možná i vaše duše bydlí ve filmu
___
Když se to stane, z vašich očí se stane bodové světlo jako na divadle, útroby sevře hrudní koš a od tváří projde přes uši až po pokožku hlavy prudký, ničivý požár.
Zamilovanost?
Dalo by se říct.
Najednou víte, že to je ona. Najednou víte, že to je on.
Najednou víte, že tohle jste vy.
Vaše duše, váš styl.
Mluvím o módě ve filmu. O chvíli, kdy se náhle ztotožníme s postavou a spatříme před sebou svoji garderobu "na klíč".
Moje první stylová láska. Evie Eliott, seriál Salon Eliott (1991-1994). Když si někdo rozpustí vlasy, vytáhne krejčovské nůžky a požádá prvního kolemjdoucího, ať stříhá. V účesu může být celý ženský charakter! Foto via Pinterest.
Člověk může hledat inspiraci v módních časopisech, na módních přehlídkách, u módních značek. Není ale nad to uvidět kýžený styl na sobě samém: totiž na filmové postavě, v níž sami sebe poznáváte, zatím možná zcela nevědomky. Modelky mají svoji osobnost a ta jen málokdy ladí se stylem, který prezentují. Myslím, že rozpor mezi osobností ženy v marketingové kampani a oblečením, jež má na sobě, je nanejvýš podceňovaný, obchodně zcela nevyužívaný fenomén, který se velmi často obrací proti produktu samému: žena s pohledem lovící šelmy prostě moudrý svetr neprodá. Na konci workshopu "Jak čichem na osobní styl" se tímto překvapivě rozšířeným jevem pravidelně bavíme: na romantických šatech prostě něco "smrdí", když je má na sobě žena s výrazem wrestlerky, a čarodějka přestává být čarodějkou, má-li krátké vlasy. To není laciné kouzlení, ale kulturní archetyp: archetyp čaroděje a čarodějky je ztělesněním zvláštní formy moci, a tato moc dlí, mimo jiné, ve vlasech. Film, pokud má štěstí na kostýmního výtvarníka, předkládá naopak dokonalý soulad mezi osobností a jejím zevnějškem: co je uvnitř, je i vně. Ba co víc: co je vně, je i uvnitř. Styl tak vlastně přispívá k tomu, aby divák uchopil charakter postavy. Neměli bychom snad směřovat k témuž i my, protagonisté vlastních životů?
Mé estetické ikony v plynutí času. Zleva doprava: 1. a 2. Andie MacDowell ve filmu Zelená karta. Zdá se vám její úbor příliš obyčejný, aby někoho inspiroval? Když vyrůstáte v čase, kdy existuje jeden typ propisky a jako alternativa a únik z uniformity čínský kýč s pandami, stane se padnoucí jednoduchost v přirozené barevnosti ženy osudovým setkáním. A klidně tomu říkejme obyčejnost. 3. a 6. Zuzana Šulajová ve filmu Záhrada. Garderoba renegáta francouzské Nové vlny. Néo Nouvelle vague à la slovaque. 4. a 5. Modrá a Červená. Juliette Binoche a Irène Jacob. Elegance jde zevnitř.
Co se týče mého života, dal by se tak svým způsobem popsat sérií filmových a televizních postav, které mě v té či oné době uhranuly. Zhruba v patnácti to byla Evie Eliott z výpravného britského seriálu Salon Eliott o dvou sestrách, jež budují módní salón v Londýně 20. let. Evie jsem si zamilovala od chvíle, kdy si nechala bez váhání ostříhat své dlouhé havraní vlasy. Nosila jsem tehdy shodou okolností stejný účes, a konečně pochopila jeho ženskou revolučnost i elegantní potenciál. Poté následovala - coby filmová inspirace - křehká eko angažovanost Andie MacDowell v Zelené kartě a záliba v oversized oblečení guerillové zahradnice, baloňácích a vzdušné vzdouvavosti. Vzápětí do mé garderoby snů vstoupilo námořnické triko Panny Zázračnice ze Šulíkovy Záhrady a na svou dobu převratné kombo sukně - tenisky. Moje duše tehdy volala po vytahaných rukávech a všemu, co je nemělo, jsem k této zásadní přednosti obětavě dopomohla. Na vysoké škole jsem se pak toužila oblékat jako neformálně distingované postavy z filmů Krzysztofa Kieślowského - Irène Jacob, Juliette Binoche: do dámsky střižených pánských sak a introvertní monochromatičnosti tón v tónu - svého druhu uniformy Pařížanky z "levého" břehu, vesmíru bohémy a univerzit. To se, jak jsem si všimla, stává studentkám romanistiky poměrně často: přestaví se jim mluvidla a vkus a připíchnutím