a proč si zasloužíte víc než 15 minut času svého parfému
___
"Líbil se mi ten červený kostým, který měla Cate Blanchett v reklamní kampani."
"Voněla tak naše pacientka v zubařském křesle."
"Miluji ten flakonek."
Tohle je několik z mnoha způsobů, jak mi ta či ona žena vylíčila svou cestu k parfému. Někdy vůni ucítíme na někom jiném. Jindy se za ní vydáme pod vlivem úplně jiného zážitku, než je čichová zkušenost. Pokud se však váš nos nadchne stejně jako předtím jiné smysly, jako byste v řádku brambor nečekaně vykopali hrnec plný zlatých dukátů. Poklad.
Najít na bramborovém poli parfém, který by člověka dlouhodobě těšil, uspokojoval, okouzloval, tedy není nemožné. Znám lidi, kteří našli. I já sama jsem objevila svůj první "dospělý" parfém - Kenzo Flower - díky vzorku přiloženému k časopisu Elle, který mi maminka podala oknem v přízemí infekčního oddělení prostějovské nemocnice, kde jsem se v izolaci na pokoji se slepou klikou uvnitř léčila s tehdy mimořádně závažnou, veřejné zdraví ohrožující mononukleózou, kterou dnes hravě vyležíte doma v kruhu rodiny. Něžná nostalgičnost parfému, v němž se snoubila růže, téměř rýžová pudrovost a strohý stín kadidla, se podivuhodně půvabně vyjímala mezi bílými zdmi, bílými prostěradly a bílými plášti a svou archetypálně japonizující estetikou v kaligraficky čistém spojení červené, bílé a černé uhranula nejen mě, ale i sestry a lékařky z celého oddělení, které se chodily do mé cely zhluboka nadýchat mononukleotických výparů. O svůj druhý srdeční parfém - Pleasures od Estée Lauder - jsem doslova zakopla. Patřil totiž ke dvěma či třem vyvoleným, které se na okamžik ocitly na čestném místě na piedestalku marketingových sirén uprostřed jedné z prvních Sephor, tuším, v Brně, a tak se mi nevyhnutelně dostal do rukou a k nosu. Moje třetí vonná láska konečně definitivně odstartovala moji životní parfémovou vášeň. Zhruba v pětadvaceti letech jsem v sobě zaslechla volání osudové ženy, jež mě přimělo opustit nevinnou rozpustilost Pleasures a hledat cosi jako vonný překlad svobodomyslné Pařížanky (více o tomto kulturním přeludu zde, zde a zde). Adekvátní parfém jsem tehdy rozpoznala na reklamním plakátě, vyhledala odpovídající flakon v dijonské Sephoře a s prvním přičichnutím nabyla nevyvratitelné nejistoty, že právě tato vůně - totiž Coco Mademoiselle značky Chanel - mě katapultuje mezi ženy, které vědí své, ale nebojí se zeptat.
Chci vám tímto osobním úvodem přiblížit, nakolik o tom, zda najdeme či nenajdeme, rozhoduje náhoda. Tak jako znám totiž lidi, kteří našli, znám mnoho, velmi mnoho těch, kteří nenašli: svůj parfém mají rádi, ale žádná vášeň to není. Nebo parfém vůbec nenosí, protože mají pocit, jako by je vlekl do světa, který je jim od základu cizí. Náhoda je zkrátka náhoda. K někomu je štědrá, jiné míjí obloukem. Náhoda svou přízní neplýtvá.
