top of page

chvála české divokosti

cestou za českou vůní


___

Pevné, hluboké kořeny jsou hezky rozeklané do stran. Klíčící semenáček pustí nejprve jeden kořínek v ose budoucího stromu, záhy však vyžene celou soustavu postranních vláken.

Najít to své. A nechat se tím inspirovat. Pokud vaši přirozenost zrcadlí hroznové víno, může se stát předobrazem celého vašeho estetického sebepojetí. Vlastně proč jen estetického? Foto via Pinterest.

Myslím, že stejně jako u všech lidí na světě, ať si toho jsou či nejsou vědomi, vyrašil hlavní kořen mé vonné vášně už kdysi dávno, v mém dětství. Jinak zkrátka není možné, abych si na lusknutí prstů přesně vybavila vůni vanoucí z lesa za dřevěnou chatou nedaleko Bohuslavic na Konicku, kde jsem pravidelně trávila s rodiči a bratrem týden letních prázdnin. Dítě umí sotva pojmenovat byť jen první vrstvu svého právě prožívaného štěstí. To, že líže zmrzlinu. Že nemusí do školy. Dítě často vůbec neví, co je dělá v té či oné chvíli šťastným. Co leží níže, tak zůstává zcela nevědomé. Nevědomé, ale velice přítomné. Tak přítomné, že stačí málo, aby to znovu povstalo s veškerou silou. K Bohuslavicím tak patřily i pro městské dítě neobvyklé vůně. Stinná jehličnatost lesa, závan kadibudek, namořené dřevo schodů v chatě, zvláštní, jaksi technická, sterilní vůně pokojů v patře prostá lidských pachů. Tato obyčejnost může být zdrojem nepopsatelných čichových rozkoší, v čase dětské nevědomosti i v o něco málo vědomější dospělosti. Krása není jen damašská růže v květu.



Krása divokosti se špetkou sofistikovanosti. Volnost pohybu, přirozená chůze a ukotvení v českosti prostřednictvím temně jiskrného granátu. Foto via Pinterest.


Jeden z nejdůležitějších postranních kořenů mé vonné vášně vyrašil v mých šestnácti, v Dijonu, v bytě na Avenue Champollion. Tehdy jsem objevila, co je to parfém a co dokáže přinést člověku do života: navodit prudkou emoci, v mžiku naskicovat celistvý obraz se všemi smyslovými vjemy. Unést člověka do sedmého nebe. V Dijonu jsem objevila parfumérské umění a sílu synestezie, přestože jsem, podobně jako ono nevědomé dítě za lesní chatou, nevěděla nic o tom prvním ani o druhém.


Třetí silný výhon mé lásky k vůním a pachům zakořenil asi o desetiletí později, když jsem se po studiích vrátila na dva skvělé roky zpět do rodné Olomouce. V dolním cípu Dolního náměstí, aby to bylo jednoduché, tehdy existoval maličký obchůdek jménem Apimed. Kromě všeho, co lze vyrobit z medu a včelích produktů, prodával také vonné esence. Nemohla jsem projít okolo, abych tam nevešla a znovu a znovu je všechny neočichala. Pamatuji si, že mezi prvními jsem si koupila bergamot, litseu cubebu, petitgrain, ylang-ylang. Vůbec jsem netušila, co to vlastně je, ale působilo mi ohromnou slast si vůně kapat na zápěstí. To prosím nedělejte, neředěné jsou esenciální oleje dráždivé. Nedělejte to, ale já to budu dělat dál. Je to pro mě stejné, jako utrhnout si na záhonu největší jahodu a nacpat si ji do pusy i se zrnky písku. Nemůžu to neudělat.



Už chybí jen jedno... Lipová vůně... Foto via Pinterest.


Setkání s esenciálními oleji mi přineslo cosi, co první dva kořeny mé čichové posedlosti neobsahovaly: rozkoš z přímého kontaktu s vonnou materií, puzení esence míchat, získat z nich novou kvalitu. Ohromení tím, čemu dnes říkám surovost suroviny - okouzlení neopracovanou krásou, tak jako může být člověk okouzlen neopracovanými kameny nebo chutí čerstvě utržených jahod. Dnes vím, že to byla nevědomá alchymistická vášeň. Láska k darům přírody, pohádkové tušení jejich skryté moci, smyslnost neochočeného. Víra v zázraky. České čarovno.