pohlednice Eiffelovky na zeď promění svůj ošuntělý podnájem v hrdou enklávu galského kohouta. Přišla tak na mě logicky i vlna Amélie z Montmartru: cosi z Charlieho Chaplina v ženském rodě a slepý kult puntíků. Filmová postava pak řídila i mé rozsáhlé pátrání po osudovém parfému, jež mělo být na stará kolena mých sedmadvaceti let prvním a posledním a posléze se pravidelně opakovalo. Ostříhala jsem si tehdy vlasy nakrátko po vzoru Jean Seberg ve filmu U konce s dechem a parfém důsledně sladila se svou novou identitou femme fatale v těle tomboye. Musím dodat, že zhruba v téže době mě hluboce a navždy ovlivnily také elfí postavy z Pána prstenů, a přestože nenosím po stranách ikonické koblihy, mám nehynoucí slabost i pro Leiu, Padmé a Rey ze Star Wars. Prostě pro bytosti s lukem nebo schopností pilotovat přestavěnou plechovku od hrášku. Možná máte pocit, že coby stylová inspirace je tato filmová série poněkud eklektická. Viděno optikou archetypů vůbec ne. Vlastně se od adolescentního procitnutí pohybuji stále v témže estetickém rámci. Jak vím díky dlouhým letům zdánlivě jalového přemítání proměněných časem v řádnou profesi, moje duše se intuitivně rozpoznává v archetypu divošky a můj šatník je dnes myslím vyhraněný, střídmý a funkční, jinými slovy vše ladí ke všemu a obléknout se by mi trvalo 5 minut, kdybych měla vyžehleno předem, což divošky logicky nemají. Ostatně, chcete-li se na sebe podívat touž optikou osmi základních ženských archetypů, příští workshop "Jak čichem na osobní styl" se koná ve čtvrtek 18. července od 17 do 20 hod. v Praze Dejvicích. Člověk najednou vidí, co je jeho a proč, a je schopen svépomocí probrat vlastní skříň a přestat ji plnit tím, co do ní nepatří. Pak už jen obětovat chvilku žehlení, a opustíte ráno dům s pocitem, že jste to vy a ani to moc nebolelo. Bonusem workshopu je 16 parfémů, které očicháte coby nejefektivnější způsob, jak si instatně zhmotnit ducha každého z osmi archetypů.
Lizzy a lnutí ke lnu. I já lnu ke lnu. Lnu je celkem jedno, jestli žehlíte, nebo nežehlíte. Jak sympatická vlastnost! Foto z filmu Pýcha a předsudek via Pinterest.
Kostýmní výtvarnice Jacqueline Durran má ohromný cit pro přirozenou barevnost člověka. Vlevo Keira Knightley, vpravo barevná škála pro typ "Tmavý podzim", obojí via Pinterest.
Myslím, že vůbec není vyloučeno, že Keira je svou přirozeností spíše "Tmavá zima", tedy typ, který s "Tmavým podzimem" těsně sousedí (více o posloupnosti barevných typů například zde, v souvislosti s červenou, nebo zde, v souvislosti se zelenou). Paruka s teplým, kaštanovým nádechem ji ale posouvá blíže teplé, podzimní sezóně. Tento barevný akcent zvolila Jacqueline Durran záměrně, podobně jako ve filmu Anna Kareninová, a nemohl být proveden citlivěji. Obě palety jsou si totiž velmi podobné, tak trochu "ani, ani" - ani podzim, ani zima -, jen u "Tmavého podzimu" jsou barvy spíše teplé a u "Tmavé zimy" spíše chladné. Keira tak ve filmu působí, jako by ji stále ozařoval teplý východ či západ slunce.
Podobné subtilní změny se stávají, když si my, ženy, nabarvíme vlasy, záměrně či nezáměrně, v odstínu v opačné teplotě, než je pro nás přirozená: chladný typ zvolí teplou barvu, teplý chladnou. I když se může zdát rozdíl mezi odstíny vlasů a odpovídajícími barevnými paletami minimální jako na výše uvedeném příkladě, najednou se nám pod vlivem barvy vlasů - jíž pozvolna a téměř nevědomky přizpůsobíme i odstíny líčení - začnou v šatníku objevovat oděvy opačné teploty. Zdá se to malicherné, ale právě toto uklouznutí "napravo" či "nalevo" bývá zodpovědné za to, že z jakýchsi záhadných důvodů působíme nezdravě. Pokožku těla a barvu očí zkrátka nepřetřete, a tak vedle sebe trvale koexistují zdánlivě blízké, ale ve skutečnosti čímsi velmi odlišné palety. Podzim zkrátka není zima, a zima není podzim. Jestli cítíte, že si v tomhle konečně potřebujete udělat jasno, hledejte na této stránce pod heslem "Od vůně ke stylu".
