a proč vlastně tolik nezáleží na tom, co má na sobě
___
Pokud jste četli první část tohoto pojednání o tajemství Pařížanky, pak už víte, proč se tak snadno shodneme na tom, kým Pařížanka není, a naopak obtížně hledáme, kým je.
Pařížanka je totiž mýtem. A mýtus je i není. Existuje sice zcela nezpochybnitelně, ne však jako jednotlivé vtělení. Je jakýmsi podprahovým duchem prostupujícím širší populaci. A tak lze o některých ženách říct, že mají "něco z Pařížanky". Celá Pařížanka však žije jen v nich všech. A toto rozprostřené cosi se zkrátka těžko ohraničuje.
Jednou z mnoha skvělých věcí na Pařížance je to, že neví, co je trapas. Najde si po dlouhém dni tázavých pohledů na tváři souhvězdí třpytek z dětské pohlednice? Při plamenném kázání o zdravé výživě otevře bibli stravovacích hnidopichů na stránce založené obalem od Kinder Bueno? Pařížanka své přehmaty zdokumentuje se všemi inkriminujícími detaily a se smíchem rozešle po sociálních sítích. Pokud tedy nějaké používá. A používá-li je, pak přesně k tomuto účelu. Foto vlevo Sézane, uprostřed Rouje a vpravo prostě Pařížanka, vše via Pinterest.
V první části už jsem vysvětlila, že co se týče stylu - vůní a oblékání, zkrátka celého vnějšího sebepojetí -, Pařížanka soustavně žongluje se čtyřmi míčky: více či méně intuitivně hledá rovnováhu mezi několika ženskými archetypy, jimiž jsou panna a milenka na straně archetypů spíše ženského zevnějšku, a divoška a matka na straně archetypů zevnějšku spíše mužského. Ano, jestli něco charakterizuje Pařížanku na první pohled, je to směs mužského a ženského. Přesto však pro nás zůstává ztělesněním ženské rafinovanosti.
Pařížanka zkrátka stojí jednou nohou na laně a s paraplíčkem v ruce obratně udržuje balanc. Když rovnováhu ztratí, prostě se jen zhoupne pod papírový deštníček jako kmín pod ochmýřený padáček pampelišky, a padá. Padá s takovou lehkostí, že i pohled na její pád je čirá rozkoš. A po hladkém dopadu se zasměje, odfoukne si z ramene zrnko pylu a se zavřeným paraplíčkem pod paží odkráčí lehkým krokem na un petit coup. Na doušek. Na tulipán růžového perlivého vína.
Dubnová svěžest. Cosi, co září skrze Pařížanku po celý rok jako světlo prosvítající bílou mušlí, jak krásně řekl Tolkien. Vlevo nahoře Alex Monroe Two Turtle Doves Necklace, dále francouzská herečka Marine Vacth, vše via Pinterest.
Pařížanka je vzdušný archetyp. Je jako akrobati, roj barevných motýlků, jako sněžně polétavé jarní chmýří. Je jako pudřenka, do níž se opřel jemný závan větru dřív, než stihla sklapnout past. Pařížanka perlí jako rychle vzlínající bublinky. Kdo to tedy vlastně je?
Jak už jsem řekla, hovoříme-li o stylu, Pařížanka je protřelá karetní hráčka: tváří se jako neviňátko, ale v ruce pozvolna rozvíjí vějíř karet, jímž svět přiměje kapitulovat. Styl je totiž jako karetní hra. Hraje se různými kartami a ty nemají stejnou hodnotu: některé přebíjejí jiné. A jedna z nich je absolutním trumfem. A co je ironií osudu, to, čemu u Pařížanky věnujeme nejvíc pozornosti, má hodnotu nejnižší: totiž samo oblečení.
Jak se tedy tato hra hraje? Začněme kartami nejnižšími, a postupujme až k té, která bere vše. Co je Pařížančiným esem v rukávu?
6. Oblečení
Jak už jsem psala výše, nejnižší karetní hodnotu má oblečení. A v rámci oblečení bych ještě navrhovala rozlišovat mezi základním a doplňujícím.