Od doby, kdy jsem začala s vůněmi pracovat profesionálně, se k těmto třem pilířům neustále vracím. Při práci se svými zákazníky se snažím přijít na to, co hledají. Nejen coby jednotlivci. Ale co leží za hledáním všech jednotlivců - co hledáme, hledáme-li vůni pro sebe. Nemůžu to s jistotou vědět, ale myslím si, že co hledáme, je hlavně a především to, co jsem popsala hned v úvodu: ona první, nevysvětlitelná, nepopsatelná rozkoš, kterou jsme zažili jako malí, a o níž netušíme, že to byla rozkoš z vůně. Co chceme, je tato vůně. Tato dětská rozkoš. Nebo spíš rozkoš poprvé zažitá v dětství.



Vzpomínka na Zbiroh. Kdo najde českou srnku? Foto Irena Kozelská pro Synestesis.

A tady nastává kámen úrazu.


Myslím, že část Čechů, dokonce velká část, vnímá parfémy jako svému ráji cizí. Parfémy jsou plodem zejména francouzské kultury. I ostatní země vycházejí nejčastěji z francouzské parfumérské tradice. Mnoho Čechů tak do jisté míry může parfémy ocenit, tak jako člověk ocení Venuši milóskou v Louvru či v galerii Uffizi Venuši Botticelliho. Jejich ráj však leží jinde.


Mám nepoměrně méně zákazníků než zákaznic, ale pozoruji, že čeští muži se k vůním stavějí odlišně než české ženy. Přinejmenším co se týče mých zákaznic, jejich vědomá či nevědomá parfémová vášeň vyrůstá mimo jiné i z jakéhosi světoběžnictví, nebo přinejmenším velké kulturní zvídavosti. Nějakou částí své osobnosti tak jsou třeba Francouzkami či Italkami. Parfém je tak uspokojí, přestože není svým kulturním nábojem český.


Spanilost trávy. Foto Irena Kozelská pro Synestesis.

S muži už je to horší.


Nebo lepší?


Záleží na úhlu pohledu.


Český muž je méně přizpůsobivý než česká žena, a víc tak při hledání vůně - hledá-li vůbec nějakou - lpí na českém ráji. Chce, aby jeho parfém voněl jako soboty, kdy konečně vezme do rukou truhlářské nářadí. Chce, aby jeho parfém čpěl temnou spáleninou nebo sálal koňskou tělesností. Můžete nad tím ohrnovat nos. Když ale vyrostete na špinavých jahodách, máte pro takovou touhu velké pochopení. Co pochopení. Navzdory jakémusi světoběžnictví, nebo přinejmenším kulturní zvídavosti, ji někde v hloubi duše sdílíte.


Pozoruji, že mě s částí mých zákaznic pojí parfémová vášeň a s částí zároveň i láska k vonným esencím. K aromaterapii. U těch druhých vnímám větší blízkost s českým mužem - jistý společný rys, který se mi jeví velmi český. Divokost. My, Češi, totiž máme divokost v krvi.


Můj dva roky starý sloupek pro Psychologii dnes. "Jak přeložit vůní... divokost", září 2021. Trvám na každém slovu. Foto via Psychologie dnes.

My, Češi, jsme divoši.


Milujeme včely a nebojíme se jich. Dojímá nás, když stařík bosýma nohama ovládá tkalcovský stav. Je pro nás rozkoší vzít do dlaní ručně vydlabanou misku a pookříváme nad hrubými švy na kožených botách, opascích a brašničkách. Jinak pohlížíme na boty s jistou nedůvěrou a cítíme z nich nevítaná omezení a čísi snahu nás ovládnout a přidusit. Sešněrovat. Češi prostě rádi volně hýbou prsty u nohou a končetinami vůbec, a tak u nás výrobci bosobot jásají, protože nemohli najít perspektivnější odbytiště.


Tohle si úplně nepodává ruku s vůní od Diora.


