o ikigai a vůních, které volají duši z postele
- Irena Kozelská
- před 14 hodinami
- Minut čtení: 11
proč nás změna mění jen tehdy, sestoupí-li do těla
___
Citron. Růžový grep. Hořký pomeranč.
I lidé, kteří se o vůně moc nezajímají, si nejspíš vzpomenou právě na trpké citrusové tóny, když se jich zeptáte, jaké vůně je ráno s jistotou probudí. A tak to skutečně je. Pokud se proberete nevyspalí, studená sprcha a citrusy vás zaručeně přivedou k vědomí. Stačí však dobrovolný šok, smyslový průplesk z obou stran, pomyslná píšťalka do uší, abychom ráno vstávali s chutí?
Neochota opustit bezpečí teplého hnízda má totiž banální i velmi složité příčiny. Tři hodiny spánku způsobené letem přes tři časová pásma se dají dohnat následující noc. To ztráta smyslu se tak rychle nevyřeší. Pokud se totiž spánek stane únikem před bděním, znamená to, že život přestal být dobrým místem k životu. A to je - pro někoho možná překvapivě -, něco, co k životu patří. Jednou za čas to prostě začne drhnout. Dosud uplatňované strategie přestanou fungovat, mysl a tělo nedokážou nést déle rozpor mezi očekáváním a realitou, bdělý stav se stane zátěží, s níž je stále těžší se vypořádat. Všechny tyto krize mají něco společného: začne dramaticky ubývat sil. A právě v této energetické nouzi se může stát jistá forma zázraku - pomalého, nenápadného, pro svět prakticky neviditelného. Člověk se pozvolna a tiše vnitřně rozpadne. A zase pozvolna a tiše složí.
Jednou ráno prostě otevřete oči a cítíte, že se zase na něco těšíte.
Jak si ovšem pomoct v čase mezitím?
Rozpoznání
"To musím mít!" oznámila jsem sama sobě, když se na mé roletě facebookových zpráv objevila sada 64 karet s názvem Ikigai mindset. Myslím, že nejsem ani moc impulzivní, ani moc netrpělivá. Pokud ve mně proto něco vzbudí tento stupeň chtění, rovnou hledám kreditku. Mám totiž cosi, čemu říkám dar jistoty v nejistotě. V mnohdy vleklých pochybnostech mě navštěvuje náhlá, neochvějná jistota. V pravou chvíli, jak říkají pohádky, se objeví pomoc, řešení, objekt, který jsem dlouho hledala, přestože jsem přesně nevěděla, co jím bude. Jako by bloudící duše rozpoznala, co jí pomůže vrátit se na cestu. A tak jsem si začátkem loňského října karetní sadu zcela impulzivně koupila a začala ji netrpělivě vyhlížet. Od chvíle, kdy dorazila, se stala jednou z veledůležitých maličkostí, na něž se upřímně těším, když ráno otevřu oči. Co je na tomto artefaktu tak výjimečného?
I po měsících užívání mě na kartách Ikigai mindset těší vlastně totéž, co si mě "ulovilo" hned napoprvé: vidím na nich a čtu to, co právě teď potřebuji vidět a číst. Tak prosté to je. Než se ovšem pustím do jejich chvály a hledání podobně léčivého účinku ve světě vůní, zkusím stručně shrnout, co to vlastně ikigai je. Stručný úvod v tuto chvíli postačí. Jak totiž uvidíte, k podstatě věci se dostaneme i cestou smyslového prožitku: obrazu a vůně. A o obrazy přeložené do vůně a vůně přeložené do obrazů na tomto blogu přece jde.
Co je vlastně ikigai?
