proč pařížanka a proč v dubnu
___
Jak už jsem se zmiňovala v prvním měsíčním úvodníku tohoto roku, před časem jsem pocítila touhu, potřebu, až jakousi nutnost jít ve svém synestetickém přemýšlení a psaní měsíc za měsícem do větší šíře i hloubky: chopit se tématu, jež s daným měsícem souvisí, vzít je do rukou a chvilku otáčet ze všech stran, obrátit naruby a možná se na ně podívat i proti světlu.
Pochopit, proč čas přináší právě tu či onu myšlenku.
Camille Rowe a žonglování s ženskými archetypy. Který z nich bude mít u Pařížanky vždycky navrch? Foto via Pinterest.
A už měsíce předtím, než jsem se rozhodla myšlenky spjaté s plynutím času následovat, jsem věděla, že duben bude patřit Pařížance.
Mám pro to hned několik důvodů.
Jednak mám Pařížanky plné zuby.
Jak už jsem psala jinde (tady a tady), Pařížanka se stala výnosným byznysem. Počínaje druhým desetiletím tohoto století se každou chvíli nějaká vynoří a radí. Pokud mě paměť neklame, první takovou Pařížankou s receptem na pařížskost byla Inès de la Fressange (La Parisienne, 2010), pak následovala Caroline de Maigret (How to Be Parisian, 2013) a krátce nato Garance Doré (Love, Style, Life, 2015), která mi toho v těžkých letech dala tolik, že ji od všech vin Pařížanky beze zbytku omilostňuji. Vzpomínám si také na Camille Rowe a dnes všudypřítomnou Jeanne Damas, nemluvě o všemožných herečkách, které si Pařížanku přivlastnily jako francouzská nároží jména měst a obcí, kde se Francouzům podařilo vyhrát nějakou bitvu. Jsou to nepochybně nádherné, vytříbeně oblečené, duchaplné ženy, ale lezou mi na nervy proto, protože nemám ráda, když se někdo chopí všemi obdivovaného obrazu a začne vysvětlovat, jak dosáhnout stejného efektu, ... na vlastním příkladě. Tvrdit, že kdo chce být chic jako Pařížanka, měl by na to jít jako já, je přinejmenším povýšené, a poněkud sebestředné i na Francouze, jinak povětšinou do hloubi duše přesvědčené o tom, že se narodili v nejvyšší z vysokých kultur. Paříž není New York, a okatá sebechvála se pod krajkovou velevěží nenosí. Ce n'est pas élégant.
Devět žen z deseti s šátkem vypadá - se vší úctou - jako letuška ve službě. A jedna jako Pařížanka. V čem je ten trik? Čeká nás měsíc objevů a odhalení. Foto via Pinterest.
Jak už jsem naznačila výše, Pařížanka také svým způsobem patří k dubnu. K jaru, onomu jaru, které pučí a rozkvétá. Pařížanka je věčně mladá, chodí rychle, směje se zvonivým smíchem a zůstává štíhlá jako proutek, přestože se láduje hranolkami a zapíjí je červeným vínem. Pařížanka je ztělesněním prudkosti mládí, citového kypění, milostných srážek a romantických rozchodů, které jsou romantické, protože končí během dvou lidí proti sobě na Pont des arts a deštěm okvětních plátků růže - to si alespoň myslí velká část světa. Samotní Francouzi mají pro romantiku sice značně vyvinutý smysl, ale hranici kýče ve Francii hlídá nejspíš nějaký potomek bájného kerbera: tuto mez Francouz prostě nikdy nepřekročí, a pokud ano, je bez milosti sežrán proslulým francouzským sarkasmem.
Kolik běžeckých finišů asi zažil Pont des Arts? Kolik seznámení, žádostí o ruku, rozchodů a opětovných shledání? Tak si pařížskou romantiku představuje svět. Francouzi jsou však v romantických projevech nepoměrně zdrženlivější. Můj francouzský muž mi nabídl společné bydlení slovy: "Když už tady máš všechny věci, nebudeš přece pořád pendlovat tam a zpátky." Měl pravdu. Když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem v jeho bytě prakticky celou svou domácnost. Jen jsem si lámala hlavu nad tím, kde se tam všechny ty věci vzaly. V průběhu měsíců odnesl z mého bytu jednou pár zimních bot, jindy květináč. A vždycky přišel s vysvětlením, jemuž se dalo stěží oponovat: "Ty boty se ti promočí. Mám impregnaci ve spreji." Reklamní spot na mytickou vůni Trésor od Lancôme, Peter Lindbergh.
Pařížanka má nejvíc z archetypu milenky: je vrtkavá, nevyzpytatelná, chvíli jako uličník a chvíli jako světaznalá lvice salónů. Pařížanka je nevinná kytice pleťově růžových pivoněk i tajuplná orchidej, z níž nelze spustit oči. Pařížanka vábí, ale v bodě zlomu, kdy ji bude muž chtít padnout k nohám, vyprskne smíchy, hodí po něm papírovou kouli a koupí mu kebab, z něhož virtuozně vypreparuje cibuli. Milenka vábí až nestoudně. Jak ale uvidíme v následujících týdnech, Pařížanka vábí stoudně, a to je - zejména v dnešní době všudypřítomné nestoudnosti - jeden z nehynoucích půvabů, který jí nikdy nebudeme moct upřít. Milenka je každopádně archetypem, který poněkud zanedbávám, a tak, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, chopila jsem se myšlenky a rozhodla duben zasvětit milence prozaicky poetické, rozechvěle sebejisté, důstojně bláznivé, paličatě povznesené a smyslně intelektuální. Nepolapitelné i lapené Pařížance.