Základem Pařížančiny tvořivosti je nebarevné obyčejno. Vlevo Marine Vacth, uprostřed J. Crew, vpravo Sézane, jinak zleva doprava džíny, džíny a džíny. Vidím ovšem něco jiného než v českých ulicích, kde se to džínami jen hemží... Džíny a nebarevné obyčejno jako by mluvily francouzsky... Vše via Pinterest.
Základním nazývám oblečení relativně neutrální, pokud něco takového vůbec existuje: oblečení co nejjednodušších nebo nejpůvodnějších tvarů a neutrálních barev bez vzorů. Trenčkot například nemá jednoduchý tvar, ale v podobě co nejbližší původnímu zákopovému kabátu, z něhož současný trench coat vznikl, si zachovává archetypální ryzost. U Pařížanky dále k základnímu oblečení patří cigaretové kalhoty v černé nebo tmavě modré barvě, blejzr téže barvy, džíny bez známek umělého opotřebení, malé černé, kabát odvozený od kabátu pánského střihu a tak podobně. Věřte, že je to celkem jedno. Důležité je, aby oblečení lichotilo vašemu tělu i přirozené barevnosti a aby působilo jako malířské plátno nebo sametový polštář, na nějž zlatníci pokládají cenný šperk: jako cosi, co je připraveno přijmout další vrstvu, co je tu proto, aby to bylo teprve oživeno - aby tomu byl vdechnut život, osobitost, individualita. Tak získáte velice variabilní část šatníku, z níž budete schopny přidáním další vrstvy vyčarovat téměř, cokoliv si budete přát: oblečení na den i na večer, poetické i ryze formální, excentrické i střídmě elegantní.
Co se týče vzorů, nad rámec pruhů a puntíků toho Pařížanka moc nepotřebuje. Ještě tak jemný květinový vzor a vzor turecký. Vlevo Rouje, uprostřed tajuplná kráska z Latinské čtvrti a vpravo Sézane, vše via Pinterest.
Oblečením doplňujícím mám na mysli už zdobnější halenky nebo cokoliv, co najde uplatnění v horní části těla, a dále šaty a sukně. Tady se mohou - kromě nezbytné marinière - objevit u Pařížanky jemné vzory, volány a volánky, krajkové prvky, vázačky a jiné ornamentálnější záležitosti, jsou-li hodnotně provedené.
Už z popisu výše uvedeného je zřejmé, že strohé co do obsazenosti plochy těla převažuje a zdobné přichází v dávkách nepoměrně menších. Jeden zdobný kus na jedno tělo stačí. Máte-li v šatníku překrásnou halenku s jemně propracovanými etnickými výšivkami, z pohledu Pařížanky jí ničím neprospějete víc, než spřátelením s oděvy pánského vyznění: třeba s kalhotovým kostýmem s tenisovým proužkem v hluboké námořnické modři. Přesto už na tomto dílčím příkladě vidíme, že stačí jedna zdobná halenka, a i pánský oblek a přes něj oblečený zákopový kabát se stávají romantickým, výrazně ženským oděvem. Zdobné je zkrátka víc než střídmé. I ornament na fasádě ostatně představuje vyšší kartu než hladká, jednobarevná plocha: co vidíte, je ornament, ne holá zeď. O tom se myslím nebudeme přít. Proto Pařížanka potřebuje v šatníku mnoho holých zdí: aby na ně nanesla vrstvu, po jaké právě touží - secesní svlačce nebo neokubistické graffiti.
5. Doplňky
O stupeň vyšší kartou jsou doplňky: šály a šátky, pokrývky hlavy, rukavice, zavazadla a boty. A také bižuterie. Řekla bych, že je to tím, že věrněji zrcadlí náš vytoužený životní styl, tedy naši osobnost s jejími přirozenými potřebami a sny.
Šátky fungují, když se "zapouštějí" do podkladu, tedy do základního či případně doplňujícího oblečení. A "zapouštějí" se tehdy, když některá z barev na šátku splývá s podkladem. Vlevo neznámá Pařížanka, možná z Berlína, uprostřed Dior a vpravo kodaňská značka Malene Birger, kde může Pařížanka zjevně směle nakupovat. Foto via Pinterest.