Jak už jsem psala jinde, mé vlastní třetí kolo hledání, jehož výsledkem byl nákup parfému Coco Mademoiselle, se stalo průlomovým mezníkem v mém vztahu k vůním: začala jsem je zkoumat v každé volné chvíli, a hlavně vnímat na základě jistého, nejdříve sotva tušeného a dnes už jasně uchopeného klíče. Vždycky jsem měla parfém za něco neobyčejně důležitého a jako myslím většina z nás toužila objevit to, čemu Francouzi říkají un coup de coeur. Lásku na první přičichnutí. Dnes, s odstupem mnoha let ale vidím i to, nakolik moje pátrání řídila nevědomá potřeba všesmyslové harmonie a soulad s mojí představou o sobě samé. Toužila jsem po vůni, která by mě obsáhla celým svým pojetím, tedy nejen vůní samou: chtěla jsem vonět parfémem, který by měl přiléhavé jméno, obal ctící podstatu vonné tekutiny, kampaň, v níž bych rozpoznala ženu, jíž jsem se v tu chvíli stávala. Parfém byl pro mě všesmyslově harmonickým objektem. Ale hlavně vonnou identitou a prostředkem přirozené metamorfózy. A může snad vyjádřit harmonii a identitu něco, co samo harmonii a identitu postrádá? Vždycky mě tak přitahovaly zejména vůně, které jsou synestetické: jeví se stejně čichu a prostřednictvím své vnější prezentace i ostatním smyslům. Jejich název, obal, vizuál, hudební stopa, jež je doprovází, jsou zkrátka takové, že když přijdete do parfumerie a k vůni si přičichnete, vnímáte, že vše říká totéž. Kenzo Flower, Pleasures od Estée Lauder i Coco Mademoiselle jsou synestetické parfémy.
Vůně Pleasures od Estée Lauder je přesně to, co vidíme z její vizuální kampaně: svěží kyticí v růžových a fialových odstínech, vůní vláhou nasyceného květinářství. Liz Hurley svou přirozenou barevností i oblečením dokonale vystihuje archetyp americké dívky vyšší střední třídy, což nepíšu kvůli vyšší střední třídě, ale typu morálky, jež odpovídá archetypu Panny. Štěněcí buclíni konečně přesvědčí i poslední váhavce, že v této krajině vládne smích, hravost a živelná radost ze života, ale doma jdou šmudlotlapky rovnou do vany.
Tato estetika - a tento parfém - bezchybně ztělesňují barevný typ zvaný Pravé léto (True Summer). A to je také důvod, proč jsem si vůni sama vybrala i proč jsem ji poměrně rychle opustila: jsem sice léto, ale tlumené (Soft Summer), a moje barvy - a vonné tóny - jsou tak o něco málo teplejší a zrnitější, zkrátka o krok blíže podzimu. Pleasures je, jakkoli to zní fantaskně, lesklý parfém, tak jako jsou lesklé orosené květiny. Tlumenému létu svědčí oproti tomu jistá zastřenost - v parfému bychom řekli "pudrovost" či "zrno", jinými slovy jistá míra zemitosti. Něco prostě ladilo. A něco neladilo. V takovém případě nezbývá, než hledat dál.
Koláž výše a Synestetická mapa 8 ženských archetypů a 8 skupin vůní níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto via Pinterest.
Takto vyvolávám naprosto mylný dojem, že parfém stačí okouknout z vnějšku, a zhruba víme, na čem jsme. To bohužel vůbec neplatí. Parfémový průmysl princip synestezie v drtivé většině případů zcela ignoruje, a tak parfémy nějak voní, ale zcela jinak vypadají, znějí, ba dokonce chutnají i jsou nějaké na omak, protože součástí každé kampaně jsou samozřejmě vjemy zrakové a sluchové, do jisté míry však i chuťové a hmatové. Já například vnímám jako optimální vůni pro archetyp už zmiňované Pařížanky květinově či ovocně zemitý akord - v odborném jazyce chypré -, který velmi často připomíná nějakou formu vína.
Skutečnost je taková, že laik nemá v parfumerii vůbec žádné vodítko. A zcela upřímně, nemá ho ani 95% personálu. Devadesát pět procent personálu udělá jen to, že vás dovede k parfému, jehož jméno znáte, jinými slovy a s veškerou úctou prokáže v abecedně uspořádané Sephoře znalost abecedy. Nebo vám nahodile odprezentují tři vůně, které je zrovna napadnou, a náhoda opět rozhodne, jestli vás některá z nich chytí za srdce. Za čtvrt století, co chodím do parfumerií, se znalost parfémů u personálu nikam neposunula, a z toho myslím jasně vyplývá, že to pro management parfémových řetězců ani nikdy nebylo, není a nebude prioritou. Velké parfumerie jsou zkrátka abecedním pelmelem, kam si chodíme s parfémy pohrát, a sem tam něco náhodou ulovit: v řádku brambor jednou za čas nakopnout hrnec s dukáty. Pokud si rádi hrajete, máte čas hledat a nenacházet nebo se snadno spokojíte s tím, co vás právě zaujme, a konečně vám nevadí kakofonie vůní, hluk, přítomnost lidí, zkrátka vysoká smyslová zátěž, vlastně budete v Sephoře spokojeni.