Jak jsem psala v posledním článku, k mým velkým filmovým uhranutím patří i film Joea Wrighta Pýcha a předsudek z roku 2006 a hlavní hrdinka filmu Lizzy Bennet. I na Lizzy jsem mohla oči nechat. Okouzlovala mě zemitá barevnost jejích lněných šatů, co možná dokonale ladící s jejím barevným typem. Měla jsem velké pochopení pro její rukávy vyrolované k lokti. Fascinoval mě okamžik, kdy sedící na schodech předčítá rodině dopis od své nemocné sestry Jane, a náhle, když se rázně zvedne k odchodu a přizvedne si sukni, odhalí pod ní vysoké holínky.
Normální rodina. Jako ta vaše. Soulad i nesoulad. Foto z natáčení filmu via Pinterest.
Lizzy je opravdu nejčitelnější na této fotografii ze zákulisí natáčení, kterou znáte už z předchozího článku. Vyniká totiž její osobitý styl. Náhle je zřejmé, jak velmi se odlišuje od matky i sester. Paní Bennetová (zcela vlevo) má co do oblékání nejblíže ke Kitty (třetí zleva) a Lydii (zcela vpravo). Všechny tři sdílejí rozmarnost, marnivost a koketerii, jež se projevují v barvách porcelánu a značné zdobnosti až na hranici kýče. Jazykem archetypů bychom řekli tři milenky, a tím teď opravdu nechci říct, že styl milenky je nutně kýčovitý. Jane (druhá zleva) je vytříbená, decentní, střídmě elegantní a ztělesňuje archetyp matky s jejími pevnými liniemi, často přítomnou monochromatičností a spořádanou linearitou. Není zajímavé už to, že matka rodiny je co do stylového archetypu milenkou, zatímco její dcera matkou? Mary (čtvrtá zleva) je oblečená jako budoucí manželka protestantského pastora. Její šaty jsou vhodné "do terénu", a snadno si představíte, že jednou bude chodit spokojeně od domácnosti k domácnosti a oddaně pečovat o chudé. Co do stylu je Mary archetypem vědmy. Ostatně už na první pohled se právě ona nejvíc Lizzy podobá, a my tak najednou vnímáme, že i Lizzy je hlubší, duchovnější povahy než ostatní ženy v rodině. Oproti mravokárné sestře však má vtip, nadhled a spásnou dávku sebeironie. Lizzy se také jako jediná odchyluje od ženského oblečení, jež spojuje všechny její příbuzné. Její černý pánský kabát s vínovou podšívkou vyjadřuje její mužské vlastnosti - nespoutanost, soběstačnost, svéhlavost - a podtrhuje její charakter tomboye. Lizzy je duší divoška. Zkuste se mimochodem někdy podívat na vlastní fotografii ženské části rodiny a zaměřte se na to, co máte všechny na sobě. Okamžitě pochopíte, proč si s někým rozumíte, a s někým vůbec. Vědma najde s milenkami společnou řeč opravdu jen těžko.
Lze se ovšem inspirovat filmem, který se odehrává na počátku 19. století? "Hodí se to?" "Nebudu vypadat jako komparz z historického filmu?" "Kde to koupím?"
Když se zamilujete do postavy mladší než z první války minulého století, máte to vlastně jednoduché. První světová válka je počátkem nového módního paradigmatu, jehož základním rysem je postupná maskulinizace ženského oblékání. Maskulinizaci teď ponechme stranou. Důležité je to, že od roku 1914 vlastně žijeme... v dnešní době. Oblečení této éry je buď stále přítomno jako nová konstanta - vzpomeňte si na malé černé -, nebo se průběžně vrací jako nová proměnná - právě v tuto chvíli to jsou velice široké kalhoty, s nimiž přišla poprvé Katharine Hepburn. Cokoli staršího je prostě jako z jiného světa. Lze samozřejmě pracovat i s tím, a obléct si třeba baroko, jak jsem ostatně ukázala jinde. Budete však chtě nechtě působit jako na plese ve Versailles. Estetický archetyp, jejž ztělesňuje Lizzy, ovšem, jak už jsem řekla, nese známky tomboye, tedy prvky chlapeckého či pánského stylu. Jane Austen v Lizzy zkrátka předpověděla nový svět, a právě pro tuto svobodomyslnost - onu tisíckrát skloňovanou emancipaci - je Lizzy nepochybně už přes dvě stě let tak milovanou postavou. Podle mě k tomu stejnou měrou přispívá i to, že Lizzina expanze do mužského světa je zcela samozřejmá a nenese v sobě žádné známky boje mezi pohlavími. Nutno dodat, že velkou zásluhu na tom má osvícená postava jejího tatínka, pana Benneta.