Nejsnáze to pochopíme na botách. O tom, jaké boty nosíme, v konečném důsledku nerozhodujeme my, ale místo, kde žijeme: náš životní styl. Respektive je opravdu málo žen, které by učily v lesní školce na jehlových podpatcích, a pokud to dělají, pak vám řeknu rovnou, že se závažně míjejí povoláním. V tísnících nebo naopak příliš volných kalhotách den nějak přežijete. V omezujících botách ne. Skončíte bosé, přinejmenším pod stolem, kde vás nikdo nevidí. Pokud se z jakéhokoli důvodu necítíte dobře ve svých botách, nejspíš se necítíte dobře ani ve své kůži, protože jste si vybraly - nebo nechaly vnutit - životní prostředí, které neladí s tím, co byste měly rády na nohou.
Brož na tom správném místě promění obyčejno v neobyčejno. Foto via Pinterest.
Kdysi jsem se dočetla v rozhovoru s francouzskou herečkou Juliette Binoche, že se nejsnáze "dostane do role", když si obuje boty své postavy. A že například konečně pochopila onu nenapodobitelnou závažnou lehkost Hany, jedné z ústředních postav Anglického pacienta, když vklouzla do jejích plátěnek s tenkou gumovou podrážkou, v nichž je cítit každý krok.
Boty jsou ukotvením v určitém životním stylu, a tudíž i lakmusovým papírkem naší životní spokojenosti, pokud se s tímto životním stylem míjíme. Ale platí to o doplňcích obecně. Ženy, které milují malé, roztomilé kabelky, se nenarodily k přenášení pivních lahví, svazku čerstvého pórku a obsahu dětského oddělení obecní knihovny. Ženy, které se vidí se slaměnou fedorou na hlavě, netahejte do nadmořských výšek, kde leží věčný sníh. A naopak: držíte-li se takového doplňku navzdory nepohodlí či nepochopení okolí, jako byste říkaly, a někdy velmi nahlas, kde chcete žít a co tam chcete dělat. Doplňky jsou zkrátka víc než oblečení a červené lodičky na vysokém podpatku - a náležitá kočičí chůze - udělají i z pánského kabátu přehozeného přes ramena oděv pařížské Venuše. Botami - ale i jinými doplňky, jež si intuitivně vybíráme - zkrátka žijeme ve svém živlu, i kdybychom mu byly právě na hony vzdálené.
4. Účes a líčení
Účes a líčení si své místo o stupeň výš zaslouží zejména proto, že už nepatří k vnějšímu opouzdření našeho těla. Jsou jeho součástí. Účes a líčení jsou tělo.
A na tomto místě mám k Pařížance jednoduchý postřeh: účes a líčení působí jako účes a líčení Pařížanky, pokud se k tělu skutečně hlásí. Musejí zkrátka působit přirozeně i na těle neoblečeném - na těle nahém. Představte si všechny ty slakované výtvory, drdoly o tisíci sponkách, účesy slepené vlasovým gelem, vlasy vyžehlené jako prkno nebo naopak nakadeřené v pravidelných spirálách - to vše je zcela nepařížské. Jak by působily na ženě, která je nahá? Vlasy Pařížanky naopak budí dojem, jako by se ta žena učesala, a pak si šla ještě na chvilku číst do postele Květy zla. Jsou to účesy slušivé, ale ne příliš upravené, a i ve chvíli, kdy vám je právě dostříhal kadeřník či kadeřnice, nebudou nikdy na žádném místě příliš krátké jako čerstvý sestřih. Nikdy nic armádního. Vlasy Pařížanky jsou zkrátka... svobodné. Svým způsobem jsou vyjádřením Pařížančiny lehkosti bytí a stále, i navzdory krajní francouzské civilizovanosti, symbolem její silné smyslovosti, smyslnosti, až pudovosti: vlasy jsou respektovány jako příroda, jako přirozenost, a jako takové z velké části ponechány samy sobě.