Já jsem nikdy nebyla. Miluji vůně. Ale parfumerie zcela upřímně nemám ráda. Myslím si totiž, že parfumerie není artefaktu, jímž je parfém, vlastně vůbec uzpůsobena.
Jejich barevnost se liší vlastně jen nepatrně: Estée Lauder Pleasures a Aromatics Elixir od Clinique. Začátek a současný bod mojí cesty územím vůní. Ale ty krajiny! Dva různé vesmíry! Parfém je barva a tvar. Vonné tóny seskládané do podoby určité stavby. Archetyp. Od Panny k Divošce může vést cesta dlouhá celé desetiletí. Chcete-li i vy najít v parfému krajinu své duše, pomůžu vám. Koláž výše a Synestetická mapa níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto via Pinterest.
Parfém si totiž zaslouží víc než 15 minut, což je čas, na jaký je kalibrován zákaznický zážitek v běžném prodejním prostředí. A zejména my si zasloužíme víc než 15 minut našeho parfému. Hledáte-li v parfému nedejbože všesmyslově harmonický objekt, vonnou identitu a prostředek přirozené metamorfózy, 15 minut vám rozhodně stačit nebude. Podívejme se tedy na to, co zachytíme při návštěvě parfumerie a co nám nevyhnutelně "proteče mezi prsty", pokud nezohledníme potřeby artefaktu, jakým je parfém, a zejména ty vlastní.
Pokud nejste zvyklí pracovat s čichem, máte v parfumerii asi půl hodiny času. Za hranicí půlhodiny přestanete parfémy vnímat dostatečně zřetelně. Za půl hodiny tak v parfumerii smysluplně prozkoumáte 3 až 5 parfémů, podle možností vašeho nosu.
Jak už jsem předesílala výše, vnější prezentace flakonu souvisí s vlastní vůní jen zcela vzácně. Na flakon tak příliš nedejte, i když chápu, že brát denně do ruky něco, co se vašemu oku z duše příčí, asi nikdo nebude.
Co vnímáte při inhalaci vůně v parfumerii, je pouze její první fáze - hlava. Nejsvěžejší fáze parfému. V tomto okamžiku na vás většina parfémů bude působit svěžeji, než jakými se stanou v horizontu dalších 8 hodin. Milovník svěžesti může být spokojen, milovník hloubky zklamán. Milovník svěžesti však bude s velkou pravděpodobností zklamán za další 2 hodiny, až zjistí, že jeho parfém je svěží jen oněch úvodních 15 minut. Milovník hloubky nejspíš hlubinu testovaného parfému vůbec neprozkoumá, protože vůni, v první fázi na jeho vkus příliš svěží, odhodí do žlábku na použité testovací papírky. Parfém je zkrátka třístrofovou básní, symfonií o třech větách. A pokud nevydržíte až do konce, netušíte, co si kupujete nebo co jste si nekoupili.
Parfém se vám musí líbit v celé délce svého vývoje. Pokud se vám tedy nějaký líbí v prvních 15 minutách, vezměte si navoněný papírek domů. Nezapomeňte si ho však dobře označit: názvem značky, úplným názvem parfému (jinak se ztratíte v tzv. odnožích) a koncentrací (pozor, jsou čtyři a mohou se významně lišit). Jinak si domů přinesete něco, co už nikdy nikdo neidentifikuje. Dbejte na to, abyste si každý papírek uložili do tašky či kapsy tak, aby se nedotýkal jiného papírku. V opačném případě se vzorky kontaminují, a ztratí jakoukoli vypovídající hodnotu. Že v Sephoře nejsou volně dostupné psací nástroje, mě utvrzuje v tom, že architekti zákaznické zkušenosti s touto částí vývoje vůně vůbec nepočítají. Je to velká škoda. Prodávají vám totiž pohovku, na níž jste si předem nesedli, nebo, chcete-li, auto, v němž jste se předem neprojeli.