Pojďme se tedy podívat, jak na to: jak si obléknout empír v roce 2024.
Soustřeďme se od začátku na to, co je nositelné a co lze nosit denně - samozřejmě s ohledem na sezónu. V Pýše a předsudku je jaro, a také my se proto budeme držet slunné sezóny. S ohledem na praktičnost tak necháme stranou plesové modely v charakteristických odstínech bílé. Jen dodám, že ty lze dnes pořídit překvapivě nejsnáze - totiž jako empírové svatební šaty. Jsou neobyčejně půvabné a slušivé, ale mezi nevěstami z pochopitelných důvodů neoblíbené. Vzbuzují totiž netaktní otázky ohledně míry vyklenutosti jejího bříška.
Empírem se zčásti inspirují rozkošné svatební modely britské značky s poetickým názvem Needle & Thread. Objevily jsme je s mojí bývalou kolegyní Kájou při hledání jejích svatebních šatů... a samozřejmě synestetického svatebního parfému! Je to neskutečná náhoda, ale Kája a Dan slaví právě dnes půlkulaté výročí svatby! Kájo, Dane, blahopřeji! Co se týče modelů od "Jehly a nitě", zleva doprava defiluje Petunia Cap Sleeve Gown, Genevieve Ruffle Gawn a Tempest Bodice Gawn. Pokud chystáte v rodině svatbu, poslužte si. A synestetický parfém můžeme vybrat spolu.
Obraťme tedy pozornost k tomu, co Lizzy nosila na běžné příležitosti.
Jacqueline Durran záměrně použila estetický ideál o pár let starší, než jaký platil v době, v níž se příběh odehrává, a to právě proto, aby unikla bílé porcelánovosti šatů a prostřednictvím kostýmů přispěla k celkové estetice Shabby Chick. Film se tak podařilo výpravou nesmírně čistě odlišit od veleúspěšného seriálu s Jennifer Ehle a Colinem Firthem z roku 1995, který inspiroval neméně slavnou sérii o Bridget Jones.
Klasické empírové šaty jsou obvykle bílé či pastelové a často mívají drobný "porcelánový" vzor, zejména v podobě jemně propracovaných kvítků. Co do střihového řešení mají hlavní dělící linii pod prsy, případně, jde-li o svrchník, o pár centimetrů níže, aby se dal kabát snáze oblékat. Živůtek má nejčastěji kulatý výstřih různé hloubky, případně doplněný o šátek, který tak pro oko mění kulatost výstřihu na véčko. Rukávy jsou nejčastěji drobné balonové nebo úzké nad loket či pod něj, případně dlouhé až k dlani. Celková silueta připomíná kužel. Rozšíření ve spodní části tedy není veliké, což je zřejmé zejména v reinterpretaci empíru v 60. letech minulého století. Vzpomeňte si na Šíleně smutnou princeznu. Délka konečně dosahuje až na zem, případně odhaluje, jako jistou formu soudobé extravagance, boty, které jsou ploché nebo na nízkém, silnějším podpatku.
Empír v proměnách času. 1. autentický model z doby Jane Austen a Lizzy Bennet. 2. model Jean Patou ze 60. let. 3. model Valentino Couture Fall 2015. Foto via Pinterest.
Souhlasím, že zatím to na cestu tramvají nevypadá. Pojďme tedy hledat to základní.
Co je klíčové, aby silueta působila empírově, je kuželovitá linie, která nutně nemusí být přestřižená pod prsy. Stačí, když je horní část spíše přiléhavá, zatímco spodní se od linie pod prsy mírně rozšiřuje. Neméně důležité je, aby dominantní kus oblečení byl bílý nebo pastelový, spíše bez vzoru nebo s vzorem velmi jemným, z téže látky "od hlavy až k patě" a dlouhý přinejmenším ke kotníkům. A pak potřebujeme ještě balonové rukávky nebo rukávy spíše úzké, už zmiňované délky. Budete si možná ťukat na čelo, ale co se týče dnešní módy, zdá se mi nejblíže tomuto estetickému kánonu tento typ modelu:
Lacláče? Opravdu? Foto street style via Pinterest.