Stále stejně nepřekonatelný účes. Isabella Rossellini a Trésor od Lancôme. A čím voní vaše vlasy?
Neméně přirozené - nahé - je pak, až na jednu klíčovou výjimku, také líčení. Pařížanka působí nenalíčeně. Neříkám ale, že nenalíčená je. Možná je a možná není. Je prostě svěží a půvabná. Na její tváři je jen jedno místo, kam je ochotna nanést nepřehlédnutelnou vrstvu barvy, a to jsou... rty. Pařížanka miluje rtěnky, a to rtěnky výrazně, sytě červené. Rtěnka je jedním z nejsilnějších symbolů archetypu milenky a s umístěním na třetím místě žebříčku stylových karet má obrovskou moc extrémně silně feminizovat jakékoli oblečení. Rtěnka jsou vlastně velké večerní Pařížanky. Červená rtěnka a lodičky na vysokém podpatku. Tyto dvě věci stačí k úspěšnému průchodu přes červený koberec. Je to neskutečně smyslné i chytré. Sotva co totiž zapůsobí tak silně při vynaložení tak malých prostředků. Prostě kvintesence Pařížanky.
3. Šperky a hodinky
Že něco tak malého, titěrného, sotva viditelného nemůže přebít oblečení, doplňky, účes i makeup v jednom? Šperky a hodinky skutečně malé jsou. Viditelné jsou ale nesmírně. Šperky a hodinky jsou vaše tvář a vaše ruce, vaše nejniternější vyjadřování: mimika a gesta. Jakmile se podíváme na ženu, jakmile s ní jednou komunikujeme jakoukoli formou, vidíme ji, ... a paralelně s ní i její náušnice, náhrdelník, její prsteny a náramky. A to, nakolik s ní ladí či neladí, a to celou svou esencí: velikostí, proporcemi, mírou lesku, barevností, pohybem.
A tady děláme oproti Pařížance tolik chyb...
Když vidím všechny ty nádherné české ženy, kterým je víc než padesát, ... a jejich nikdy nečištěné šperky... Šperk je světlo, záře, lesk. I patinovaný či na povrchu záměrně zdrsnělý šperk je světlem rodícím se ze tmy. Šperky jsou jednou z nejstarších forem kultu nejstarších bohů - světelných těles: Slunce, Luny, hvězd. Neokrádejme se o světlo šperků... Neokrádejme se o světlo...
Když vidím všechny ty nádherné české ženy jakéhokoli věku, jejichž šperky mezi sebou neladí... Neladí použitým kovem, svým tvaroslovím nebo obojím. Chceme-li nosit bílý a žlutý kov zároveň nebo více šperků v témže okamžiku, je lépe držet se jednoho stylu nebo vybírat přímo u jednoho tvůrce - volit jeden rukopis. Nosíte-li zároveň bílé a žluté zlato, je to téměř nezbytnost. Na Pařížankách šperky působí jako listy na stromě: nejsou identické, ale jsou stejné, téhož rázu. Dva výrazné manžetové náramky na pravé i levé ruce. Vodopád jemných řetízků na krku a zvonivá soustava subtilních kruhových náramků na útlém zápěstí. Jediná, velkorysá starožitná brož. Rozhodněte se, zda jste lípa srdčitá nebo kaštan koňský. A poté zůstaňte věrna lipovému srdci nebo kaštanové dlani. Klidně přikupujte, vrstvěte. Ale z téhož šuplíku. Tápete-li, co vám sluší, nechte si pomoci.
Vidívám také nádherné ženy, jejichž šperky neladí s nimi samotnými - třeba trpně nosí to, čím byly obdarovány nebo šperk vnímají jen jako peněžní hodnotu, jež je v největším bezpečí pod trvalým dohledem. Jaká škoda... Jaká promarněná šance! Pro oko neexistuje krásnější vyjádření toho, kým jsme, než šperk. Šperk je symbolem naší duše. Pokud niterně lneme k nějakému šperku pro jeho krásu - a ne jen z respektu k jeho vysoké ceně nebo k osobě, jež nás jím obdarovala -, pak se při pohledu na něj díváme samy na sebe, na svou duši, stejně jako nás v takovém šperku podvědomě rozpoznává svět okolo nás.