Ikigai znamená v japonštině "důvod žít" nebo také "důvod, proč ráno vstávat z postele". Pokud jste viděli krásný Wendersův film Dokonalé dny, víte o čem mluvím. Hirajamovi, hlavnímu hrdinovi, ikigai očividně nechybí. Jeho "důvodem k žití" je přitom čištění tokijských veřejných toalet. Ikigai je totiž v širším smyslu slova životní postoj i seberozvojová technika, jež člověku pomáhají si v životě průběžně ujasňovat, co a jak má dělat, aby se cítil dlouhodobě vitální - tedy nejen v jaké činnosti nejlépe uplatní své předpoklady, ale také jak má k sobě a k výsledné činnosti přistupovat, aby si udržel příznivou energetickou bilanci v dlouhém časovém horizontu. Jak je vidět právě na filmu Dokonalé dny, ono "jak" je tedy přinejmenším stejně důležité jako ono "co". Přestože to zní západnímu člověku nepravděpodobně, v atraktivitě práce ani profesním statusu zkrátka ono kouzlo nespočívá. Co za spokojenými rány tedy vězí? Pojďme se na to podívat očima a nosem.
Pokud si začnete prohlížet obrázky na kartách Ikigai mindset jako já poprvé na Facebooku, kupodivu o ikigai nemusíte moc vědět, abyste formou vizuálního zážitku pochopili, oč jde. Obrazy Barbory Srp Žižkové totiž působí na duši už samy o sobě. Jsou ukázkou japonizujícího umění v pravém smyslu slova: jsou Japonskem i nejsou. Jsou Tam i Tady. Zcela zjevně a zcela záměrně se Japonskem inspirují, ale zároveň s sebou nesou dost osobitosti, aby měly trochu jiný účinek, než že nás přenesou Tam: jsou spíše Japonskem na vašem psacím stole, ve zpustlém koutě vaší zahrady, v siločárách mraků přímo nad vámi. Všude tam učí oko objevovat to, čím se západní duše v Japonsku tak ráda uklidňuje: zdánlivé bezčasí, kde se květiny lehounce pohupují ve větru, světelné skvrny tančí na bílé zdi, vlnky čeří na hladině, to vše v nápadném zjednodušení, jež je dílem odstranění všeho nadbytečného, geometrické stylizace i samotné volby motivů odkazujících k elementárním silám přírody - světlu, vodě, zemi, vzduchu, vegetaci. Ikigai karty svou obrazovou poetikou říkají: pojď se houpat ve větru Tady, tančit na zdi Tady, čeřit se na hladině Tady. Zazoomuj k Životu ve vlastním životě, obrať pozornost k tomu, co je zdrojem radosti a klidu pro tebe, vytvoř si vlastní mikroklima pokoje a smyslu. Zjednoduš si to. Jdi s Přírodou a Přirozeností, a ne proti nim, nalaď se na Vyšší pohyb, vrať se domů. Ne až budeš v Japonsku, na Měsíci, v ideálních podmínkách. Udělej to hned teď.
Vědět nestačí
Na změně je totiž nejnáročnější, aby se vůbec udála.
Mysl je schopna teoreticky pochopit téměř cokoliv. Teoreticky býváme do slova a do písmene mudrci. Náš život se ale často nemění úměrně našemu vědění. Jak totiž v poslední době často slýchám, vědět nestačí.
Karty Ikigai mindset mi připadají tak smysluplné a léčivé právě proto, že se v prvé řadě soustředí na praktické rozvíjení drobné, ale soustavné péče o vlastní vitalitu v každodenním životě. "Nech odpadnout, co už ti neslouží." (karta 3) "Nepředbíhej. Nech věci zrát." (karta 21) "Začni s málem." (karta 32) "Životní rovnováha je umění, ne cíl." (karta 45) "Uvolni místo správným lidem." (karta 63) Texty na kartách, jejichž autorkou je Jitka Kolářová, jsou věcné a prakticky strukturované od základního sdělení a prvního rozvinutí myšlenky na vlastní kartě až po obšírnější rozvedení v přiložené brožurce, jež je součástí sady. Co se mě týče, ráno si při snídani náhodně vyberu kartu (o své náklonnosti k orákulu karet už jsem vám vyprávěla tady, tady a tady). Líbí se mi onen prvek nahodilosti, v němž vidím jistou formu Vyššího řízení. Kartu si pak položím vedle sebe na pracovní stůl a celý den se k ní průběžně vracím. Pokud mi tedy říká "Začni s málem", cokoli nového mě čeká - téma nebo činnost, s nimiž nemám zkušenosti -, začnu zkrátka s tím, co mám, aniž bych zbytečně pálila energii na hledání ideálních podmínek, které nikdy nenastanou. A právě tak sestupuje změna z hlavy do těla. Začne se dít. Děje se. Postupně se v člověku začne budovat celý nový životní postoj, jež s sebou karty nesou: vzniká příznivý osobní ekosystém, v němž onen průsečík výše uvedených čtyř kruhů povstává více méně... sám.