Naopak, v žádné jiné zemi, kterou znám důvěrněji, jsem nezaznamenala takový úspěch aromaterapie. Pokud dává Čechům a Češkám nějaká vůně smysl, je to vůně přírody. V aromaterapii nacházíme své Bohuslavice nebo jiné místo, kde jsme objevili své vonné nebe. Ale není to jen tím. Vonné esence nás nepřitahují jen proto, že voní přirozeně, známě, důvěrně. Velice důležitou roli hraje i ono spojení vůní a léčby. Na oblibě aromaterapie v české kultuře si dnes a denně uvědomuji, že my, Češi, máme v krvi také kouzla.


Zamilovat se do přehlížené krásy všedního dne... Foto via Pinterest.


My, Češi, jsme čarodějové. A Češky čarodějky.


Máme nadprůměrné botanické znalosti. Možná si to nemyslíte, ale já jsem si mnohokrát uvědomila, že rostliny, které umím tak jaksi samozřejmě pojmenovat v češtině, mí francouzští ani italští přátelé neznají. My, Češi, jsme byli odkojeni bezinkovou šťávou a odvarem z lipového květu, a je-li nám víc než třicet, trávili jsme prázdniny v české přírodě. V české divočině. V hlavě nám navždy ulpěl obraz kouzelné babičky s mizíkem a všudybýlkem, a tak si někde v hlubších, pohádkových vrstvách prožívání nenecháme vymluvit, že zejména s blížícím se letním slunovratem do rostlin vstupuje větší a větší kouzelná moc.


To francouzský parfém neumí.


Parfém je překrásný, nenahraditelný artefakt a jistě také objekt s obrovským, dosud nedoceněným potenciálem arteterapeutickým. Pro mě je rozhodně i jedním z kruhů osobního prostoru a věřím, že jsou-li kruhy našeho osobního prostoru v harmonii s naším nejniternějším naladěním, přináší nám to nezdolný pocit ukotvení, klidu a spokojenosti. Věřím, že cesta k dobře zvolenému parfému je cestou k sobě.


Ale to je pro Čechy málo.


V duši Čecha stále žije hluboká víra, že příroda léčí. Že nic neléčí tak účinně jako příroda. Že příroda byla, je a vždycky bude víc než člověk. Čech tak skrze aromaterapii prožívá svou divokost, pohanské magično i lásku k zemi. Tuto část češství dokonale ztělesňuje Rudolf Hrušínský ve Vesničce mé střediskové. "Zase jste se kochal, doktore?" Čech může ve vzteku kopnout do rozviklaného laťkového plotu, fláknout o zem bídnou bramborou, ale když se podívá dál, za horizont svého pachtění, stejně nakonec zjihne. Čech českou zemí miluje. Českou krajinu. Čecha nic nedojme tak, jako pohled na vinoucí se stromořadí, okoralé hrady na rozeklaných zubech hor a boží muka s vadnoucími lučními květinami.



My, Češi jsme proto také milenci. Milovníci, chcete-li.


A tak by myslím měla vypadat vůně pro Čecha a Češku. Česká vůně.


Měla by být divoká, čarovná a měla by nás dojmout.


Jsou takové?


Jsou. I mezi francouzskými nebo vůbec cizími.


Vrátit se ke starým řemeslům. K dobré práci. Foto via Pinterest.


Aromatics Elixir od Clinique voní jako dny, kdy se pálí bramborová nať. Aromatics je vůní Viktorky. Tabac tabou od Parfums d'Empire bude milovat každý Čech, který v hloubi duše touží plivat tabák, vodit koně a kochat se divokými narcisy. Cartier L'envol je parfém českých včelařů, Bvlgari Au thé bleu vůní porodních bab a kořenářek z beskydských kotárů. V Eau des Baux od L'Occitane se dopéká české léto. V Yataganu od Carona ožívá hromovládný dub, ve Vouloir être ailleurs od D'Orsay se pohupuje lípa. Yatagan a Vouloir être ailleurs jsou manželé, pradávná slovanská stromová božstva, houževnatost českého muže, milost české ženy. Vouloir être ailleurs od D'Orsay je krůček od české vůně, po níž toužím. České jsou i další, o nichž jsem dosud nepsala: hebká, májově trávová Silences Sublime od Jacomo, obkládek na česká kolínka Mémoire d'une odeur od Gucci, žňovky v Rose lavande od Fragonarda, pečená říjnová jablka v L'Occitane L'eau d'Iparie.


