeložit do vůně... ráj" - ve čtvrtek 26. října od 19 do 20 hod. - a pravidelný skupinový workshop tématu "Jak čichem na ženské archetypy" - v pátek 27. října od 17 do 20 hod. v Praze Dejvicích. Přihlásit se můžete zde. A nezapomeňte prosím, že zaslání vzorků na online setkání si žádá jistý čas. Přihlášky tak můžu přijímat jen do pátku 22. října včetně.


Říjen je pohádkový. Říjen nás obdarovává poslední veleporcí sladkosti, hustým zlatem rozlévajícím se na obzoru, ale i dloužícími se stíny. Už jen pár dnů, a svět ovládnou divé síly.


Tak je to ale dobře. Čas "vně" střídá čas "uvnitř". Den a noc. Teplo a chlad. Světlo a tma.


Máme ještě pár dnů na to připravit se.

Comments


bottom of page