"Vous dire je t'aime, j'ai peur, je le crains..."
"Řict vám: Miluji tě, se bojím, obávám..."
V Paříži ještě stále může láska začínat vykáním... Paříž je stále ještě od Versailles co by kamenem dohodil.
A pak je tu ještě třetí, poslední a nejdůležitější důvod. V Paříži už jsem pár let nebyla, a tak trochu vařím z vody, ale ptám se sama sebe, jestli bych dnes byla z Pařížanek tolik okouzlená, jako jsem byla před léty, když jsem studovala ve francouzském Dijonu a do Paříže jezdívala docela často. Zkrátka chci přijít na to, jestli je Pařížanka pouze mýtem, a pokud ano, k čemu tento mýtus slouží a co si z něj bereme. Nebo, pokud skutečně žije, co této ženě s nejvyšším skóre v disciplíně jménem art de vivre poskytuje živnou půdu a vláhu k trvalé fascinaci. Vlastně mě nejvíc ze všeho zajímá, proč to někde - v Paříži? - jde, a jinde - u nás - drhne, jinými slovy proč my, české ženy, ze své krásy zatím nedokážeme vytřískat tolik jako jistá mýty opředená žena žijící v metropoli nad Seinou. Co mě totiž v tomto okamžiku mého života doopravdy zajímá a zaměstnává, je česká krása. Co už nechci, je kohokoli napodobovat. Napodobování má svůj smysl, a možná dokonce patří k určitému věku, pak ovšem přijde chvíle, kdy, jak jsem si zase jednou přečetla na svém orákulu jménem Pinterest, "člověk musí přestat číst cizí knihy, a napsat vlastní". A tak přemýšlím o Pařížankách, protože mě zajímají Češky. Vy a já. Naše krása.
Proč je tohle tak jednoznačně pařížské, i když nikde není vidět Montmartre ani Eiffelovku?
a) Bílé puntíky na tmavém podkladě.
b) Zepředu cudné, zezadu oh là là.
c) Něco z prázdninové lehkosti bytí.
d) Pohodlný podpatek, ale přece jen podpatek.
e) Přirozenost.
f) Přirozenost.
g) Přirozenost.
Foto Sézane via Pinterest.
Pojďme ji tedy vzít do rukou a chvilku otáčet ze všech stran. Obrátit naruby a možná se na ni podívat i proti světlu.
Prostudujme onu tajuplnou, všemi opěvovanou knihu jménem Pařížanka.
A pak napišme vlastní.
___
P.S. Chcete-li se mnou Pařížanku prozkoumat čichem, v dubnu se naskýtají celkem tři, doufám, neodolatelné příležitosti:
Duben v Paříži voní pivoňkami. Znáte pivoňkovou lázeň? To seberete plátky pivoněk do misky a ponoříte do nich ruce. Ach... Ach, ach... Foto via Pinterest.
● V pátek 21. dubna od 17 do 20 hod. v Praze Dejvicích si na workshopu "Jak čichem na ženské archetypy" můžete konečně udělat jasno v tom, jak voní panna, milenka, kněžka, čarodějka, vědma, matka a divoška. Pochopíte tedy, co dělá milenku milenkou, a proč je Pařížanka milenkou svého druhu - milenkou, která si krouží v kruhu archetypů, jak se jí zlíbí, aniž by ztratila svou mileneckou vábivost. K archetypálnímu kroužení mezi 8 ženskými archetypy a 16 parfémy se můžete směle přihlásit zde.
● Ve čtvrtek 27. dubna od 19 do 20 hod. můžete formou synestetického online workshopu přijít na kloub tomu "Jak přeložit vůní... koketnost". Řeč bude samozřejmě o koketnosti Pařížanky. Přihlašování je možné do neděle 23. dubna včetně, tak abych vám stihla poštou doručit vzorky, s nimiž budeme pracovat. Jste-li v tomto čase zaneprázdněné, nevadí. Záznam workshopu bude dostupný až do konce dubna. A pokud vám došly nápady, jak zabavit rodinu nebo gang kamarádek, můžete společně sledovat koketní epizodu zcela unikátního synestetického seriálu jménem "Jak přeložit vůní... cokoli vás napadne".
● V sobotu 29. dubna a v neděli 30. dubna od 14 do 17 hod. se koná v Brně mimořádný workshop na téma "Francouzské parfumérství 20. století". Stejně tak by se ovšem mohl jmenovat "Století Pařížanky čichem". Budeme totiž zkoumat ikonické francouzské parfémy minulého století, a co parfém, to podoba Pařížanky. Workshop se koná pod záštitou festivalu Bonjour Brno, který jej částečně sponzoruje. Vstupenku tak můžete získat za cenu o třetinu nižší než obvykle. Sobotní workshop už je vyprodán. Na nedělní jsou poslední volná místa. Přihlásit se můžete případně zde.