Ano, lacláče. Opravdu. Samozřejmě na nich něco nesedí, ale něco sedí téměř dokonale, a navíc s dostatečnou dávkou dneška. Pojďme si to rozebrat detailněji.
Lacláče s rozšířenými nohavicemi - jiné střihy fungovat nebudou - mají optimální siluetu kuželu, a je přitom zcela upřímně jedno, že při chůzi vnímáme, že jde o kalhoty. Kdyby to kalhoty nebyly, dostavuje se právě onen nežádoucí efekt, jako byste pracovali ve filmovém komparzu. Dnes totiž nikdo na běžné příležitosti podobný styl šatů nenosí. U tohoto modelu zároveň ruší výrazný barevný kontrast mezi tmavě modrými džínami a bílou košilí. Lacláče prostě potřebujeme v empírových barvách. Nevhodné jsou samozřejmě podpatky a vůbec rudá vpravo, stejně jako sluneční brýle a masivní šperky kolem zápěstí. Jinak myslím skvělý start. Pojďme dál.
Potřebujeme tedy následující:
1. Lacláče, které nevypadají jako lacláče, dokud se v nich nerozejdete. Barva slonové kosti a len jsou optimálně empírové a detail uzlíků zcela přiměřený i v době Jane Austen. Model Oysho. Foto via Zalando.
2. Bílou bavlněnou košili, černou hedvábnou vázačku a šátek s porcelánovým motivem. Šátek budete nosit přeložený na trojúhelník a přehozený přes obě ramena špičkami dolů. Bude to trochu staromódní, ale přesně to potřebujeme k vyvážení modernosti overalu. Zleva doprava košile Ralph Lauren Jamelko Long Sleeve, vázačka Massimo Dutti, šátek Weekend Max Mara. Foto via Zalando.
3. Semišové balerínky se šněrováním kolem kotníku Massimo Dutti a rozkošný košíček české výroby (hurá! hurá! hurá!) AmeliaE, model Vlasta, černobílý. Foto via Zalando a AmeliaE.
4. Trochu nespoutané spoutanosti do vlasů. Foto via Pinterest.
Většinu modelů jsem našla na Zalandu, ne proto, abych propagovala Zalando - moje články nejsou sponzorovány žádnou z prezentovaných značek -, ale abych si vyzkoušela, je-li reálné obléknout se v roce 2024 jako Lizzy Bennet, a přesto zůstat ženou své doby.
Je to reálné, a jakmile najdete klíč, trvá hledání asi hodinu. Všechny použité modely se navíc v šatníku uplatní v mnoha dalších obměnách. Prostě jednoduchost, praktičnost, osobitost. Styl.
Uvidět sám sebe na plátně je zkušeností k nezaplacení. Uvidíte své světlé stránky, o nichž jste třeba ani nevěděli. Uvidíte ty stinné, které jste měli za temnější, než jsou. Uvidíte hlavně, že dobře napsaná postava je prostě musí mít, jinak jí nevěříme a nedokážeme si k ní vytvořit skutečný vztah. Lizzy by prostě nebyla Lizzy, kdyby žehlila a obcházela kaluže. Když vás zkrátka chytí za srdce, bude vám dobře i v jejích botách.
I vaše duše má možná někde svůj širokoúhlý svět. Možná nežehlí a neobchází kaluže. A možná vypadá úplně jinak. Však vy víte nejlíp.
A když ne vy, tak jistě tajuplné útroby vaší šatní skříně.
___
P.S. Pokud vás téma archetypů, stylu a zejména vůní zajímá, v nejbližších dnech a týdnech je budeme zkoumat z různých úhlů pohledu. Zvu vás tak na nadcházející vonné a stylové workshopy - prezenční i online:
Jak čichem na ženské archetypy
2x8 parfémů, 8 základních ženských archetypů
st 26|6|2024 17-20
Praha 6
Jak čichem na osobní styl
2x8 parfémů, 8 stylů oblékání
čt 18|7|2024 17-20
Praha 6
Jak přeložit vůní... zen
online, 2 vzorky poštou
čt 27|6|2024 19-20
možnost přihlášení do 17|6|2024
Na skupinové workshopy - a osobní či párové konzultace - se můžete přihlásit zde.
Přijďte, přátelé. Vůně a styl jsou důležitější, než si myslíme. Ne kvůli jiným. Kvůli vám a vaší duši!