Toužíte-li je objevit vlastním nosem, napište si o vzorek o objemu 2 ml v miniflakonku s rozprašovačem:


Clinique Aromatics Elixir EDP - 120 Kč

Parfum d'Empire Tabac tabou EDP - 270 Kč

Cartier L'envol EDP - 160 Kč

Bvlgari Au thé bleu EDC - 120 Kč

L'Occitane L'eau des Baux EDT - 160 Kč

Caron Yatagan EDT - 140 Kč

D'Orsay Vouloir être ailleurs EDT - 210 Kč


irena.kozelska@synestesis.com


Divokost, magično a cosi, co se dotkne srdce... Vytvořme si to své. Foto via Pinterest.

Tohle všechno jsou vůně divoké, čarovné, jímavé. Opravdu říkají něco o nás. Opravdu s námi hluboce ladí.


Ale pro Čecha je to málo.


Když už totiž v Češích zvítězí jejich hluboko uložené, nezlomné češtví, stávají se oprávněně náročnými. Když už česká vůně, tak z českých surovin. Kdepak lipová esence z Francie, španělská šalvěj. Kdepak ruce cizího parfuméra. Co ví Francouz o české krajině, o Menzelových filmech, o tom, co vaří české maminky?


Věřím, že přesně tohle je něco, po čem mnoho českých duší touží. Možná nevědí, že touží po vůni. To, po čem vlastně touží, je jejich první osobní ráj - místo někde u nás, kde poprvé objevili to své. Nechci dětství naivně idealizovat. Děti mají spoustu oprávněných starostí. Ale první setkání s krásou, zejména pro malinkou, okřídlenou duši, je hlubokým, pozitivním otřesem, jehož význam sotva co překoná. Věřím zkrátka, že česká vůně je cestou k prameni našich malých i velkých radostí.


Já budu dál milovat parfémy francouzské. To ke mně také patří, a myslím k mnoha z nás a to je úplně v pořádku a mě osobně to neobyčejně těší. Kdybychom nectili nic jiného než to své, bylo by to nesvobodné. Ale stejně nesvobodné je, pokud nectíme nic jiného než to cizí.


Kořeny a křídla, říká se.


Na ty kořeny jsme nějak pozapomněli. Ale nikdy není pozdě.


Přidáte se?

Mapa české duše. Irena Kozelská pro Synestesis.

___

P.S. Přidat se můžete hned, a to přihlášením se na kterýkoli formát osobní konzultace. Hledáte svoji vůni? Svůj styl - siluetu a barevnost? Přijdete sám či sama? Nebo raději ve dvou? Můžeme spolu podniknout dobrodružnou cestu zpět do vašeho osobního ráje.


P.S.P.S. Přidat se můžete i za pár hodin nebo dnů, dáte-li přednost vonnému skupinovému workshopu. Co nás v nejbližších dnech čeká?


Chcete-li uctít Její Veličenstvo Růži, pak přijďte objevit krásu starých parfumérských růží, vonných esencí souvisejících s růží a celkem 12 růžových parfémů, které patří k nejkrásnějším, jaké znám. Budou mezi nimi i ty "české"!

● so 10|6|2023 9-12, Praha Troja, Botanická zahrada, Růže v parfumérství


A chcete-li najít svoji vůni, svůj archetyp, svůj styl, připojte se k okružní jízdě kolem mé Synestetické mapy 8 skupin vůní, 8 archetypů a 8 stylů. Kde leží váš ráj? Jestlipak je i on někde v českém trojúhelníku - mezi divochem/divoškou, čarodějem/čarodějkou a milencem/milenkou? Uvidíme!

● pá 23|6|2023 17-20, Praha 6, Jak čichem na osobní styl

Přihlašování je možné zde. Přijďte, přátelé! Váš nos ví nejlíp, po čem vaše duše touží.

Comments


bottom of page