Vůně je spouštěčem dobrých emocí
Protože pro mě není nic přirozenějšího než vzít obraz a přeložit jej do vůně, chci vám představit tři parfémy, které, jak věřím, zrcadlí krajinu ikigai karet i ducha ikigai: mají zkrátka náležitou ikigai atmosféru. Jednak se takto, jak už jsem ohlašovala výše, dobereme podstaty ikigai ne rozumem, ale smysly, což je často, zdá se mi, sugestivnější způsob poznání než obvyklejší cesta racionálního výkladu. Tím hlavním důvodem, proč chci s vámi hledat ikigai ve vůni, je však něco jiného. Vůně je totem, ladička duše a zvonění, jež spouští jistý druh Pavlovova reflexu. Jsem zkrátka bytostně přesvědčená, že vůně může ztělesňovat sílu, kterou právě potřebujeme nejvíc, že nám pak tato vůně zpřítomňuje naše hodnoty a konečně že na naši mysl působí jako smyslový spouštěč toho, s čím ji máme spojenou. Pokud si tedy parfém spojíme s klidnou, pozvolnou, smysluplnou změnou v životě, změna se začne dít pokaždé, když se ráno navoníme. Ne sama od sebe. Začne se dít naším přičiněním, protože právě s touto vůní se nám do změny zkrátka chce. Spojíme si s ní totiž ony drobné, nenásilné, uskutečnitelné kroky tvořící v reálném čase život, jenž nám svědčí. Čím častěji tyto dvě reality - vůni a konání - propojíme, tím víc nám bude vůně změnu usnadňovat. Jak ráda říkám, není to magie. Ale je to magické.
Bvlgari Eau parfumée au thé vert
Vůně ma. Eau parfumée au thé vert jsem objevila někdy na začátku tohoto století, při svém prvním velkém hledání překladu vlastní duše do vůně. Bylo mi asi pětadvacet let a při své tehdejší nemírné důslednosti jsem se rozhodla prozkoumat všechny parfémy, jež byly k dispozici v parfumeriích v Dijonu, kde jsem studovala. Vidím se, jak vycházím ze Sephory, je jeden z prvních jarních dnů a jedno zápěstí mi voní Eau parfumée au thé vert ("Vodou vonící zeleným čajem") a druhé Eau parfumée au thé blanc ("Vodou vonící bílým čajem"). Jdu po dokonale úpravném, čistém a nápadně světlém chodníku s velkými dlaždicemi v rue Michelet, střídavě si přivonívám k jedné a druhé ruce a vnímám něco zcela nevídaného. Parfém jsem tehdy chápala jako cosi okázalého, co vytváří nepřehlédnutelné haló kolem své nositelky. A tu jsem si zase představovala jako onen zvláštní typ ženy, který dnes známe pod kódem "Pařížanka" (o tom, co si z tohoto místy až karikaturního kulturního archetypu vzít, píšu případně tady, tady, tady a tady). Myslím, že takto - jako zesilovač jisté formy ženské atraktivity - parfém stále vnímá většina žen. Na mém zápěstí však žilo něco zcela jiného: jakési subtilní zhmotnění vitalizujícího klidu a potěcha... pro sebe.
Teprve o mnoho let později jsem se dozvěděla, jak významným milníkem a monumentem vonné kultury tento minimalistický opus z roku 1992 je. Eau parfumée au thé vert, dílo jednoho z nejrespektovanějších parfumérů posledního půlstoletí Jeana-Clauda Elleny, je prvním minimalistickým, prvním čajovým a prvním kontemplativním parfémem v moderní historii parfumérství - tedy v období, jež sahá do 80. let 19. století. Až do počátku 90. let 20. století byl totiž - až na vzácné výjimky - parfém synonymem opulence, okázalosti a komunikace těchto hodnot vně svého nositele, tudíž součástí extravertního postoje. A pak přichází toto zelené zjevení. Několik málo tónů, zenová prostota, povzbuzení, o němž se hned tak někdo nedozví. Jak tedy Eau parfumée au thé vert vlastně voní?