Pařížanka se obejde i bez šperků. Pokud ale nějaký šperk nosí, bude to ta nejcennější věc, kterou má. Ne pro to, kolik stála peněz. Ale kolik hledání. Šperky jsou nákladné a kupujeme si je ne na pár let jako většinu oblečení a doplňků, ale na celý život, ba dobu ještě delší. Šperk je svým způsobem totemem rodu. Přinejmenším jeho ženské linie. Obvykle si jej také s tímto vědomím intuitivně vybíráme, a tak je naše volba výsledkem nekonečně hlubšího uvažování o sobě a vlastní esenci: o tom, odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme. Právě proto šperky svou vahou a závažností oblečení, doplňky a úpravu vlasů a tváře přebíjejí. Pokud si obléknete výše už zmiňovaný tmavě modrý kalhotový kostým s tenisovým proužkem a ruce ozdobíte několika masivními stříbrnými prsteny s onyxy, pak váš kostým coby uniforma korporátní matky - zůstaneme-li u archetypů - ustoupí cudně do pozadí. A povstane jiná osobnost. Jiný archetyp. Prostě se z vás stane - sice korporátní, ale - čarodějka.
Uvažujme o špercích jako o soustavách harmonických tvarů - dívejme se na ně jako na celek. Jste lípa srdčitá nebo kaštan koňský? Všechna foto via Pinterest.
O hodinkách už jsem se rozepsala jinde, a tak řeknu jen to, že ženám myslím nejvíc svědčí, když se rozhodnou mezi šperky a hodinkami. Proč? Protože šperky se až na výjimky s hodinkami prakticky vylučují. Šperky jsou Venuše a hodinky Mars. A Pařížanka rozhodně není Mars, a to, ani kdyby hodinky nosila. Pokud je nosí, zařídí to tak, aby jejich silný mužský náboj vyvážila, nebo spíš převážila prvky ženskými.
V každém případě je dobré vědět, jaká moc v těch zdánlivých maličkostech je. Šperky a hodinky jsou zkrátka velká životní zodpovědnost.
___
Tak, přátelé, ještě zdaleka nejsme na konci, a moje přemýšlení nad Pařížankou a jejím karetním uměním se zase chýlí k délce 10 minut čtení. Nechme tedy rozuzlení na příští týden. Chcete-li mít jistotu, že je nepropásnete, můžete se přihlásit k odběru Newsletteru vpravo níže. A toužíte-li prozkoumat Pařížanku čichem, zvu vás na dvě nadcházející události věnované vůním a stylu.
Ve čtvrtek 27. dubna od 19 do 20 hod. můžete zjistit na historicky třetím online synestetickém workshopu, "Jak přeložit vůní... koketnost". Workshopu se nemusíte zúčastnit v přímém přenosu. Záznam bude k dispozici ještě dva týdny po jeho odvysílání. Přihlašování je možné pouze do neděle 23. dubna včetně, tak abych vám stihla poštou doručit vzorky parfémů, s nimiž budeme pracovat.
V sobotu a v neděli 29. a 30. dubna vždy od 14 do 17 hod. nás v Brně čeká exkurz do století francouzských vůní s názvem "Francouzské parfumérství 20. století". Jak voněla Pařížanka v jednotlivých dekádách? Nakolik ikonické vůně zrcadlí měnící se styl oblékání a ducha doby? Jak nosit ikonické vůně dnes? Přihlásit se můžete už pouze na nedělní termín, a to za sníženou cenu oproti obvyklé, jelikož workshop je velkoryse sponzorován festivalem Bonjour Brno, v jehož rámci se koná.
Další workshopy rozvíjející téma vůní, ženských archetypů a stylu najdete v Kalendáři stálého cyklu a mimořádných událostí.
Přijďte, přátelé.
Vůně v nás probouzejí něco z Pařížanky. Nevinné rozkoše všedních dní. Umění žít.