Vůni nebudete nosit na papírku v kapse, ale na kůži či oblečení. Pokud vás tedy konečně nějaká uhrane, vraťte se do parfumerie ideálně třikrát a navoňte se tak, abyste parfém vnímali celý den. Náš čich potřebuje čas a věřte, že vůně vás může jeden den naplňovat blažeností, druhý a třetí den však může být po pohádce. Čichové vnímání silně ovlivňují vnější podmínky. A v parném dni nebo velkém stresu vám bude lahodit něco úplně jiného než v chladu, klidu, závětří. Rozhoduje váš převládající životní styl. Vejít do parfumerie a navonět se tak, jak jsme zvyklí doma, je, souhlasím, zvláštní. Člověk si připadá nepatřičně. Znovu říkám, že je škoda, že s touto přirozenou potřebou parfumerie nepracují. Personál by měl zákazníky naopak systematicky upozorňovat, že spokojení budou, když vůni dají čas. Nebo by měl na požádání zákazníkovi vytvořit vzorek na několik dnů vonění. Já bych si za něj raději zaplatila, než měla nepříjemný pocit, že žádám o něco, nač nemám nárok. Požádat o vzorek v parfumerii totiž vyžaduje schopnost snést jistou míru nepohodlí. Pro mě je to třeba nepřekonatelný problém, chápu tedy, pokud se o to nebudete pokoušet ani vy. V tom případě však volte menší zlo, a vraťte se do parfumerie navonět svým miláčkem opakovaně.
K dnešnímu dni celkem 95 432. Tolik je evidováno parfémů v jejich nejúplnější databázi na stránkách Fragrantica. Bez dobré metody nezvladatelné, neproniknutelné, odstrašující množství. Řešení ale existuje. Chce to dobrou navigaci. Foto via Pinterest.
Jsou parfumerie vysoce spotřební. A jsou i parfumerie vytříbené. Vůbec nechci parfumerie zatracovat, a to ani jednu z poloh. Jen poukazuji na to, co by se dalo zlepšit, a vysvětluji, že parfém i vy potřebujete i něco jiného. Obecně bych řekla, že čím víc vám na parfému záleží, tím víc pozornosti věnujte parfumeriím malým. Lidé v malých parfumeriích mohou být velkými znalci parfémů a, jak jsem psala jinde, v nakládání s časem i vůněmi víc než štědří.
Potud ovšem řešíme jen technikálie - přirozené vlastnosti parfému coby velmi specifického produktu, který je třeba jako takový respektovat, abychom nebyli nákupem zklamáni. Parfém je ale nekonečně víc než produkt či obchodní artikl. Už víte, že parfém je všesmyslově harmonický objekt, naše vonná identita a prostředek naší přirozené metamorfózy. A tady se náhle rozprostírá širé působiště mé vlastní vášně a profese. Jsem průvodkyně světem vůní a vedle toho, že při práci respektuji prostor a čas, který potřebujete vy i parfém k vzájemnému seznámení, vidím ve vůni
umělecké dílo
prostředek sebevyjádření
nástroj sebepoznání
O tom ale už v některém z příštích článků. Dozvíte se v něm mimo jiné, že za zcela srovnatelnou částku můžete mít bez přehánění Monu Lisu i naprostý brak. Zjistíte, že pokud váš parfém ladí k vaší duši, svět vám rozumí, aniž byste otevřeli ústa. A konečně uvidíte, že hledání parfému může být tou nejdobrodružnější cestou napříč prostorem i časem, ale hlavně do vlastního nitra.
Při hledání vonného pokladu nemusíte spoléhat na náhodu.
Máte totiž svého průvodce. Průvodce má mapu. A vy před sebou dvě a půl hodiny blaženého kochání se, během nichž spolu ten poklad objevíme: vaši duši přeloženou do vůně.
___
P.S. Pokud i vy rádi nad duší přemýšlíte optikou archetypů, příští příležitost, jak propojit archetyp a parfém se naskýtá už koncem října. Připojte se k workshopu
Jak čichem na ženské archetypy
út 22|10|2024 17-20
Praha 6
Přihlásit se můžete zde. Přijďte, přátelé. Zpřítomněte si parfémem a archetypem současný okamžik vaší životní cesty.
P.S. Toto dlouhé pojednání vás však mělo v prvé řadě dovést k nezvratnému zjištění, že pokud máte najít vůni své duše, bez osobní konzultace se to neobejde. Jak probíhá, se dozvíte v onom výše už ohlašovaném článku. Zatím mi věřte, že probíhá dobře. Zájemci mohou nakouknout sem, kde bystré oko a nos najdou způsob, jak se o svůj poklad přihlásit.
Comments