Cítíte to? Slyšíte to šplouchání, pleskání bosých nožek na kamenech, to "že mě nechytíš"? Foto via Pinterest.
V úvodu se připravte na svěží spršku, jako by vás škádlivě zasáhla vodní mlha z travního zavlažovače. První zatrnutí vystřídá úlevný smích - je to neobyčejně příjemné, jako postříkání tváře citrusovým hydrolátem nebo první kapky jarního deště. Spojení bergamotu a bergamotového listí vytváří sugestivní iluzi něžné, načechrané bujnosti první jarní zeleně. Zrovna včera jsem se musela sklonit k takovému drnu mladé trávy a podrbat ho na hlavičce jako rozpustilé štěňátko. Vůně nás záhy vede do svěžího háje probuzených listnáčů s ostrůvky konvalinek. Lehounká, trávově jasmínová vůně s růžovými podtóny a kořenitostí koriandru se jen tu a tam lehounce ovíjí kolem chřípí a zůstává nedefinovatelně zeleně květinová, jako by lesem prošla mladá elfí královna v bílém a zanechala za sebou zelenožlutou svatozář, jaká zůstává na fotografiích pořízených v lesním porostu čelem k slunci. V závěru z vonného vývoje vystupují stále patrněji pudrově zemité tóny připomínající lahodnou vůni první, povšechně omyté kořenové zeleniny - zkrátka závan boubelaté karotky se stopami vlhké hlíny. Tuším za tímto vonným blahem kosatec a mrkvové semínko, po nichž není v oficiální vonné pyramidě stopy. Parfém každopádně končí akordem, jejž bych nazvala vůní jarního stínu.
Jak asi vnímáte, celá vonná iluze zeleného čaje je zde spíše navozením vlastností, jež sdílí klidné popíjení čaje s rozjímáním v přírodě na začátku vegetačního cyklu. Jsme zkrátka Tady i Tam - ve svěží krajině na přelomu března a dubna i v japonské zahradě, kde vládne zeleň, voda a horniny: věčné rozhraní předjaří a jara.
Než se z Ellenovy nepřekonatelné čajové receptury stala Eau parfumée au thé vert, byla vůně nejprve dvakrát odmítnuta - značkou Yves Saint-Laurent a Dior - jako příliš nekonvenční. Chopil se jí odvážně až italský klenotnický dům Bvlgari, který z ní udělal nejprve... interiérovou vůni do stejnojmenné sítě luxusních hotelů. Připadá mi to vlastně symptomatické. Eau parfumée au thé vert se stane skutečně vaším přístřeším v okolním chaosu, kapesním prostorem regenerace i avantgardní formou luxusu, jejíž první známky se objevily právě na počátku 90. let, kdy začal lunapark světa problikávat přetíženými obvody. Ellena pochopil, že tím, po čem bude člověk 21. století toužit nejvíc, bude... uvolnění. Ne-spěch, ne-tlak, ne-plnění. Ma. Jak už jsem psala jinde, ma je v japonské kultuře prázdný prostor či čas, který zhodnocuje to, co je: vyprázdněný interiér, jenž dává vyniknout tvaru ikebany, ticho stránky, na jejímž dolním okraji stojí tři verše haiku. Eau parfumée au thé vert tak zhmotňuje to nehmotné, kde se sbírají síly ke smysluplným změnám.
Co je tedy vlastně ikigai... optikou vůně?
Když jsem hledala parfémy překládající do vůně karty ikigai, vyskládala jsem si jich na stůl nejprve asi deset nebo dvanáct. Rozložily by se kolem celého kruhu osmi skupin vůní, který můžete vidět o kousek výše. Nakonec mi zbyly tři. Tři z celé mé pracovní kolekce podle mě nejlépe vystihují onu zvláštní energii, v niž se sbírají nové myšlenky a chuť je uskutečnit. Kromě Bvlgariho Eau parfumée au thé vert je mezi nimi ještě Dior Eau sauvage, o níž píšu podrobně zde, a Lalique Encre noire, jíž jsem věnovala poslední online workshop na téma Jak přeložit vůní... tuš.
Z pozorování jejích průsečíku jsem dospěla k těmto závěrům:
vůně ikigai jsou přirozené jako procházka svěží jarní krajinou
přestože jsou jednoduché a prosté, vyzařují tichou eleganci a důstojnost
vůně ikigai nemají ani výrazně ženskou, ani výrazně mužskou konotaci, jako by se spíš než k našemu ženství nebo mužství obracely k lidskosti
jak je zřejmé z výše uvedené mapy, svým vývojem se rozprostírají mezi vodou a zemí, v klidové zóně svěžího stínu - tam, kde se sbírá energie růstu
vůně ikigai tvoří zhruba jeden díl citrusových složek (v tzv. hlavě či první fázi vonného vývoje), tři díly zelených složek (v srdci nebo druhé fázi) a jeden díl složek zemitých (v základu neboli fázi třetí); aby ve svém vyznění zůstaly živoucí, potřebují zkrátka shora přísun vláhy a zespod ukotvení
vůně ikigai s sebou nesou náboj předjaří a časného jara, a ztělesňují tak přirozený vztlak a rozpínavost zárodku, neviditelné kypění, ticho před zelenou bouří
vůně ikigai navozují svými složkami i stavbou stav klidné bdělosti a účastného odpoutání: "vnímám, ale nenechávám se strhnout", "jsem tu i nejsem", "plynu s plynutím"
K Encre noire, třetímu z výše zmiňovaných ikigai parfémů, se můžete vrátit i formou záznamu online workshopu Jak přeložit vůní... tuš v ceně 800 Kč.
A co bude tématem workshopu příštího? Odpověď najdete s pomocí šipky vpravo. Další workshop pro dobře utajené synestetiky se koná ve čtvrtek 23. dubna v čase 19-20 hod., cena je 800 Kč. Přihlásit se můžete do úterý 14. dubna zde, tak, abych vám stihla včas doručit oba studované vzorky, parfém i jeho dominantní surovinu.
Když v životě něco drhne, jsme zvyklí se na sebe zlobit, být k sobě tvrdí. Rozdvojíme se na toho, kdo selhává, a toho, kdo ví, jak to má být. To je ten, co v ložnici ráno píská na píšťalku, řve "Pohyb!" a kope postel do holeně. Citron. Citron ví, jak to má být. Jak ovšem vidíme na rentgenových snímcích ikigai vůní, cyklickou energetickou krizi, zejména tu v půli života, brutalita citronu nevyřeší. Člověk se potřebuje vrátit k tomu, co je přirozené, jednoduché, prosté. Najít v sobě tichou eleganci a důstojnost. Energie růstu se sbírá v klidové zóně svěžího stínu. Abychom zůstali živoucí, potřebujeme shora přísun vláhy a zespod ukotvení. Konání je až důsledkem schopnosti navodit v sobě stav klidné bdělosti a účastného odpoutání. Zelené bouři předchází ticho před bouří.
Ikigai není jen změna, ale hlavně schopnost vytvořit si pro změnu prostor. Ma. Kdo v čase krizí ví, co chce, co potřebuje, kam jde, kam chce dojít? Změnu nelze dost dobře vymyslet. Změně je třeba se oddat, dát jí prostor, jaký potřebuje, nechat ji dozrát. Co máme v rukou, je onen čas mezi tím: čas sám sobě prospívat, den za dnem trpělivě metabolizovat staletími prověřené rady. Dostat moudrost z hlavy do těla.
Dnes jsem si vytáhla kartu č. 14:
"Prázdná mysl je někdy nejlepší odpověď. Ne všechno musí být hned vyřešené. Někdy je nejlepším řešením nechat věci prostě být."
